Jak se stane, že se vysokoškoláci rozhodnou, že budou vyrábět pletené kravaty?
Nápad se zrodil při mém studiu na střední škole v USA. Kamarád tam nosil často pletené kravaty po svém dědovi. Neformálnost a elegantnost samotné kombinace s džínami mě zaujala natolik, že jsem si ji chtěl pořídit po svém návratu do vlasti také. Nic takového tady ale nebylo.
A co bylo dál?
Když jsem se vrátil, dokončil jsem střední školu, odmaturoval a nastoupil zároveň jak na právnickou fakultu, tak na stavební fakultu, které jsou v Brně hned naproti sobě. Kombinace to byla sice netradiční, ale protože po druhém ročníku už nebyla časově zvládnutelná, zanechal jsem studia na stavební fakultě. Najednou jsem měl neuvěřitelné množství času, proto jsme s kamarádem a spolužákem Pavlem Vojtáškem dumali, co vlastního bychom vytvořili. A tak jsem oprášil myšlenku začít vyrábět ony pletené kravaty.
Karel Jandásek (24 let)
|
Kolik vás tedy u zrodu podnikání bylo?
S Pavlem Vojtáškem jsme byli nejlepší kamarádi už od primy gymnázia v Přerově. Pavel tak stál přímo u zrodu myšlenky dělat kravaty, s dalším pozdějším společníkem Martinem Loučkou jsme se potkali na vysoké škole. Bylo to ve volitelném předmětu „projektový management“, kde jsem svůj nápad ručně vyráběných pletených kravat představil. Tehdy ho nenadchl ani tak můj nápad, jako spíš moje zapálení pro věc. Domluvili jsme se, že nám udělá web, e-shop, prostě veškeré technické zázemí a už s námi zůstal, takže jsme tři.
Na čem jste své podnikání stavěli, jaká byla vaše filozofie?
Všichni tři jsme byli právníci a věděli jsme, že právo bude s největší pravděpodobností to, co nás bude živit. Proto jsme si na začátku nastavili filozofii, že budeme podnikat ne přímo pro zisk, ale pro pocit, že po nás něco hmotného zůstane. Opírali jsme se o tři pilíře. Tím prvním byla ryze česká výroba, dalším obnova řemesla a třetím poctivost k zákazníkům.
Jak dlouho trvalo, než jste vyrobili první kravatu podle svých představ?
Než vznikla první skutečná pletená kravata, uběhl rok. Zpočátku jsme objížděli všechny ponožkárny v České republice a ptali se, jestli by nám upletli takovou užší ponožku s plochým koncem. Všichni na nás koukali jako na šílence, nakonec nám hrstka výrobců vyhověla. Po několika měsících jsme však toto úsilí vzdali, protože výsledky i přes značné zlepšení byly nadmíru komické.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.  Dar od dědečka jí úplně změnil život. Začala úspěšně podnikat Další zajímavé příběhy čtěte zde: |
V čem byly komické?
Tady už zacházíme do technické roviny, ale zkusím to říct ve zkratce. Standardní ponožky se vyrábějí na válcích o průměru požadované ponožky, naše kravaty jsme však potřebovali tenčí. Jenže i přes použití nejmenšího válce byly naše úplety pořád příliš široké. Výroba užšího válce by vyžadovala podle některých odhadů až půlmilionovou investici, takový risk jsme ale nebyli ochotni podstoupit.
Našli jste nějaké levnější řešení?
Bylo to takové komické kolečko. Aby byla pletená kravata užší, přidali jsme do ní syntetický elastický materiál, který ji stáhnul do užšího tvaru. Kravata se nám sice dostala do požadované šířky a tvaru, byla ale natahovací. Tak jsme ji nechali podšít neelastickou látkou. Tím ovšem utrpěla estetická část. I tuto cestu jsme nakonec opustili.
Jak jste to tedy nakonec vyřešili?
