Nejvyšší psychickou i fyzickou výkonnost má naprostá většina lidí dopoledne, zpravidla mezi 9:30 a 11:30, kdy bývá organismus obvykle na vrcholu duševních i fyzických sil. Na tento čas je proto dobré si naplánovat nejnáročnější pracovní aktivity či závažné porady, na nichž je žádoucí nejen udržet pozornost všech zúčastněných, ale třeba i přijmout důležitá rozhodnutí. Naopak celkový útlum nastává v době po obědě.
Zajímavé je, že tato skutečnost obvykle nezávisí na tom, zda dotyčný skutečně něco jedl, nebo oběd úplně vynechal - mnohé pokusy prokázaly, že určitý pokles výkonu se dostaví v obou případech. Po mimořádně vydatném jídle je snad ještě výraznější, protože tělo musí věnovat hodně energie náročnému trávení.
Pro všechny také platí, že aktivita organismu je vždy vyšší za denního světla a na minimu je naopak za tmy, kdy klesá celková tělesná teplota a člověk je naladěn k odpočinku. "Podávat jakýkoliv pracovní výkon v noci je proto opravdu velmi náročné," říká profesorka Helena Illnerová z Akademie věd ČR, která se výzkumu biorytmů (neboli chronobiologii) dlouhodobě věnuje.
Sova, nebo skřivan, každý to má jinak
Během celého dne mohou u jednotlivců samozřejmě nastávat různé výkonnostní výkyvy - hodně záleží na aktuální kondici organismu a také na tom, zda jste chronotyp skřivana, nebo sovy. První jmenovaná skupina vstává bez problémů časně zrána a je už krátce po probuzení velmi činorodá, zatímco večer ji brzy zmáhá únava. Druhá skupina lidí - tedy sov - se probouzí jen pozvolna a s obtížemi a takzvaně ve svém živlu bývá zpravidla až kvečeru.
Sejdou-li se na pracovišti příslušníci obou skupin, je podle profesorky Illnerové pro všechny nejvýhodnější, když se mohou domluvit na takzvané klouzavé pracovní době. To znamená, že mají daný jen určitý časový úsek, po který musí být všichni přítomni na pracovišti (například od 10 do 15 hodin) a dále už záleží jen na nich, zda si zbytek odpracují podle svého uvážení předtím nebo až potom.
Vsaďte na pravidelnost a seřiďte si vnitřní hodiny
Biologické hodiny si bohužel nemůžeme nastavit podle vlastního uvážení nebo momentálních potřeb - jsou nám dány geneticky a průběžně je seřizují různé vlivy z vnějšího světa, především pravidelné střídání dne a noci.
Chcete-li žít se svými biologickými hodinami v souladu, musíte se jim naopak přizpůsobit. "Základem je naučit se především pravidelnosti," radí profesorka Illnerová. "Vstávejte každý den ve stejnou dobu a přibližně ve stejný čas choďte i večer do postele. Organismus si po čase na pravidelný řád zvykne a v budoucnu už nebudete potřebovat ani budík. Vaše výkonnost pak nebude kolísat v závislosti na tom, jak dobře jste se vyspali," doporučuje.
Vnitřní hodiny člověka podle ní mají svou vlastní periodu, která se blíží, ale nerovná obvyklým 24 hodinám. V průměru dosahuje hodnoty 24 hodin a 12 minut, u některých jedinců může být až téměř 25 hodin. Skutečnost, že je náš vnitřní den o něco delší než skutečný vnější den, vede k tomu, že máme tendenci se v reálném životě mírně opožďovat.
Jste unavení? Rozsviťte si
Když polevuje pozornost a narůstá ospalost, což bývá nejčastěji v časných odpoledních hodinách, je dobré krátce si zdřímnout. "Stačí pouhých 15-20 minut a proti únavě to opravdu pomůže," říká Helena Illnerová. Většina lidí však tuto možnost nemá, proto je potřeba se s únavou vypořádat jiným způsobem.
Nejosvědčenější metodou je dobře si rozsvítit. Je totiž vědecky prokázáno, že dostatečné osvětlení dokáže pokles výkonu kompenzovat a tělo znovu nastartovat k aktivitě. Pokud světlo samo o sobě nestačí, je dobré stáhnout ještě topení a snížit tak celkovou teplotu v místnosti. Někomu pomáhá i káva, která sice nemá přímo na biologické hodiny žádný vliv, ale povzbudí nervový systém a ten začne dočasně pracovat na vyšší obrátky.
