K hypotéce se vyplatí pojistit

Smrt dlužníka, trvalá invalidita následkem úrazu nebo nemoci, dlouhodobá pracovní neschopnost či ztráta zaměstnání – to vše jsou nejvýznamnější rizika, jež ohrožují naši schopnost splácet úvěry. A to nejen hypoteční.

V poslední době se na trhu významně prosadilo financování nemovitostí či bydlení pomocí hypotečních úvěrů. K tomu přispělo nejen zvýhodnění těchto úvěrů v podobě státního finančního příspěvku, ale hlavně významné snížení úrokových sazeb. Řeč bude o užitečném pojištění nejen k hypotečním úvěrům, ale i obecně, pro jakoukoliv půjčku (např. úvěr ze stavebního spoření, spotřebitelský úvěr, leasing, půjčku od známých či příbuzných, aj.).

Základní a asi nejdůležitější otázku, kterou bychom si měli při uzavírání jakéhokoliv pojištění položit, je : „Jaký je smysl pojištění, které chci uzavřít? Bude mít pro mě nějaký význam, anebo je z části nebo zcela zbytečné? Kryje skutečná a významná rizika nebo jen zdánlivá, nevýznamná či méně významná rizika? “

Ze všeho nejdřív si připomeňme, k čemu je pojištění: Smyslem pojištění je eliminovat finanční nároky, vzniklé z nahodilých událostí. Na příklad, pokud nám vyhoří dům nebo ho zničí povodeň, musíme sáhnout do finančních rezerv a z nich si znovu tento dům postavit. Znovuobnovení domu je ale finančně velice náročné a mít pro případ, že se s domem něco stane např. v bance velký finanční obnos (např. 2 000 000,- Kč) není asi příliš rozumné (a také asi málokdo tak vysoký obnos má) a je mnohem rozumnější zaplatit pojišťovně pojistné ve výši cca 2 000,- / rok, aby nám obnovu domu v případě takové katastrofy jednoduše proplatila.

Jinými slovy: pojišťovna za nás převzala za úplatu (pojistné) na sebe riziko, že náš dům bude zničen. Všimněte si, že pokud bychom chtěli pojišťovně zaplatit na pojistném celou hodnotu domu, spláceli bychom ho 1 000 let. Z toho vyplývá, že je nesmyslné si držet zbytečně vysokou vlastní finanční rezervu, ale je lépe zaplatit pojistné, ušetřené peníze investovat jinde a z výnosů těchto investovaných peněz si uhradit finanční „ztrátu“, kterou jsme utrpěli tím, že jsme platili pojistné. (Pozn.: Při ručení nemovitostí (což je v případě hypotečních úvěrů vždy – chce to po nás banka) je potřeba počítat s pojištěním nemovitosti, kterou ručíme, ale nezapomínat ani na pojištění nemovitosti, kterou financujeme z úvěru, pokud jí zároveň i neručíme).

Na co si dát pozor

Po tomto názorném příkladu přistupme k tomu, jaká jsou největší nebezpečí, která číhají na ty, co si berou úvěry. Pokud si bereme úvěr, bereme na sebe do budoucna závazek (finanční závazek), že ho také splatíme. Splácení našeho dluhu probíhá obvykle tak, že zpravidla 1-krát za měsíc pošleme na účet věřitele konstantní finanční obnos - tzv. anuitu. A výše anuity je také to jediné, co po nás věřitel chce, abychom vůči němu plnili. Ze strany dlužníka se tedy jedná o pojištění příjmů (příp. schopnosti splácet své závazky)! A také takto formulovaný problém je nutné zajistit proti všem katastrofálním rizikům.

U vyšších závazků (což v případě půjček na nemovitosti je téměř vždy) požaduje věřitel po dlužníkovy záruky a to formou spoludlužnictví, ručením ručiteli, až po ručení nemovitostí (v případě hypotečního úvěru musí být vždy ručeno nemovitostí!). Je výrazem naší duševní vyspělosti a osobní odpovědnosti vůči spoludlužníkům a ručitelům mít pojištěnu naši schopnost splácet své závazky i v dobách nepříznivých, protože pokud nebudeme schopni splácet naše dluhy my sami, budou je muset za nás splatit oni a to pro ně není příjemná věc.

Jak se tedy vyvarovat neschopnosti splácet anuitu (záměrně vynechávám neochotu splácet úvěr dlužníkem, protože to není nahodilá událost)? Banka po nás při vyšších úvěrech zpravidla chce uzavření životního pojištění. Životní pojištění je velmi nejednoznačný pojem. V zásadě jsou možné tři druhy životního pojištění:

• úvěrové pojištění (i takto se může jmenovat životní pojištění)
• s klesající pojistnou částkou (po roce trvání pojistné smlouvy automaticky klesá pojistná částka a 1/n-tinu pojistného krytí, např. u pojistného krytí 1000 000,- (= výše půjčky), kterou budu splácet 20 let klesá tato částka každoročně o 1/20, tj. o 50 000,-)
• na nesplacený zůstatek úvěru (pojišťovna uhradí věřiteli vždy jen to, co mu dlužník dluží)
• životní pojištění rizikové – jeho výše je po celou dobu úvěru konstantní (jeho počáteční výše = výši dlužné částky)
• kapitálové životní pojištění – opět platí výše úvěru = výše pojistného krytí. Je velmi drahé a ne každý si ho může dovolit. Navíc způsob zhodnocování vložených finančních prostředků je ze strany pojišťovny velice konzervativní a tudíž i málo výnosný. Toto pravděpodobně nezmění ani různé možnosti – např. umoření části hypotečního úvěru po 5 letech z této kapitálové životní pojistky nebo i částečná platba (úmoru) ze strany banky do tohoto kapitálového životního pojištění, daňové úlevy, aj..