Znovu jsme začali objíždět všechny pletařské dílny a prosili, aby nám upletli proužek pleteniny. Koloběh se opakoval, tentokrát s úspěchem. Ten spočíval v tom, že jsme se rozhodli po několika nepovedených pokusech nedělat standardní pletenou kravatu do dutého kruhu, ale vyrobit úplet a ten podšít hedvábným saténem z vnitřní strany. Pak už jen zbývalo najít vhodný materiál.
Vidím, že jste šli za svých snem přes mnoha úskalí...
S úskalími bylo spojeno vlastně všechno, počínaje našimi nulovými znalostmi v pletařském oboru, konče obchodem jako takovým. Protože v Česku nikdo pletené kravaty nikdy nevyráběl, hledali jsme pamětníky. Našli jsme jich jenom několik, ale ti si jen matně vybavovali, že něco takového kdysi jejich otec či děda nosil. I to byl pro nás impuls, že jsme se do toho zakousli ještě víc.
Neumím si představit, že mladí kluci mají jasno v tom, z čeho se kravaty vyrábějí, jaké materiály jsou vhodné...
Vše se dělo stylem pokus omyl. Finální materiály byly výsledkem desítek vzorků, které jsme prali v pračce, snažili se je odírat, natahovat, žmoulat a všelijak simulovat nošení. Nejvíc jsme se báli, že nám to lidé po několika použitích hodí na hlavu a my budeme za podvodníky.
Můžete prozradit, jaké závady to například byly?
Trvali jsme například na zvučných kvalitních látkách, aby se kravaty lépe prodávaly, třeba na hedvábí. Jenže pak jsme zjistili, že se s ním hůř plete a ve finálním úpletu může příze prasknout. Na druhou stranu se ukázal hedvábný satén díky své struktuře ideální na podšívku. Čistá bavlna zase pouštěla i přes dodatečnou úpravu při „pálení plamenem“ chloupky a po několika nošeních nevykazovala kvalitu, jakou jsme si představovali. Kompromis ve formě kombinací látek sice nezněl tak zvučně, ale kvalita výsledného produktu byla stálá a my tak mohli garantovat rozšířenou záruku.
Kdo vám tedy upletl tu úplně první kravatu podle vašich představ?
Po té hrůze s různými beztvarými ponožkami, které byly jako kravaty nepoužitelné, upletla první povedený vzorek až Pavlova šikovná maminka. Krátce nato jsme našli paní na Vysočině, která vlastní malou dílnu s několika zaměstnanci. Lidsky jsme si sedli, i když zpočátku byly tamní pletařky k našim představám skeptické. To se prolomilo ve chvíli, když jsme jim přivezli exemplář Pavlovy mámy. Postupně jsme celý výrobek doladili do dnešní podoby.
Když jste obchod spustili, kolik a jakých kravat jste měli na skladě?
První várka čítala šedesát kravat. Zvolili jsme barvy, které se nám líbí a zároveň se hodí do šatníku. Vybrali jsme proto modrou, zelenou, šedou, černou a červenou. Dále jsme do kolekce zařadili i pár kousků extravagantních - fosforově zelenou a světle modrou. I ty si nakonec našly svého pána. Poslední fosforově zelenou jsem si nechal já.
Neměli jste strach, že vám kravaty zůstanou ležet na skladě?
Strach jsme měli obrovský. I proto jsme pro začátek vyrobili jen oněch šedesát kusů. Úplně prvními zákazníky, kteří si naši kravatu koupili, byli naši kamarádi a známí. Objednávka od neznámého zákazníka přišla po dvou týdnech. Před Vánoci v roce 2014 jsme jezdili na design markety v Praze a v Brně, kde si nás prodejci sami vyhlídli. Naše kravaty pak byly nějakou dobu k dostání v jedné kamenné prodejně v Praze a ve dvou v Ostravě.
