Roman Sviták vystudoval technickou univerzitu v Liberci, obor kybernetiky a automatizovaných systémů řízení. Tehdy neatraktivní obor, dnes naopak. Právě znalosti z nouze vystudovaného oboru mu v 90. letech hodně pomohly při startu v podnikání. V roce 1991 založil nakladatelství odborné literatury Grada, o rok později společnost ADK, která je největším výrobcem a distributorem plánovacích systémů v Česku a na Slovensku.
Čím jste chtěl být jako malé dítě?
Nejdříve kosmonautem, pak jsem slevil na pilota, od 12 let až do roku 1989 jsem ztratil zájem o cokoliv včetně kariéry. Tak jsem se věnoval umírněné opozici, alternativní kultuře, divadlu, filmu a především populární hudbě. Na škole mi šla matematika a logika, takže bylo jasné, že se budu rozvíjet tímto směrem. Po dokončení školy jsem pracoval jako programátor a později jako vedoucí analytik projekce informačních systémů v Československém rozhlase.
Jak se z vás stal podnikatel?
Pracoval jsem s počítači, zajímal se o ně, ale na trhu nebyla žádná odborná literatura. Já a další moji kamarádi programátoři jsme pociťovali její nedostatek a také nám chyběly pořádné znalosti angličtiny. Tak jsme se rozhodli, že začneme kromě prodeje techniky a programování na zakázku i školit a vydávat počítačové knížky.
Jen tak, bez jakýchkoliv zkušeností?
Neměli jsme přitom co ztratit, nevložili jsme do projektu žádné horentní sumy. Byli jsme dva kamarádi a přemluvili jsme pár dalších, aby do toho šli s námi. Vznikla jedna z prvních akciových společností v tehdejším Československu. Kdo se připojil, nelituje. Vložené peníze se mu mnohonásobně vrátily. Na trh jsme vstoupili v pravý čas a zažili velký boom. Vznikla společnost Grada. Původní zaměření na výpočetní techniku se změnilo na nakladatelství odborných publikací z různých oborů.
S jakými problémy jste se musel potýkat?
Neměli jsme žádné zkušenosti například s personalistikou. Byla to doba, kdy nikdo nechtěl být veden, ale ani nikoho vést. Hledali jsme zahraniční odborné knížky o personalistice, z těch jsme se poučili a v nakladatelství je vydali. Občas se mi stalo, že jsem nenastavil správně pravidla a lidi správně neodhadl. Příliš dobře jsme je zaplatili, takže neměli motivaci se zlepšovat. Dokonce se nám kvůli tomu jeden kolektiv úplně rozpadl. Utrpěl jsem i další ztráty, a to i materiální. Po prvních čtyřech letech, kdy jsem podnikání obětoval všechno a pracoval denně 16 hodin včetně sobot a nedělí, jsem pocítil únavu. Zvolnil jsem tempo, přenechal řízení společnosti managementu a odjel studovat angličtinu na delší dobu do zahraničí.
Neutrpěla firma vaší absencí?
Určitě ano. Ta změna byla však moc rychlá a já byl asi na cestách příliš dlouho, vedení firmy se mi trochu vymklo z rukou. Poznal jsem, že být vlastníkem nebo najatým manažerem je v přístupu k firmě a majetku velký rozdíl. Když jsem se do firmy vrátil, musel jsem řadu lidí propustit. Projekty a obchodní aktivity, se kterými začali, byly chimérické, utrpěl jsem velké finanční ztráty. Pobyt v zahraničí mi pomohl se podívat na celé podnikání trochu širším, evropským pohledem. Změny, které jsem po návratu z ciziny udělal, firmám, kde působím, velmi prospěly.
Začal jste firmu řídit jinak?
Hlavně jsem pochopil, že člověk nesmí nikdy ztratit na delší dobu vedení společnosti ze zřetele, byť stoprocentně věří manažerům. I když fyzicky nepobývám ve firmě zdaleka tak dlouho jako na začátku a nevěnuji se operativnímu řízení, v pravou chvíli tam musím být vždycky. A velmi dobře jsem pochopil, že dosáhnout úspěchu je o hodně snadnější než ho udržet.
Co vám osobně nejvíce pomohlo prosadit se?
