Jednáte se zahraničními partnery?

Jiný kraj, jiný mrav, staré pořekadlo, které ale platí stále. Ani vystupování podle GuthaJarkovského nemusí být proto zárukou úspěchu při jednání se zahraničním partnerem či při práci v zahraniční firmě. Jak se chovat při pracovních schůzkách s cizinci, aby člověk neohrozil jejich výsledek, jak předcházet možným nedorozuměním vyplývajícím z různých kultur či pracovních zvyklostí? Na tyto otázky odpovídá v knize Kultura v mezinárodním podnikání, vydané nakladatelstvím Grada, její autor Ivan Šroněk.
Každý, kdo se chce uplatnit v cizině, by měl mít vedle odborných obchodních či technických znalostí ještě něco navíc. Měl by znát kulturu země, kde se chce prosadit, prostředí, kde se bude pohybovat a chce uspět se svými výrobky či službami. Měl by vědět, že v různých zemích je třeba vést obchodní jednání různým způsobem a třeba ukvapeností se může všechno pokazit.

Na začátku je kulturní šok Kdo přijede na delší dobu do ciziny, utrpí podle odborníků kulturní šok. Je způsoben náhlým střetem s kulturním prostředím zcela odlišným od toho, v jakém dosud žil a pracoval. Jeho intenzita pochopitelně závisí na konkrétním místě a délce pobytu i na tom, zda v zahraničí pobývá turisticky či je na pracovním pobytu. Menší šok utrpí turista, který z Česka zavítá na čtrnáct dní do Německa, než ten, kdo za prací vycestuje třeba na rok do Španělska. "Zpočátku jsem si myslel, že si snad ani nezvyknu. Vycvičen českým přísným šéfem, který nebyl ochoten tolerovat ani minutové zpoždění, jsem se octnul ve španělské firmě, v přátelském, hodně otevřeném prostředí," vzpomíná na roční působení ve španělské obchodní firmě Jiří Novák. Čím delší je pobyt, tím intenzivněji si člověk uvědomuje vedle vnějších odlišností také jiné základní postoje a hodnoty místních lidí. Největší šoky přitom zažívají příslušníci velkých národů, protože se poprvé přizpůsobují novým podmínkám - lidé z menších zemí jsou ochotní lépe reagovat na odlišnosti v jiných kulturách a lépe se s nimi vyrovnávají.

Jaké pocity doprovázejí kulturní šok?

- nejistota, jaké chování se ode mě očekává
- překvapení až znechucení po poznání jiných zvyklostí
- pocit ztráty dobře známého prostředí, přátel, věcí a kulturních zvyklostí
- obava z negativního přijetí v novém pracovním prostředí
- ztráta sebedůvěry kvůli neschopnosti pohybovat se v novém kulturním prostředí
- bezmocnost z neschopnosti výrazněji ovlivňovat nové prostředí
- sklon zpochybňovat staré hodnoty, dříve považované za samozřejmost

Podle Ivana Šroňka může vést kulturní šok ke stesku po domově, nudě, uzavření se do sebe, styku jen s krajany, podrážděnosti, nutkání k jídlu a spánku či pití, manželským neshodám a rodinným konfliktům nebo nepřátelství k místním obyvatelům. Intenzita kulturního šoku závisí také na domácí přípravě". Vedle jazykové, odborné a zdravotní přípravy by měla odjezdu předcházet také důkladná kulturní příprava, tedy seznámení se s kulturou a zvyklostmi dané země.

I podání ruky je různé

Odlišnosti mezi různými kulturami začínají už u podání ruky. U Němců je stisk ruky pevný, energický a hodně častý, u Francouzů lehký, rychlý a také častý, naopak u Britů mírný, ve Střední Americe pevný a častý a v arabských zemích opakovaný a dlouhotrvající. U Japonců, zejména těch starších, je podání ruky neumělé, násilné a je z něj zřejmá neobvyklost a určitá neohrabanost," uvádí v knize Ivan Šroněk.

Raději blíž nebo dál?

Jiné jsou při jednání v různých zemích také vzdálenosti mezi lidmi. Platí přitom, že čím jsou lidé temperamentnější, tím jsou vzdálenosti mezi nimi při jednání menší. V severní Evropě je prostor mezi lidmi větší než v Asii, nejmenší pak v jižní Evropě, v oblasti Středozemního moře, Latinské Americe a v Arabských zemích. "Takové jižanské poplácávání po zádech je v Británii naprosto nemyslitelné," říká tlumočnice Irena, která pracovala více než rok v Londýně. Nejvýrazněji se odlišnosti mezi kulturami projevují při rozhovoru ve stoje. Průměrná vzdálenost mezi konverzujícími je na Blízkém východě dvacet centimetrů, v Latinské Americe třicet centimetrů, v USA o deset centimetrů více, v Evropě ale už šedesát centimetrů. Problém pak může vzniknout při debatě zástupců ze dvou odlišných kultur, například Mexičana se Švédem. Mexičan se bude snažit Švédovi přiblížit, tomu to ale bude připadat jako vpád do takzvané intimní zóny. Přitom oba budou chtít hovořit ve vzdálenosti, která je v jejich zemích pro dialog běžná. Snadno může dojít k nedorozumění, kdy lidem ze Severní Evropy a Ameriky bude vyčítána rezervovanost a chlad a jižním národům zase dotěrnost.

Příště: V některých zemích si potrpí na dochvilnost, jinde ignorují akademické tituly