Zvolit si práci, na kterou by se člověk hodil, bavila ho a ještě v ní našel uplatnění, je často problém na celý život. První rozhodnutí padá na základní škole, proto jsou na každé výchovní poradci, kteří by se těmito otázkami měli zasvěceně zabývat. Jen dvacet procent z nich však má potřebnou kvalifikaci. Chybí jim psychologické, pedagogické a sociální vzdělání a zejména individuální vztah ke každému žáku.
Rodiče nemají čas zjišťovat, jaká je nabídka vhodných škol pro jejich dítě, kdy na které škole probíhá den otevřených dveří, či kam se obrátit, když potomek něco nezvládá. "Výchovný poradce má žáka intenzivně sledovat od prvního stupně základní školy, motivovat ho v odborném růstu," vysvětluje Marcela Böhmová, výchovná poradkyně v Základní škole Libčická v Praze 8. "Spolu s třídním učitelem ho nejlépe zná při práci v kolektivu, má proto největší šanci zjistit, co žák umí, v čem neprospívá, nebo proč se zhoršilo jeho chování, a pomoci mu. Současně navrhuje učiteli nejvhodnější metody, jak se studentem pracovat, aniž by prozradil, co mu student svěřil." "Na základní ani na střední škole jsem se s pomocí žádného výchovného poradce nesetkala," uvádí Pavlína Sovová, studentka IV. ročníku Stavební fakulty ČVUT v Praze. "I když jsme v posledním ročníku potřebovali poradit, co kde studovat, nebo jaké povolání zvolit, abychom se uplatnili, museli jsme spoléhat jen na rodiče. Mnohým však chyběly informace."
Univerzální pomocník
Ve většině škol je výchovným poradenstvím pověřený učitel zatížen tříhodinovým úvazkem týdně s poněkud vágní náplní práce. Má-li se však podílet na individuálním rozvoji dětí, měl by být vyškolen v psychologii a speciální pedagogice. Pokud na škole chybí odborník na sociálně patologické aspekty ve škole, a sociální pedagog, který by měl mít na starosti volný čas dětí, měl by obsáhnout i jejich práci. Sleduje integrované žáky s různými poruchami učení, nadané děti, tvoří individuální vzdělávací plány a zároveň předchází nezaměstnanosti všech absolventů. Operativně zasahuje tam, kde se objeví výchovný problém, a je-li potřeba, posílá žáky do poradny. V případě studentů, kteří mají ambiciózní rodiče, ale nemají studijní předpoklady, se snaží o oboustrannou domluvu. Výchovný poradce by měl sledovat uplatnitelnost, prospěch a úspěchy v povolání dřívějších absolventů školy, aby měl přehled o úrovni konkrétních škol. Rozhodně nestačí jen rozdat žákům přihlášky na střední školy, sdělit termíny přijímacích zkoušek a vyzdobit nástěnku, jak to na mnohých školách bývá. S žáky posledních ročníků má výchovný poradce zajít na úřad práce, zkusit s nimi vyplnit dotazník, poradit jim, jak se ucházet o zaměstnání, napsat životopis, jak se chovat při přijímacím pohovoru a kde sehnat informace o možnostech dalšího studia "Dvakrát týdně zveme děti z 8. a 9. tříd základních škol na besedy o volbě povolání a studia. Děti, někdy i s rodiči, se k nám pak objednávají na individuální pohovory," uvádí Jana Pozděnová z Informačního a poradenského centra pro volbu povolání při Úřadu práce hlavního města Prahy. "Ačkoliv jsme jediným centrem v Praze a sloužíme všem školám, některé aktivní výchovné poradce už známe, ale s některými jsme se ještě nikdy nesetkali. Na dětech, které sem chodí, se pozná, jak se jim na škole věnují."
Poruchy chování
"Lepší výchovní poradci bývají ti, kteří už na škole nějakou dobu působí a mají respekt," vysvětluje Richard Braun, psycholog, přednášející výchovným poradcům na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. "Chce to strávit spoustu hodin mezi dětmi i pedagogy a zabývat se nejen problémy s učením, dyslektiky a dysgrafiky, ale zachycovat i výchovné prohřešky. Osvědčuje se, když se ptáme žáků: Jak se cítíš ve škole? Přicházíme na poruchy chování, které mají nezřídka původ ve špatném vedení ze strany rodičů." Učitelka poradci přivedla dvanáctiletého inteligentního chlapce, který však dostával čtyřky. Nenosil domácí úkoly, neplnil povinnosti, byl agresivní. Ukázalo se, že chlapec má sám na starosti pětiletého bratra, o kterého se od rána stará: vodí ho do školky, připravuje mu jídlo, koupe ho a ukládá ke spaní. Rodiče viděl až pozdě večer. Hájili se tím, že musí splácet dluhy, a svůj přístup nezměnili. U pedagogů poradce pro žáka dosáhl úlevy: například domácí úkoly nevypracovával písemně, ale vyprávěl je. Kdyby nezasáhl, chlapce by špatné známky a "dospělácká" zátěž poškodily na celý život. "V případě konfliktu mezi žákem a učitelem smiřuji obě strany" svěřuje Richard Braun. "Žáci šesté třídy mi napsali stížnost na učitelku, která prý nemá ráda děti, trhá jim sešity a neposlouchá je, když jí chtějí vysvětlit své chování. Promluvil jsem s každou stranou zvlášť, a pak jsme uspořádali třídnickou hodinu. Obě strany se vyjádřily a vyjasnily si třecí plochy. Uvítal jsem, že děti sebraly odvahu a dokázaly o svých problémech hovořit. Ze zkušenosti vím, že se po takových sezeních vztahy obou stran spíše utuží."
