Vy už se v reklamním odvětví pohybujete řadu let. Vždycky jste se věnovala „zeleným“ tématům?
Kdepak, roky jsem dělala klasický reklamní byznys, kde ekologie nehrála žádnou roli. Vedla jsem pobočku jedné velké agentury, bavilo mě to. Ale časem jsem cítila, že stojím každou nohou v jiném světě. Z přesvědčení nejím maso, ale v práci jsem řešila propagaci uzenin. Doma jsme minimalizovali odpad a vedle toho jsem v agentuře vymýšlela, jak klientovi pomoct prodat co nejvíc jednorázových holicích strojků. Proto jsem se rozhodla z reklamky odejít a věnovat se ekologii.
Když člověk odchází z manažerské pozici, opouští také dobrý příjem. Bylo to pro vás těžké?
Samozřejmě se mi slušný plat i provize líbily. Taky jsem díky tomu mohla realizovat své plány, koupit 200 let starý statek, chovat ovce a další zvířata, investovat do rekonstrukce. Nicméně plán byl splatit hypotéku, auto a jít pracovat do některé neziskovky, která bude ladit s mými hodnotami. Akorát jsem tehdy ještě nevěděla, jak takové organizace fungují a bylo potřeba se připravit.
Judita Nechvátalová
|
Jak taková příprava vypadala?
Chtěla jsem hlavně praktické zkušenosti, proto jsem začala pomáhat jako dobrovolnice v ekocentru Chaloupky. Taky jsem absolvovala roční vzdělávání o práci neziskovek při Univerzitě Karlově. Nebyla jsem si jistá, kterou konkrétní organizaci oslovit. Jestli bych se měla věnovat přímé pomoci ohroženým zvířatům nebo spíš ekologické osvětě. Když jsem narazila na inzerát na pozici fundraisera, musela jsem si to slovo vygooglovat.
A co to je?
Fundraiser [fandrejzr] je člověk, který se zabývá činností, jejímž výsledkem je získání zpravidla finančních prostředků na obecně prospěšnou činnost většinou neziskové organizace. Nakonec se pro mě stal fundraising vstupenkou do oboru ekologie.
Našla jste nakonec nadaci podle svých představ?
Ano. Našla jsem nadaci, která vytváří vzdělávací programy a materiály pro učitele a rodiče. Pracovala jsem v ní jako fundraiser sedm let. Zkušenosti, které jsem tam získala, mě nakonec vedly k založení mé vlastní nadace. Původní neziskovku ale podporuji dodnes. Jednak jí posílám část zisku, jednak jí stále pomáhám s PR a fundraisingem.
Když jste založila vlastní nadaci, vrátila jste se vlastně k reklamě a vzdělávání. V čem je to jiné?
V reklamě vidíte výsledek rychle, ve vzdělávání se výsledky projevují až po letech. Ideální je něco hodnotit po deseti nebo spíš dvaceti letech. I proto všechno probíráme doslova ze všech stran. Když se nám podařilo v projektech tyto dvě záležitosti skloubit, začali jsme přemýšlet, jak by bylo možné je financovat. Nakonec vznikla myšlenka na společensky prospěšné podnikání, které by část zisků odvádělo do neziskovky.
A co bylo dál?
Následovalo přes rok a půl dlouhé období plánování a nechyběl ani první neúspěšný pokus. Abych nenechala původní nadaci ve štychu, seděla jsem ještě nějakou dobu na dvou židlích. V mezičase mě napadlo zkusit založit e-shop prodávající předměty každodenní potřeby, které jsou šetrnější k životnímu prostředí než běžný sortiment. Například čisticí prostředky, kancelářský papír, ale i třeba šetrný kočkolit. A tehdy jsme zjistili, že jestli něco není parketa pro neziskovky, je to podnikání.
Proč ne?
Najednou chodilo hodně faktur, museli jsme řešit skladové hospodářství, napřít síly do propagace a na to prostě nebyli lidi, ani síly. Brzy nám bylo jasné, že to musíme udělat jinak. Bylo nutné sehnat investora, založit samostatnou společnost a nabrat nové lidi z oboru.
Byl start nové reklamky složitý?
Zahájili jsme činnost v roce 2015 ve třech lidech. Ve vlastní výrobě ekologických reklamních předmětů jsme museli hodně změnit strategii.
V čem změnit?
Na začátku jsme klientům říkali, ať to nechají na nás, že jim něco vymyslíme. To bylo ale pro firmy moc abstraktní. Proto jsme začali vytvářet vlastní katalog reklamních předmětů. To přineslo důležitý zlom, klienti si totiž najednou mohli vybírat z něčeho konkrétního.
Snažíte se snižovat negativní vliv reklamy na životní prostředí. Jak velký je dopad tohoto odvětví?
Když uvážíme, že v popelnici končí osmdesát procent reklamních předmětů, za které jen firmy v Česku ročně utratí tři miliardy, tak samozřejmě velký.
Vy ale přeci také dodáváte reklamní předměty, nepřispíváte tím rovněž k odpadu?
Osobně se těším, že během dalších let reklamní dárky úplně zmizí. Ale zatím je situace jaká je. Firmy stále reklamní předměty poptávají. My na tuto situaci reagujeme naší nabídkou eko dárků. Jsou menší zlo, než rozdávání plastových blbin typu klíčenky nebo placky na tričko, které každý rychle vyhodí. To jsou v podstatě věci, které se stávají odpadkem už v momentě výroby, a to je obrovské plýtvání.
