Nikde v popisu pracovní činnosti taková povinnost nebyla zakotvena, nikde ve škole se při charakteristice dané profese mladý člověk neučil, že k ní patří i odborná zdatnost ve slavení jubilejí. Naštěstí se už takové "tradice" typické pro socialistické podniky většinou nepěstují.
Bujaré oslavy každou chvíli na úkor práce jsou jeden extrém, strohá disciplína bez darovaného sebemenšího úsměvu vůči kolegovi extrém druhý.
Mezi nimi je ne jedna, ale více středních cest - a každá firma či instituce si tu svou hledá. Obecně lze odporučit spíše takové dárky, které vyjadřují, že si dotyčného pracovníka ostatní v týmu váží, že jej uznávají jako člověka. Cena takového dárku by měla být druhořadá - a tudíž ne příliš velká. Čeština má pro vhodný typ dárku skvělé slovo vyjadřující jeho podstatu - slovo "pozornost".
V roli vedoucích respektujte různost svých podřízených a zkuste aspoň kousek cesty vyjít vstříc i těm, kteří na oslavy nejsou, i druhým, kteří se na ně vyloženě těší.
Stmelování kolektivů a upevňování sounáležitosti k týmu je ovšem věc důležitá. Mimo pracovní dobu lze doporučit společenské kontakty jen houšť a většími kapkami. Inspirací zdravého kompromisu může být fúze dvou velkých leteckých společností před časem v USA.
V obou se před sloučením zvedla vlna odporu, že "my budeme doplácet na ty druhé, méně výkonné". Nové vedení to hladce vyřešilo obří čtrnáctidenní oslavou v dobrém hotelu - nepřetržitým rautem dvacet čtyři hodiny denně, kam mohli přijít všichni pracovníci obou dřívějších společností, setkávat se při dobrém jídle a sblížit se. Kdykoliv a kolikrát se jim zachtělo - ovšem vždy mimo pracovní dobu.
