Když jste před pár lety marně hledala novou práci, jak vás napadlo, že se šití oděvů stane vaší novou profesí?
Když na konci roku 2010 zavřeli zákaznickou kancelář RWE, kde jsem pracovala, nevěděla jsem, co mám dělat. Doma jsme probírali, co dál. Hlavně jsme ale přemýšleli, že by bylo ideální, aby to byla práce z domova, protože dcera byla často nemocná. Přemýšleli jsme o e-shopu a řešili, zda dovážet víno, parfémy, nebo látky… U těch látek jsem pronesla, že mohu vlastně rovnou šít. No a ke kalhotám to pak byl už jen kousek.
Kamila Jahodová (1978)
|
Prý k tomu přispěly taneční kalhoty, které jste vyrobila pro svou dcerku?
Pravda je, že taneční kalhoty pro dceru, které jsem jí ušila, měly parádní úspěch. Na kalhoty mě ale dovedla jedna naše známá, která cvičí jógu. Zeptala se mě, jestli bych je dovedla ušít. A jelikož mám povahu, že neumím říct ne, a taky to pro mě byla výzva, začala jsem přemýšlet nad střihem a zkoušela možné i nemožné, až z toho byly kalhoty se sníženým sedem, které jsou na jógu jako ulité.
Je třeba mít v podnikání i kousek štěstí, nebo je to hlavně o píli?
Štěstí, píle, poctivost - od každého je třeba mít kousek a hlavně pokoru k tomu, co děláme. Nesmíte dělat rozdíl mezi malou a velkou objednávkou, protože jsou všechny důležité. Snažím se být ke každému zákazníkovi zdvořilá a hlavně upřímná, takže pokud nestíhám, rovnou upozorním na delší dodací lhůtu. Pokud zákazník přece jen pospíchá, snažím se vyhovět.
V podnikání je důležité dát o sobě vědět, co vám nejvíce pomohlo?
Pomohl mi projekt Rozjezdy roku, kde jsem v regionálním kole vyhrála 2. místo. Tam mi dali kromě krásných cen hlavně pocit, že moje práce má budoucnost. Dostala jsem tam i pomyslný energický náboj a ten byl, a dodnes je, k nezaplacení. Navíc jsem dodnes s některými "rozjezďačkami" v kontaktu. Našla jsem si tam hodně nových přátel, kteří mají stejné starosti s podnikáním jako já. S některými se potkávám na akcích a to je pak dobrý debatní kroužek, ve kterém získáte od ostatních hodně postřehů.
Když začne ženská podnikat, může to být problém. Jak to zvládá vaše rodina a manžel?
Úplně na začátku mě do podnikání navrtal manžel, bez jeho podpory bych do toho asi nešla. Pomáhal mi hlavně při zajišťování prodejních akcí, postavil mi stánek a jezdil se mnou na akce. Myslím, že ho to i ze začátku bavilo. Později začal pociťovat ve své práci jakési vyhoření a přemýšlel, že by taky začal podnikat. Do toho si chtěl splnit svůj sen, že si postaví dům. Koupili jsme pozemek, udělali projekt domu a jeho podnikání jsem mu rozmlouvala do doby, než bude dům postavený. Jenže mezitím zahořel v práci k mladé recepční a našich společných 16 let je už minulostí. Budeme se rozvádět a tak se ze mě stává navíc i podnikatelka samoživitelka.
Kolik korun jste do své textilní manufaktury postupně investovala?
První investice byla 60 tisíc korun – koupila jsem stroj, pořádné nůžky, látky a pár drobností a mohla jsem si "hrát". Postupně jsem dokupovala další stroje, zvětšila skladovou zásobu látek a vyrobeného zboží. V prvním roce jsem si z vydělaných peněz na živobytí moc nebrala.
Co je váš prodejní "trhák"?
Začínala jsem s kalhotami na jógu se sníženým pasem a ty jsou pořád v kurzu, jen přidávám další nové barevné variace. Díky pohodlnosti střihu jsem postupně zařadila i elegantnější modely a nyní mám pocit, že si je většina zákaznic oblíbila. Jedna paní mi řekla, že jsem kalhotám se spadlým sedem, dodala eleganci. A je pravda, že mám hodně zákaznic, které musí v práci nosit elegantní oblečení a moje kalhoty se spadlým sedem tímto nařízením prošly.
Co vám dělalo na začátku podnikání největší problém?
Jsem optimistka a tak jsem nic neviděla jako problém. Když jsem už půl roku prodávala na e-shopu a měla pocit, že mi to jde všechno pomalu a musí to jít lépe, zaplatila jsem si kurz, jak pracovat s úpletem. Tam mě na jedné straně potěšili, že všechno, co dělám, je správně, ale na druhé straně naznačili, že je šití pořádná otročina. Uvědomila jsem si, že pokud chci urychlit svoje tempo, nezbývá mi nic jiného, než si pořídit průmyslovou mašinu. Takže každý problém má své řešení. Moje výkonnost se od té doby opravdu zvýšila.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Kolik korun vám již toto podnikání vydělalo a jak vysoký plat si můžete dovolit dát?
