Milena Schebelle (41), laborantka
Můj pracovní den
Mám pevnou, osmihodinovou pracovní dobu. Pracuji od sedmi do tří odpoledne v laboratoři, kde zpracovávám materiál používaný k umělému oplodnění. Odpoledne pak ještě většinou pomáhám manželovi s administrativní prací, která je spojená s fungováním jeho firem.
Co dělám po práci
Cestou z práce obstarávám ještě řadu nutných věcí pro rodinu. Když přijdu domů, nejprve poklidím, zapnu pračku, uvařím, udělám svačiny na druhý den, a když je třeba, pomáhám manželovi. Na relaxaci mi opravdu moc času nezbývá, takže televizi nezapínám, a když už, hned u ní usínám.
Jak se dělíme o domácí práce
To je jednoduché, nedělíme se o ně. Domácí práce provádím já sama, i když občas mi pomůžou děti.
Jaká jiná profese by mě lákala
Od doby, co manžel podniká, si také pohrávám s myšlenkou mít něco vlastního, například otevřít si obchod. Ale určitě by to nebyla kamenická dílna, protože já mám na rozdíl od manžela ráda spíše jemné, voňavé věci. V tomhle jsme prostě úplně jiní. Taky proto mi on občas říká Barbie a já jemu Johan. Umím si ale představit, že bych měla obchod třeba s kosmetikou, čajem nebo bylinkami.
Co si myslím o manželově práci
Práce mého muže je zodpovědná a zároveň časově hodně náročná. Upřímně řečeno, moc si jí vážím, ale já sama bych ji vykonávat nechtěla. Práci věnuje až příliš mnoho času a často je to na úkor jeho soukromí.
Václav Schebelle (41), restaurátor, kameník
Můj pracovní den
V podstatě pracuji úplně celý den. Zajišťuji totiž chod obou svých firem, starám se o jejich zásobování, sháním materiály i zakázky, řeším obchodní záležitosti a někdy i sám vykonávám manuální práci. Dělám prostě všechno. To mě vytíží tak, že pracovní dobu už často ani nevnímám.
 |
ODPOČINEK: Jak by mělo vypadat správné místo pro pracovní přestávku? |
Co dělám po práci
Když nepracuji, snažím se být co nejvíc s manželkou, dětmi a vůbec celou rodinou. Občas vyrazíme na chatu, kde můžeme být všichni spolu, ale takových chvil je bohužel málo. Kromě toho se hodně věnuji ještě profesionální akvaristice, což je moje vášeň už od dětství.
Jak se dělíme o domácí práce
Musím přiznat, že to dělá většinou manželka a já pomáhám nejvíc tím, že se jí moc nemotám pod nohy. Ale občas se uklízení nevyhnu a nevadí mi to, pokud nemusím luxovat. S vysavačem si opravdu moc nerozumíme a je to jediná domácí práce, která mě opravdu děsí.
Jaká jiná profese by mě lákala
Bavilo by mě téměř všechno, co je kreativní a u čeho je možné se nějak rozvíjet. Já jsem zemitý, řemeslně založený člověk a mohl bych dělat jen takovou práci, kde mám možnost něco vlastního budovat a pracovat konstruktivně. Kromě řemesla by mě lákala i představa otevřít si vlastní akvaristický obchod a jednu dobu jsem chtěl být také fotbalovým trenérem.
Co si myslím o práci manželky
Je to práce přesná a vyžaduje velkou koncentraci. Celý den kouká do mikroskopu a musí se soustředit. Až mě někdy štve, že když jdeme se ženou večer ven, nemůžeme zůstat dlouho, protože ona musí jít druhý den do laboratoře odpočatá. Její práce je systematická, skoro až rutinní a nejde v ní o seberealizaci, ale o týmovou spolupráci. V tom se s manželkou dost lišíme.
Dvě kariéry: Milena a Václav Schebellovi
Ona vystudovala střední zdravotnickou školu, pracuje v laboratoři umělého oplodnění. On je vyučený kameník, vede kamenickou a restaurátorskou firmu. Schebellovi mají dvě děti: sedmnáctiletého Vaška a patnáctiletou Moniku.
