Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Moderní doba přináší past „zlatých pout“. Zbavit se jich není snadné

  • 149
Pracujete na místě, které je finančně velmi výhodné, vaše práce vás však již příliš nebaví nebo vám dokonce začíná vadit, ale přesto nechcete místo opustit? Pak jste se možná dostali do situace, kdy vás začínají svazovat nebo dokonce stresovat „zlatá pouta“. Kam to může vést, rozebírá psycholog Jan Urban.
Reklama

Zlatá pouta jsou jednou z pastí moderní doby. Označují situaci, kdy nám finančně náročný osobní styl či navyklý životní standard, umožněný stávajícím zaměstnáním, brání věnovat se něčemu zajímavějšímu a možná i dlouhodobě osobně přínosnějšímu. Například proto, že nás nutí pracovat déle, než bychom si přáli, trávit velké množství času činnostmi, které nejsou příliš inspirující, či ztrácet příliš času na cestách.

Hlavní důvod, proč svou práci vykonáváme i nadále, jsou peníze, od nichž se nejsme schopni odloučit. Zvykli jsme si totiž na určitý životní styl a nedokážeme si představit, že bychom jej měli změnit.

Důsledkem je, že nám nezbývá čas na to, čeho si začínáme cenit stále více. Stres, který nám tato okolnost přináší, nám přitom finanční přínosy našeho zaměstnání postupně překrývá či zastiňuje.

Trik zaměstnavatelů i prodejců

Zlatá pouta nám někdy nasazují naši zaměstnavatelé, a to záměrně, využitím určitých nástrojů odměňování. Jde o odměňování, které část našich zasloužených příjmů odkládá či přenáší do budoucna, většinou s cílem zabránit nám v předčasném odchodu jinam.

Jan Urban (1953)

„Platy některých státních úředníků, především těch vedoucích, u nás patří k...
  • Autor publikací Přestaňte se v práci stresovat a Jak lépe naložit s časem.
  • Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání.
  • Je absolventem VŠE Praha a Filosofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení.

Příkladem je situace, kdy podstatné zvýšení platu přichází až po delší době strávené v určitém zaměstnání, většinou až po řadě let velmi usilovného nasazení, ale i finanční bonus vyplácený až s delším časovým odstupem.

Reklama

Ještě horší jsou zlatá pouta, která vznikají financováním naší spotřeby na úvěr, tedy tím, že jsme své budoucí příjmy utratili již předem. V této situaci nám již mnoho možností volby nezbývá. O to důležitější je zvážit, zda nás problém zlatých pout nemůže v budoucnu ohrozit.

Peníze, čas a začarovaný kruh výdajů

Aby nebylo sporu, situace, o které hovoříme, se netýkají osob, které v důsledku svých nižších příjmů zápasí s potřebou svůj materiální standard zvýšit. Tedy těch, které k práci, kterou vykonávají, či práci obdobné, žádnou reálnou alternativu nemají.

Týká se však těch, kteří určitou možnost volby své práce, zaměstnání i životního stylu mají a kteří na svém současném místě, které jim již zcela nevyhovuje, zůstávají dobrovolně. Tedy těch, které by podrobnější zamyšlení nad jejich situací možná přivedlo k závěru, že cest, jež před nimi stojí, je ve skutečnosti více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Čtěte také

Přijmout zlatá pouta neznamená totiž většinou nic jiného než dát, ať již vědomě nebo nevědomě, přednost určité náplni života před jinou. Například vyměnit svůj volný čas, koníčky, rodinný život, širší společenské vztahy či osobní volnost za poslední model určitého auta, vyšší materiální komfort a další hmotná privilegia.

Hodnota, kterou pro nás mají náš čas, životní možnosti i navyklý materiální komfort, je přirozeně vždy individuální. Pro většinu z nás však současně zpravidla platí, že s klesajícím množstvím volného času jeho subjektivní hodnota roste – volného času, který je pro nás stále vzácnější, si začínáme cenit stále více. S hmotnými statky je tomu většinou obráceně: jejich subjektivní hodnota se s jejich narůstajícím konzumem snižuje, takže požitek, který nám přinášejí, postupně klesá.

Od jisté úrovně materiálního blahobytu tak pokračující směna volného času za peníze již může postrádat smysl. Mimo jiné i proto, že klesající množství volného času nám nedává příliš velkou příležitost si nabyté předměty skutečně užít.

Navyklé vyšší výdaje jsou navíc možná jen plodem začarovaného kruhu - pokusem nahradit něco, co nám v životě schází. K tomu však může docházet právě v důsledku toho, že práce, kterou vykonáváme, nás již zcela neuspokojuje.

Alternativa, která stojí za zvážení

Problém zlatých pout si řada lidí uvědomuje. Řešení cestou nižších výdajů se však obává. Alespoň na první pohled v sobě totiž toto řešení zahrnuje představu o poklesu životní úrovně. A ta je v rozporu s typickým očekáváním trvalého růstu spotřeby.

Spíše než o pokles spotřeby se však může mnohdy jednat o zjednodušení života. Je navíc otázkou, zda situaci, kdy se nám podaří snížit téměř každodenní stres, pracovní i finanční, či zvýšit množství času, jímž můžeme volně disponovat, bychom měli jako pokles životní úrovně skutečně chápat.

Nechci pochopitelně argumentovat v neprospěch materiálního blahobytu či přirozené snahy o zlepšení kvality života. Snížení výdajů je složitým rozhodnutím. Jsme-li však v zajetí zlatých pout, je většinou těžké se stresu vyvarovat. A stává-li se tato past již příliš vysokým zdrojem stresu a existuje-li vůči zlatým poutům reálná alternativa, může se jejím přijetím náš život stát snadnějším i příjemnějším.

Předpokladem rozhodnutí je zvážit, co je pro nás v životě opravdu důležité. Zda svoboda, volný čas, koníčky a vztahy, nebo komfort a materiální standard. Nad svým životním stylem je proto vhodné se čas od času zamyslet a zvážit, která strategie je pro nás nejvhodnější. Některé může toto zamyšlení přivést k závěru, že svoboda, kterou změnou svého stylu života získají, stojí za to.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

149 příspěvků v diskusi

Reklama