Studenti si uvědomují, že červený diplom dnes už zaměstnavatele neohromí a konkurenci neporazí. Proto se dříve či později snaží najít si přivýdělek v oboru, který studují nebo kterému by se v budoucnu chtěli věnovat.
Přesvědčit zaměstnavatele, aby přijal studenta, není vůbec jednoduché. I přes určité výhody, které zaměstnávání studentů může přinést (úspora za sociální a zdravotní pojištění v případě dohod o provedení práce nebo získání budoucího zaměstnance nezkaženého pracovními návyky z jiného prostředí), představuje student pro zaměstnavatele řadu nevýhod.
Současná legislativa: spíš ke škodě než k užitku?
Především je kvůli zákonem stanovené minimální mzdové sazbě student bez praxe stejně drahou pracovní silou jako zaměstnanec s dokončeným vzděláním a dlouholetými zkušenostmi. „Z toho pak vyplývá nechuť firem najímat studenty na kvalifikovanější práce,“ uvedla Simona Weidnerová, výkonná ředitelka Institutu pro sociální a ekonomické analýzy.
I díky tomu se pak studenti zařazují do skupiny osob využívaných v šedé ekonomice. Raději získají nezdaněné peníze na ruku (bez pracovní smlouvy) než nic. Dohody o provedení práce jsou totiž limitované odpracováním maximálně 100 hodin za rok činností. Nesmí se opakovat, protože student musí především studovat. Ve svém rozvrhu si však studenti dnes dokáží najít i prostor na práci, aniž by studium šidili. Po vyčerpání 100 hodin jim však nezbývá nic jiného než dohoda o pracovní činnosti, vedlejší či dokonce hlavní pracovní poměr.
Tyto pracovní úvazky jsou však již zatíženy zdravotním a sociálním pojištěním a jedná se o dlouhodobou pracovní činnost, což je v rozporu se studijními povinnostmi. Navíc nejsou pro firmy výhodné. Chceme, aby studenti získávali praxi při studiu, ale současná podoba zákoníku práce jim to vlastně ani neumožňuje, takže se pohybujeme v bludném kruhu.
Hranice mezi školou a praxí
Když student uspěje a podaří se mu získat kvalifikovanou brigádu či zaměstnání, vyvstane před ním další problém: jak vše skloubit, aby ani škola, ani práce a nakonec ani student sám neutrpěli újmu. „Najít hranici, která umožní studentům nahlédnout do života běžné praxe, ale neomezí jejich vzdělání, je velmi těžké,“ potvrdila Weidnerová.
Čím více od praxe očekáváte, tím více jí musíte obětovat. Většina zaměstnavatelů očekává, že se práci budete věnovat minimálně 20 až 30 hodin týdně.
