Osm milionů lidí si prvně v životě mohlo na vlastní kůži vyzkoušet, jak se majetek získává a jak se o něj přichází. Jak trh nakládá se slovy, jako je spravedlnost, šance, risk, odvaha, náhoda, drzost. Jak to všechno souvisí či nesouvisí s prací a jak s morálkou a právem. První lekce mnohé připravily o iluze, mnohým však také přinesly slušný majetek. Kuponová privatizace byla jedním z prvních testů, jak si kdo zařídí svůj život v nových poměrech.
Vůbec poprvé se většina lidí musela začít zajímat o to, na jakých principech vlastně funguje systém, který znali tak z filmů pro pamětníky a v němž teď začínali žít. A hra na kapitalizmus, jak mnohým kuponová privatizace mohla připadat, byla ideálním prostředkem. Docela brzy dostali ponaučení, že když má něco atraktivní jméno a zdánlivě zajímavý předmět podnikání, nemusí to nutně vydělávat. Takhle spousta lidí vystřízlivěla třeba ze svých investic do hotelů a všeobecně známých podniků, což byl počáteční hit prvních kol kuponové privatizace. Mnoho lidí se poučilo, že dát peníze do podniku jenom proto, že sídlí v sousedství, je hloupost. Postupem času se dopředu dostávaly jiné kategorie, i ekonomie neznalí lidé se začali zajímat o dividendy, konkurenci, zisk. Ten, kdo tenhle základ do sebe dostal, z toho může profitovat dodnes.
Drtivá většina lidí ovšem udělala mnohem prozaičtější zkušenost - že je vždycky důležité si pětkrát rozmyslet, než někomu svěří svůj majetek. To byli ti, kteří se spolehli v privatizaci na fondy. Často vůbec netušili, kdo je řídí, kdo je založil a proč. Stačila reklama, sliby a jejich panenská naivita. Selský rozum se tomu říká, a ten v prvních hodinách kapitalizmu pro začátečníky mnohým vypověděl službu. Právě lidé z téhle kategorie dnes patří k nejvíc frustrovaným - fondy je podvedly, majetek je pryč a oni dodnes nechápou proč. Jenom v nich žije sžíravý pocit nespravedlnosti. Pocit nespravedlnosti - to je také jedna z nejdůležitějších kategorií tohoto osvětového kurzu. Je spravedlivé, že někdo vydělal na kuponové privatizaci miliardy, a já nic? Jak je to možné? A jak to, že tyhle peníze dostal, i když porušil zákony nebo morálku? Heslo "co není zakázáno, to je dovoleno" tady bylo mnohými využito beze zbytku. Přes varovně pozdvižená obočí je to dobrá lekce, tohle heslo je přece koneckonců základem právního státu. A pakliže toho zakazuje málo, nebo dokonce ani neví, co by zakazovat měl, běda jeho občanům. Přijdou o iluze i o majetek. To je důležité poučení, které si celá společnost z kuponovky odnáší. A snad si ho dobře zapamatuje.
Dlouhou dobu to s morálkou a podnikáním v zrcadle kuponové privatizace vypadalo bledě, jako by tyhle dva pojmy vůbec nešly dohromady a vzájemně se vylučovaly. Čím méně kdo na téhle bezprecedentní akci vydělal, tím hůř se na celý svět podnikání díval. Podvodníkem v očích frustrovaných, neúspěšných pak byl i ten, kdo získal majetek zcela legálně, a dokonce bez nejmenšího porušení morálních pravidel. A takových lidí byly díky kuponové privatizaci statisíce.
Horší je, že deziluze z kuponů se proměnila ve špatnou pověst podnikání v Česku vůbec. Podnikatel díky tomu, co se zhusta dělo jako další dějství po privatizaci, dostával obecně stigma čehosi nepoctivého. Zrodilo se slovo tunel coby přezdívka pro podvod, krádež nebo přinejmenším vychytralost na hranici zákona a za hranicí morálky. Jako by to byla variace na známé socialistické heslo "kdo nekrade okrádá rodinu". I když se časy mění, nepříjemná pachuť z nezvládnutého postkuponového dějství a zklamaní lidé, odsouzení nejen vlastní vinou do rolí statistů, to tu zůstává dodnes.
Lekce o roli morálky v podnikání však byla kuponovkou teprve započata a není u konce. Zrovna teď, deset let po jejím startu, zažíváme další dějství. O zákonech, morálce a podnikání se teď učíme z případů Šrejber, skvělý studijní materiál poskytuje Viktor Kožený a jeho harvardské království.
Bez kuponové privatizace by člověk tyhle lekce buď nedostal vůbec, nebo určitě ne v tak krátké a zhuštěné podobě. A to by byla i přes jejich drsnost a vysokou cenu věčná škoda. Je přece dobré vědět, jak funguje kapitalizmus a svobodný trh, když v něm má člověk žít. A tohle byla neocenitelná průprava.
 |
