Problematika etického chování a v konečném důsledku i etického podnikání se stává stále důležitější – vzpomeňme v této souvislosti iniciativu Etického fóra ČR (článek o něm si můžete přečíst zde). Přesto již zmíněný průzkum odhalil, že s vnímáním „férovosti“ v pracovních vztazích to rozhodně není nijak horké.
V Česku si pouhých 7 % zaměstnanců myslí, že neetické chování je problémem, který by managament nějak znepokojoval. Podle nich se vedoucí pracovníci zaměřují spíše na růst, zisk a image společnosti.
Češi dále nevěří tomu, že neetické chování znamená nutně odhalení, ostudu či vyhazov - zhruba 26 % se domnívá, že v roce 2005 došlo v jejich společnosti k většímu počtu případů neetického chování, než kolik bylo ohlášeno. Evropský průměr přitom činí 20 %. Češi se hájí tím, že jasná pravidla pro etické chování v jejich společnosti neexistují (9 %); jen něco málo přes 50 % českých respondentů dále věří, že jejich kolegové pravidla dodržují.
Každý čtvrtý respondent v ČR je přitom přesvědčen, že management „káže vodu, ale pije víno“, tedy že si určuje jiná pravidla pro sebe a jiná pro ostatní. S touto vírou na tom ovšem nejsme nejhůře – v západoevropských státech sice chování managementu takto nevěří 22 %, ovšem středoevropský průměr činil 38 %.
Kancelářské potřeby ne, do nočního klubu ano
Oproti tomu právě Češi měli nejnižší procento těch, kteří nepovažují za neetické poskytování kancelářských potřeb přátelům a rodinným příslušníkům – 2 % Čechů oproti evropskému průměru 10 %. Manipulaci finančních výkazů dále považuje celkem logicky za neetickou 94 % českých respondentů. Na druhou stranu by ovšem 23 % z nich klidně pozvalo obchodního partnera do takového prostředí, jako je např. do noční nebo striptýzový klub.
A co si myslí Češi o etice svého chování i chování svých kolegů? Jen 2 % respondentů přiznala, že se v uplynulém roce dopustila neetického chování (středoevropský průměr je 10 %, v západoevropský 8 %). Není ale třeba jásat - každý osmý dotázaný Čech a každý pátý Středoevropan si myslí, že jeho kolegové se chovají hůř než on sám. To je podle vedoucího sekce, která průzkum provedla, vcelku alarmující – dokud si lidé budou myslet, že ostatní jsou horší než oni sami, bude jim jejich chování připadat v pořádku a ke změně ve vnímání etiky v práci dojde stěží.
|
Jak průzkum vypadal |
|
Země zapojené do výzkumu byly rozděleny do západoevropských (Nizozemsko, Německo, Francie, Švýcarsko, Rakousko) a středoevropských zemí (Česká republika, Polsko a Maďarsko). Průzkum byl realizován formou telefonických rozhovorů se zaměstnanci nadnárodních společností, a to v době, kdy byli zaměstnanci doma, nikoliv v práci. V každé výše uvedené zemi bylo zpracováno 100 telefonických rozhovorů se zaměstnanci nadnárodních společností (pro účely tohoto průzkumu se za nadnárodní považuje společnost působící minimálně ve třech státech, která má více než 1000 zaměstnanců). |