Dnes už provozujete jen e-shop. Proč jste odešli z kamenných obchodů?Protože kravaty jsou vyráběny z velké části ručně a nevyrábíme je v neomezeném množství. S ohledem na marži obchodníků a náklady s tím spojené se to celé nevyplatilo.
Co na vaše podnikání říkají vaši rodiče?
Zpočátku byli k našemu nápadu skeptičtí, později nám začali fandit. Babičky nám dokonce nabízely, že vzorovou kravatu upletou, což také udělaly. Jenže brzy se ukázalo, že kravata musí na rozdíl od svetru držet tvar a být rovná.
V čem jsou pletené kravaty lepší než ty klasické, třeba z hedvábí?
Nejsou lepší, pletená kravata nikdy nemůže plně nahradit klasickou kravatu. Je to alternativa. Klasická kravata je spojena zákonitě s oblekem, ale třeba v kombinaci se sakem a džínami už vypadá přepjatě. Naproti tomu pletená kravata s touto kombinací splyne a povýší celý vzhled o třídu výš.
Kolik druhů či typů nabízíte, odkud berete materiál?
Momentálně nabízíme dva druhy pletených kravat, které se liší jak barevností, tak strukturou. Hrubší jednobarevné a jemnější s proužkem. Až na hedvábí jsou všechny materiály z Česka. Hedvábí se jako jediné dováží z Číny přes českého dodavatele.
Kde kravaty skladujete?
Kravaty a také krabičky shromažďujeme v mém bytě, kde jeden pokoj slouží jako sklad. Na pravidelných schůzkách nejdříve každou krabičku složíme, vložíme poděkování s podpisem a opatříme pečetí. Vyžehlené a složené kravaty vkládáme do připravených krabiček a pak rozesíláme zákazníkům, kteří si je objednali přes náš e-shop.
Máte i nějaký doplňkový prodej?
Musím se přiznat, že tuto část zanedbáváme. Jediný doplňkový prodej jsou nyní hedvábné kapesníčky do saka. Chceme představit také kolekci pletených motýlků, ale na tom stále pracujeme.
Kdo je váš typický zákazník a na kolik vyjde jedna kravata?
Mysleli jsme si, že to budou mladí muži v našem věku kolem 25, ale je to o dekádu až dvě výše. Typický zákazník je muž kolem 40 let. Pokud jde o cenu, záleží na modelu, ale je to kolem jednoho tisíce korun včetně poštovného.
V kolika zemích vaše kravaty znají?
Cílíme na Česko a Slovensko, několik kravat jsme díky sociálním sítím poslali do USA, Kanady a Nového Zélandu. To jsou ale výjimky.
Jaké byly vstupní investice, do čeho jste museli investovat především? Odkud jste na tyto investice vzali?
Primární investice byla osmdesát tisíc korun. Peníze šly převážně na testování a naskladnění první kolekce včetně krabiček. Vizitky a další tiskoviny pak byla jen menší položka. Náklady se nám vrátily prvním po prvním roce, kdy jsme prodali kolem 150 kravat. První kolekce se vyprodala před dvěma lety před Vánocemi.
Dá se tímto byznysem uživit?
Věříme, že kdybychom se na marketing a rozvoj kamenných prodejen, případně expanze do zahraničí vrhli naplno, tak šance na vybudování stálé značky není malá. Víme, že máme produkt, který v České republice nikdo nedělá. Naše pletené kravaty podšité hedvábným saténem, které drží tvar i funkčnost, už v této chvíli splnily svůj prvotní účel. Vytvořili jsme něco, za co se nemusíme stydět. V této chvíli je to ale jen přilepšení k naší každodenní práci.
Jaké máte další plány?
Chceme rozšířit barevnou kombinaci a nové vzory pleteniny, dopracovat pletené motýlky a natavit procesy tak, aby po objednání kravata došla ke svému majiteli maximálně do tří dnů. Nemáme cíle stát se největším producentem kravat v České republice, pouze tím nejkvalitnějším.
