Při neznalosti těchto pravidel se může velmi snadno stát, že se výhoda daňové uznatelnosti nájemného mění v past v podobě daňové neuznatelnosti a co ještě víc, není neobvyklé, že se nájemné původně daňově uznatelné v důsledku nesplnění podmínek stanovených ZDP mění zpětně z daňově uznatelného na daňově neuznatelné, což může mít nepříjemný dopad v podobě pokut a penále. V této kapitole se pokusím objasnit hlavní nástrahy ZDP kladené na nájemce (i pronajímatele) v oblasti leasingu.
Velké nebezpečí leasingu z hlediska daně z příjmů spočívá v tom, že při nesplnění podmínek ZDP se placené nájemné, které bylo původně daňově uznatelným nákladem (výdajem), může stát zpětně nájemným daňově neuznatelným. S tím je spojeno také riziko penále a pokut.
Leasingové nájemné z hlediska ZDP
 |
Co vás vyjde levněji? Vyplatí se vám auto na úvěr, nebo na leasing? Více ZDE. |
Z hlediska daňové uznatelnosti nájemného je nutno mít na zřeteli zejména zásadu časového rozlišování nájemného. Zásada časového rozlišování nájemného znamená, že jako daňový náklad, (výdaj) v případě nájemce a daňový výnos (příjem) v případě pronajímatele bude v daném zdaňovacím období vykázána pouze ta část nájemného, která se časově tohoto zdaňovacího období skutečně týká. Povinnost časově rozlišovat nájemné mají všechny účetní jednotky vedoucí účetnictví v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví (to znamená, že nájemce vedoucí účetnictví přímo ve své účetní evidenci časově rozlišuje placené nájemné formou nákladů příštích období, pronajímatel vedoucí účetnictví pak časově rozlišuje přijaté nájemné formou výnosů příštích období).
V případě osob vedoucích daňovou evidenci podle § 7b ZDP je nutno vycházet zejména z ustanovení § 24 odst. 2 písm. h) bod 2 ZDP, ve kterém je stanoveno, že nákladem (výdajem) vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů je „nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku, který lze podle zákona (rozumí se podle ZDP) odpisovat, a za podmínek stanovených v odstavci 4 (jedná se o § 24 odst. 4 ZDP); přitom u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci je nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku výdajem jen v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období.”
Jelikož na osoby vedoucí daňovou evidenci se nevztahují ustanovení zákona o účetnictví, který povinnost časového rozlišování nákladů a výnosů stanovuje pro účetní jednotky vedoucí účetnictví (tzn., že osoby vedoucí daňovou evidenci nejsou účetní jednotkou ve smyslu zákona o účetnictví), je výše uvedená povinnost jedinou zákonnou podmínkou týkající se časového rozlišování nájemného u osob vedoucích daňovou evidenci. Z toho plyne závěr, že z osob vedoucích daňovou evidenci musí časově rozlišovat nájemné pouze nájemce u finančního leasingu s následnou koupí najaté věci. Povinnost časově rozlišovat nájemné tedy nemá nájemce vedoucí daňovou evidenci v případě operativního leasingu.
 |
Jak vybrat leasingovou společnost? Více ZDE. |
Využili jste leasing k pořízení automobilu? Využíváte daňových výhod? Napište nám, těšíme se na vaše názory.
|
Ukázky z knihy | |
reklama
Úryvek je z knihy "Leasing v praxi – praktický průvodce" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Účetnictví pro manažery
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