Tohle je těžká otázka, rozhodně nemám plat jako v Poslanecké sněmovně, ale vydělalo mi to na moje poplatky, na zaměstnance, materiál. Stabilní plat si nedávám, stále beru podle toho, co potřebuji. Nejsem ale rozhazovačná a raději šetřím na horší časy. Konec roku 2013 byl například pro mě horší než rok předtím, a tak se vyplatilo mít rezervy na faktury.
Říká se, že není těžké něco vyrobit, ale prodat. Je pro vás těžké jezdit na trhy a jarmarky, stát v krámku a čekat na zákazníka?
Jak se to vezme, když máte kvapík, protože přijde hodně zakázek, je i těžké zboží vyrobit. Když chcete prodat, obvykle pak hodně záleží na tom, jak zboží nabízíte. Takže náš původní stánek, se kterým jezdím na jarmarky, byl nejméně třikrát předělávaný, aby na něm oblečení vypadalo dobře. Navíc mám dvě verze stánku – jednu venkovní a jednu halovou. Při ježdění na akce je nejtěžší snad jen to ranní vstávání a pak to balení zpět do beden. Na lidi se vždy těším, je to příjemná změna oproti dílně.
Setkala jste se někdy s kritikou: to se mi nelíbí, to je drahé…? Jak takové výtky berete?
Některé moje střihy, konkrétně kalhoty se sníženým sedem, vzbuzují kritiku, tak jsem na ni připravena. To, že se někomu nelíbí, mi nevadí, každý máme právo nosit, co se nám líbí. Ani já nemám ráda některé vzory, střihy, provedení… Co mi ale bytostně vadí, je neúcta lidí k ruční práci a taky hulvátství to kritizovat. Stává se, že například stojím u stánku, zákazníci metr ode mě dělají, že mě nevidí a nahlas kritizují cenu, že je to hrůza a kdo ten děs vůbec může nosit. A završí to tím, že stejné věci mají Vietnamci a že to raději koupí u nich.
Nikdy bych si nedovolila takto kritizovat. Ze začátku jsem se ohradila, že je materiál kvalitní, výroba česká..., ale pak jsem zjistila, že to nemá cenu. Stejný problém mají všichni, co něco tvoří.
Čím může malá česká firma konkurovat tak obrovské nabídce textilu na našem trhu?
Moje mini firma může konkurovat jedině tím, že budu flexibilní, že vyjdu zákazníkovi maximálně vstříc, že materiál a provedení bude kvalitní, prostě pro zákazníka jen to nejlepší.
Jak početný tým ve své firmě nyní máte?
Mám opravdu mini firmu, kde jsem já a jeden zaměstnanec, což je paní Lenka, která krásně všechno nastříhá a připraví pro ušití. Pokud bych ale měla vyjmenovat profese, které tu zastávám, byl by soupis mnohem delší.
Je těžké najít zručné krejčové?
Když jsem zjistila, že nestíhám, sháněla jsem nějakou pomocnici na stříhání, nejdřív pomáhala neteř Petra, pak ji vystřídala studující budoucí módní návrhářka Kačka. Jenže obě byly studentky a někdy mohly, jindy ne. Pak jsem vyzkoušela pár lidí od známých, až jsem nakonec přijala na stříhání paní Lenku. Všechno oblečení šiji sama, když je kvapík, musí šít i paní Lenka, ale jak sama říká, raději má nůžky. Plánuji do budoucna přijmout švadlenu, ale zatím, když tady nějaká švadlena byla, neudržela rovnost stehu. Chtěla bych si nějakou třeba šikovnou maminku po mateřské "vychovat" na práci s úpletem. Uvidíme, jak to letos půjde.
Jste přísný šéf, když chcete, aby byly výrobky kvalitní a dobře zpracované?
Na zpracování jsem opravdu přísná, ale když se něco špatně střihne, určitě nekřičím. Vždy se to dá nějak zachránit a když ne, nic se neděje. Nemám ráda dusno na pracovišti ani doma. Zbytečné "prudění" výkon nezlepší a chuť do práce nedodá.
Když se podíváte zpětně, co byste dnes udělala jinak a co vás podnikání naučilo?
Jediné jinak by bylo, že bych rovnou koupila průmyslové mašiny, ale v době, kdy jsem začínala, jsem úplně nevěřila, že se to rozjede. A vlastně tomu nemohu uvěřit dodnes. Každé ráno vstanu a vím, že jsem svým pánem, ale že jsem taky svým podřízeným. Někdy se spolu trochu dohadujeme, ale nakonec šéf se poslouchat musí a práci za mě nikdo neudělá… Podnikání mě naučilo ještě větší odpovědnosti a trpělivosti než jakákoliv jiná práce.
Jaké jsou vaše podnikatelské sny a plány?
Moje plány nejsou nijak závratné. Chci hlavně uživit sebe, dceru a svoji zaměstnankyni. Pokud se to povede, tak se mi vlastně splní i můj sen.
Pokud by někdo chtěl zkusit v tomto oboru rozjet podnikání, co byste mu poradila?
Hlavně, aby vše dělal poctivě, že se tím vyhne do budoucna zbytečným komplikacím. A ať je trpělivý, všechno má svůj čas.
