Jednou se naučit, stokrát uplatnit

Věřím, že jsem minulým příspěvkem vzbudil vaši zvědavost a touhu podívat se přenositelným schopnostem ještě více na zoubek. Řekli jsme si, že to hlavní se odehrává v oblasti komunikace. Když chcete po druhém člověku něco, co je povinen učinit, má (on nebo ona) dvě možnosti. Buďto to provést, anebo komentovat svou nechuť k provedení. Když dotyčný váš oprávněný požadavek splní, věci jdou dál hladce; není co řešit, není co radit. Ale leckdy dojde na druhou možnost. Dotyčný plnit nechce a - kroutí se, vzbuzuje ve vás nepatřičný pocit viny, přehání obtížnost vámi zadaného úkolu, bagatelizuje (= zmenšuje) vaši pravomoc…

Všechny tyto a dlouhou řadu dalších komunikačních fint můžeme nazvat jedním slovem - MANIPULACE. Vychytralý mizera vás prostě zkouší zmanipulovat. A protože třeba právě vy nemáte soustavnou obrannou kvalifikaci, tak a) se příliš často méně či více zmanipulovat necháte, abyste měli svatý pokoj; jenomže místo toho často přichází situace, kdy děláte věci za druhé a oni berou peníze za vás - a to vám na klidu rozhodně nepřidá. b) vyhrotíte komunikaci do podoby konfliktu; padnou ráznější slova, vzedmou se emoce, obličejový výraz nepříjemně ztvrdne; copak je to nějaký život, mít v práci takovéhle nervy pravidelně na talíři?

Jednou se naučit, stokrát uplatnit 1. část ZDE.

Řešením není ani jedna z předchozích krajností. Nechat sebou vláčet - to je snadné; to nestojí naprosto žádnou námahu. Ale ty důsledky - ty přinášejí námahu velikou, a navíc pocit marnosti života. Rozčilit se a zvyšovat hlas třeba až do křiku - to je také snadné. Ale seřvaný kolega nebo pracovní partner se bude snažit vracet vám to i s úroky. A být pak neustále ve střehu, odkud přiletí podraz, myslet neustále na obranu a útok - to soustředění na práci nepřispívá. (Vidíme to nejednou na vrcholných politicích; tipujte někdy jako já, kolik procent energie jim zabere „služba občanovi“ a kolik „kdy, kde, jak a s kým proti komu“.)

Při optimálním řešení - při zlaté střední cestě - se inspirujte třeba starým dobrým moudrým Aristotelem: „Rozčilit se je snadné. Ale rozčilit se ve správné míře na správné osoby a zároveň na správném místě, ve správném čase, správným způsobem - to je veliké umění.“ A učit se velikému umění - to chce čas. Začátek učení neradno odkládat na zítra.