Jak tedy firemní dárky vybírat, aby si je zákazník chtěl nechat?
Dobré je vybírat to, co by člověk chtěl sám dostat. Když při tom zohlední ekologickou stopu té věci, je to už skoro ideální volba. Samozřejmě méně je někdy více, takže radíme, aby si zájemci vybrali jednu kvalitní věc namísto hromady haraburdí. Není to pochopitelně všespásné, rozhodně darování ekologického promo výrobku neznamená základ báječné eko kampaně. Ale je to jeden krok dobrým směrem k minimalizaci odpadu, uhlíkové stopy a také chytré podtržení image značky.
Co je mezi firmami oblíbené?
Dlouhodobým hitem je rostoucí papír. Obsahuje semínka, takže je možné vizitku nebo novoročenku jednoduše zasadit do záhonu nebo truhlíku a vyrostou z ní květiny či bylinky. Na tento papír tiskneme speciálními barvami na bázi vody, které neobsahují prchavá rozpouštědla ani žádné jiné látky znečišťující ovzduší. Zároveň je tisk s nimi stejně kvalitní jako s konvenčními barvami.
Já osobně mám moc ráda deky z ovčí vlny od jedné rodiny z Tkalcovny Strmilov, kde si sami vlnu od rouna až po finální produkt zpracovávají už po šest generací. Klienti mají rádi také bedýnky s lokálními dobrotami, jako jsou sýry, marmelády nebo víno. Žádané jsou také květinové sešity s opravdovými okvětními plátky. Oblíbené jsou i potištěné látkové pytlíky na ovoce nebo pečivo. Spočítali jsme, že v průměrné domácnosti se tím ročně ušetří pět set igelitových sáčků.
Věnujete se také komplexním kampaním. V čem jsou ty ekologické odlišné od těch ostatních, běžných?
Chceme, aby díky naší komunikaci lidé změnili chování směrem k ekologii. K tomu nestačí lidi jen informovat, ale také motivovat k šetrnějšímu chování a nadchnout ty pravé. A tak musíme hledat argumenty dobře pochopitelné.
Můžete dát konkrétní příklad?
Tak třeba když řeknete, že používáním energií z obnovitelných zdrojů, mohou lidé pozitivně ovlivnit klimatické změny, pro většinu je to hodně vzdálené. Ale pokud jako argument zvolíte, že přispějí k čistšímu vzduchu a bude se jim lépe dýchat a budou žít déle, s tím se ztotožní mnohem lépe.
Můžete popsat některou kampaň?
Hezkým případem je velký projekt Recy Věci pro výrobce barev Balakryl. Motivuje lidi, aby zbytečně nevyhazovali věci, ale bavili se jejich renovací. Zkoušeli si to na workshopech pro kutily a designery, kteří hledali zajímavé kousky na skládkách nebo ve sběrných dvorech a následně jim dávali druhý život. Pak se vydražily na dobročinné účely. Vznikl taky web a komunita skoro dvaceti tisíc lidí na facebooku, kteří se navzájem inspirují svojí recyklační tvorbou.
Co podle vás lidi odrazuje od toho, aby žili o něco šetrněji k prostředí?
Ty překážky jsou různé a vždycky je důležité je pochopit, pojmenovat a nabídnout motivaci, která je překonává, představit přínosy. Třeba od kompostování hodně lidí odrazuje odpor k žížalám nebo obava ze zápachu. Aby se rozhodli dát kompostování šanci, může jim pomoci sdělení ukazující zážitek z drobného pěstování nebo stylový vermikompostér jako designový interiérový prvek.
Setkáváte se také s tím, že si některé firmy na ekologické jen hrají?
Podívejte se třeba na komunikaci snad všech obchodních řetězců, které zachraňují planetu tím, že nahradily jednorázové igelitky papírovými taškami. Přitom dodnes nikdo žádnou průkaznou metodou nespočítal, že by papírové tašky měly menší dopad na životní prostředí, než igelitky. To, že je něco z recyklovaného papíru nebo z bambusu, ještě neznamená, že to je šetrné k životnímu prostředí, když to sem třeba putovalo přes půl světa.
Kolik je vás v týmu a jaké máte finanční výsledky?
Dnes Green Cat zaměstnává kromě mne další čtyři lidi a čtyřicet procent z vlastnického podílu patří organizaci Tereza. Loni jsme dosáhli obratu 5,3 milionu korun.
Jaké máte plány do budoucna?
Tím hlavním cílem je podpora projektů a společností, které mají environmentální přístup jako součást DNA. Firmy, které vznikly z důvodu ochrany prostředí, jsou kompasem pro ty ostatní. Ukazují, kudy se bude svět podnikání ubírat, protože postupem času bude dobrý environmentální přístup nutnou podmínkou pro jakýkoliv byznys. Každá taková společnost, která dnes uspěje, urychluje cestu udržitelnosti ostatním. Když někdo vyprodukuje další přiblblou klíčenku z Číny, kterou nikdo nechce, asi se nezboří svět. Ale zpoždění ve zdravém vývoji podnikání by bylo určitě škoda.