Životní pojištění je však pro pojištění dostatečných příjmů pro splácení anuit nedostatečné. Existují minimálně ještě další 3 významná rizika, které je dobré mít pojištěny, i s využitím vlastních prostředků, tzv. samopojištění.

1. pojištění příjmů v případě trvalé invalidity následkem úrazu nebo nemoci
Invalidními se můžeme stát pouze z těchto dvou příčin: a) úrazem (např. dopravní nehoda) nebo nemocí (infarkt, mozková mrtvice, rakovina, …). Invalidita zcela jistě může snížit naši schopnost mít dostatečné příjmy pro splácení půjčky. Pokud se tedy staneme invalidní a ještě navíc práce neschopní (nebudeme schopni mít adekvátní zaměstnání), hrozí nám, že zůstaneme závislí pouze na tzv. invalidním důchodu. Invalidní důchod patří mezi tzv. sociální pojištění. Tento důchod je tím menší, čím jsme mladší. Navíc jeho výše je nedostatečná k tomu, abychom byli schopni splácet např. hypoteční úvěr.

Na českém trhu je jen málo pojišťoven, které poskytují samostatně tento druh ochrany. A zde bych opět rád upozornil na běžně používanou terminologii v pojišťovnictví. Velice lehce přehlédnete, že dané pojištění má pouze omezené plnění (např. se vztahuje pouze na invaliditu způsobenou úrazem nebo toto pojištění existuje pouze ve formě připojištění, obvykle k velmi drahým kapitálovým životním pojistkám, takže zde platíte i něco, co není nutné mít)! Zde se obzvláště vyplatí pozorně přečíst, co se vám vlastně nabízí. Pokud si nejste zcela jisti, existují nezávislí finanční poradci, kteří vám s tímto problémem mohou poradit.

2. pojištění příjmů v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti
Tento druh pojištění slouží jako doplněk k prvně jmenovanému pojištění invalidity. Je tomu tak proto, že toto pojištění může trvat maximálně 52 týdnů. Člověk nemocný déle než 52 týdnů přechází po této lhůtě do invalidního důchodu. Z toho jasně vyplývá, proč je pojištění dlouhodobé pracovní neschopnosti (opět se vyskytují i jiné názvy pro tento druh pojištění: soukromé zdravotní pojištění, pojištění denních dávek při pracovní neschopnosti, nemocenské pojištění, aj.) méně závažné než pojištění invalidity: invalidou se člověk může stát na velmi dlouhou dobu (příp. až do konce života), ale nemocným s nárokem na nemocenské pojištění od státu (patří rovněž do tzv. sociálního pojištění) lze být maximálně 52 týdnů.

Navíc nemocenská od státu je štědřejší než invalidní důchod. Její maximální výše může být něco přes 11 300,- měsíc (této částce odpovídá hrubý příjem cca 20 000,- / měsíc). Pokud je příjem vyšší, má smysl si sjednat pojištění při dlouhodobé pracovní neschopnosti. Maximální pojištění denního odškodného při pracovní neschopnosti při úvěrech by se mělo rovnat = výše měsíční splátky/30 dny (Je-li měsíční splátka u hypotečního úvěru 12 000,- /měsíc, bude denní odškodné ve výši 12 000/30 = 400,- /den. ).

Při sjednávání si je opět třeba dát pozor např. na: a) pojišťovna nechce krýt celých 52 týdnů, ale méně; b) přesto, že výše denního odškodného je 400,-/den, může pojišťovna dorovnávat pouze rozdíl mezi vaším skutečným čistým měsíčním příjmem – nemocenská od státu a vám vyplatit menší denní odškodné aj.

3. pojištění příjmů v případě ztráty zaměstnání
V České republice se nelze pojistit u komerčních pojišťoven proti ztrátě zaměstnání (na Západě tuto možnost mají). Jediné pojištění, které existuje je podpora v nezaměstnanosti, která opět patří do tzv. sociálního pojištění. Tato podpora je opět nedostatečná a ztěží bychom z ní byli schopni splácet naše závazky.

V těchto případech si musíme pomoci sami a to tzv. samopojištěním. Tzn., že si sám tvořím finanční rezervy, abych byl schopen v případě ukončení pracovního poměru po nějakou dobu schopen z této rezervy dál splácet svůj dluh. Jak velká by měla být tato rezerva? Obecně by finanční rezerva měla být ve výši 2 – 6-ti násobku měsíčního čistého příjmu rodiny. V případě dlužníka se kloním spíše k tomu, aby jeho rezerva byla spíše vyšší než nižší, tzn. ve výši 6-násobku výše měsíční splátky úvěru (ve výše uvedeném případě: při měsíční splátce hypotečního úvěru 12 000,-, by rezerva měla být 6 x 12 000,- = 72 000,-).

Další možností je mít nezávislé zdroje příjmu na zaměstnání, např. příjem z pronájmu nebo honoráře. A na konec se dá využít svých dalších schopností k výdělečným aktivitám, např., že budeme mít kromě hlavního ještě vedlejší pracovní poměr a v případě ztráty hlavního zaměstnání se může z vedlejšího stát hlavní zdroj příjmů. Nebo naši schopnost můžeme využít při podnikání. Oba posledně jmenované způsoby jsou trochu jiné způsoby „pojištění“, ale i takto se lze „pojistit“ pro případ ztráty zaměstnání.

Proti jakým rizikům máte pojištěnu hypotéku vy? Které pojištění byste si naopak při čerpání úvěru rozhodně nesjednali a proč? Těšíme se na Vaše názory