Rodiče nemají čas zjišťovat, jaká je nabídka vhodných škol pro jejich dítě, kdy na které škole probíhá den otevřených dveří, či kam se obrátit, když potomek něco nezvládá. "Výchovný poradce má žáka intenzivně sledovat od prvního stupně základní školy, motivovat ho v odborném růstu," vysvětluje Marcela Böhmová, výchovná poradkyně v Základní škole Libčická v Praze 8. "Spolu s třídním učitelem ho nejlépe zná při práci v kolektivu, má proto největší šanci zjistit, co žák umí, v čem neprospívá, nebo proč se zhoršilo jeho chování, a pomoci mu. Současně navrhuje učiteli nejvhodnější metody, jak se studentem pracovat, aniž by prozradil, co mu student svěřil." "Na základní ani na střední škole jsem se s pomocí žádného výchovného poradce nesetkala," uvádí Pavlína Sovová, studentka IV. ročníku Stavební fakulty ČVUT v Praze. "I když jsme v posledním ročníku potřebovali poradit, co kde studovat, nebo jaké povolání zvolit, abychom se uplatnili, museli jsme spoléhat jen na rodiče. Mnohým však chyběly informace."
Univerzální pomocník
Ve většině škol je výchovným poradenstvím pověřený učitel zatížen tříhodinovým úvazkem týdně s poněkud vágní náplní práce. Má-li se však podílet na individuálním rozvoji dětí, měl by být vyškolen v psychologii a speciální pedagogice. Pokud na škole chybí odborník na sociálně patologické aspekty ve škole, a sociální pedagog, který by měl mít na starosti volný čas dětí, měl by obsáhnout i jejich práci. Sleduje integrované žáky s různými poruchami učení, nadané děti, tvoří individuální vzdělávací plány a zároveň předchází nezaměstnanosti všech absolventů. Operativně zasahuje tam, kde se objeví výchovný problém, a je-li potřeba, posílá žáky do poradny. V případě studentů, kteří mají ambiciózní rodiče, ale nemají studijní předpoklady, se snaží o oboustrannou domluvu. Výchovný poradce by měl sledovat uplatnitelnost, prospěch a úspěchy v povolání dřívějších absolventů školy, aby měl přehled o úrovni konkrétních škol. Rozhodně nestačí jen rozdat žákům přihlášky na střední školy, sdělit termíny přijímacích zkoušek a vyzdobit nástěnku, jak to na mnohých školách bývá. S žáky posledních ročníků má výchovný poradce zajít na úřad práce, zkusit s nimi vyplnit dotazník, poradit jim, jak se ucházet o zaměstnání, napsat životopis, jak se chovat při přijímacím pohovoru a kde sehnat informace o možnostech dalšího studia "Dvakrát týdně zveme děti z 8. a 9. tříd základních škol na besedy o volbě povolání a studia. Děti, někdy i s rodiči, se k nám pak objednávají na individuální pohovory," uvádí Jana Pozděnová z Informačního a poradenského centra pro volbu povolání při Úřadu práce hlavního města Prahy. "Ačkoliv jsme jediným centrem v Praze a sloužíme všem školám, některé aktivní výchovné poradce už známe, ale s některými jsme se ještě nikdy nesetkali. Na dětech, které sem chodí, se pozná, jak se jim na škole věnují."
Poruchy chování
"Lepší výchovní poradci bývají ti, kteří už na škole nějakou dobu působí a mají respekt," vysvětluje Richard Braun, psycholog, přednášející výchovným poradcům na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. "Chce to strávit spoustu hodin mezi dětmi i pedagogy a zabývat se nejen problémy s učením, dyslektiky a dysgrafiky, ale zachycovat i výchovné prohřešky. Osvědčuje se, když se ptáme žáků: Jak se cítíš ve škole? Přicházíme na poruchy chování, které mají nezřídka původ ve špatném vedení ze strany rodičů." Učitelka poradci přivedla dvanáctiletého inteligentního chlapce, který však dostával čtyřky. Nenosil domácí úkoly, neplnil povinnosti, byl agresivní. Ukázalo se, že chlapec má sám na starosti pětiletého bratra, o kterého se od rána stará: vodí ho do školky, připravuje mu jídlo, koupe ho a ukládá ke spaní. Rodiče viděl až pozdě večer. Hájili se tím, že musí splácet dluhy, a svůj přístup nezměnili. U pedagogů poradce pro žáka dosáhl úlevy: například domácí úkoly nevypracovával písemně, ale vyprávěl je. Kdyby nezasáhl, chlapce by špatné známky a "dospělácká" zátěž poškodily na celý život. "V případě konfliktu mezi žákem a učitelem smiřuji obě strany" svěřuje Richard Braun. "Žáci šesté třídy mi napsali stížnost na učitelku, která prý nemá ráda děti, trhá jim sešity a neposlouchá je, když jí chtějí vysvětlit své chování. Promluvil jsem s každou stranou zvlášť, a pak jsme uspořádali třídnickou hodinu. Obě strany se vyjádřily a vyjasnily si třecí plochy. Uvítal jsem, že děti sebraly odvahu a dokázaly o svých problémech hovořit. Ze zkušenosti vím, že se po takových sezeních vztahy obou stran spíše utuží."