V době sametové revoluce mi bylo třicet let, měl jsem již nějaké zkušenosti, ale nebyl jsem příliš zkažený minulou dobou. Mám silnou vůli, motivovaly mne i peníze z prvních obchodních úspěchů. Zvolil jsem správný směr podnikání a obchodní strategii, snažil jsem se dívat dopředu. Ale to platí stále. Jednotlivé redakce vedou specialisté na daný obor, například medicínskou lékař. Ti musí mít přehled, co se v jejich oboru děje nového.
Mají ve vaší firmě stejné pracovní příležitosti muži i ženy?
Snažím se o jejich rovnoměrné zastoupení, docela to vychází. Souhra obou pohlaví je v pracovních kolektivech velmi důležitá, muži mají často nereálné představy, ženy jsou pragmatické a bojovné. Mám ale pocit, že si zatím tolik nevěří. Co si mám myslet, když se uchazečky o práci zeptám, jaké má nevýhody, a ona řekne: Jsem žena. Na Slovensku je to podle mých zkušeností výrazně jiné. Ženy jsou dravé, víc si věří, chtějí udělat kariéru. Na konkurzy na vedoucí místa jich chodí tak 70 procent, v Česku tak mezi deseti a dvaceti procenty.
Jak ovlivní vstup do EU podnikání?
Doufám, že se zkvalitní legislativa, bude vyšší vymahatelnost práva. Změní se pracovní trh, přibude konkurence, nastane migrace lidí. Připravujeme se na to. Současná dlouhodobá marketingová a obchodní orientace nás doufám přenese úspěšně do Evropské unie.
Máte tři děti, přejete si, aby se podílely na pokračování firmy?
Nejsem příznivcem rodinných firem, nemají tady takovou tradici jako například v Německu a podle mého názoru ani budoucnost. Dětem rozhodně nebudu přikazovat, co mají dělat. Navíc já také nedovedu příliš odpočívat, první den si to ještě užívám, druhý den vyhlížím nějakou činnost a třetí den už jsem do ní ponořen až po uši.
Čím jste chtěl být jako malé dítě?
Nejdříve kosmonautem, pak jsem slevil na pilota, od 12 let až do roku 1989 jsem ztratil zájem o cokoliv včetně kariéry. Tak jsem se věnoval umírněné opozici, alternativní kultuře, divadlu, filmu a především populární hudbě. Na škole mi šla matematika a logika, takže bylo jasné, že se budu rozvíjet tímto směrem. Po dokončení školy jsem pracoval jako programátor a později jako vedoucí analytik projekce informačních systémů v Československém rozhlase.
Jak se z vás stal podnikatel?
Pracoval jsem s počítači, zajímal se o ně, ale na trhu nebyla žádná odborná literatura. Já a další moji kamarádi programátoři jsme pociťovali její nedostatek a také nám chyběly pořádné znalosti angličtiny. Tak jsme se rozhodli, že začneme kromě prodeje techniky a programování na zakázku i školit a vydávat počítačové knížky.
Jen tak, bez jakýchkoliv zkušeností?
Neměli jsme přitom co ztratit, nevložili jsme do projektu žádné horentní sumy. Byli jsme dva kamarádi a přemluvili jsme pár dalších, aby do toho šli s námi. Vznikla jedna z prvních akciových společností v tehdejším Československu. Kdo se připojil, nelituje. Vložené peníze se mu mnohonásobně vrátily. Na trh jsme vstoupili v pravý čas a zažili velký boom. Vznikla společnost Grada. Původní zaměření na výpočetní techniku se změnilo na nakladatelství odborných publikací z různých oborů.
S jakými problémy jste se musel potýkat?
Neměli jsme žádné zkušenosti například s personalistikou. Byla to doba, kdy nikdo nechtěl být veden, ale ani nikoho vést. Hledali jsme zahraniční odborné knížky o personalistice, z těch jsme se poučili a v nakladatelství je vydali. Občas se mi stalo, že jsem nenastavil správně pravidla a lidi správně neodhadl. Příliš dobře jsme je zaplatili, takže neměli motivaci se zlepšovat. Dokonce se nám kvůli tomu jeden kolektiv úplně rozpadl. Utrpěl jsem i další ztráty, a to i materiální. Po prvních čtyřech letech, kdy jsem podnikání obětoval všechno a pracoval denně 16 hodin včetně sobot a nedělí, jsem pocítil únavu. Zvolnil jsem tempo, přenechal řízení společnosti managementu a odjel studovat angličtinu na delší dobu do zahraničí.
Neutrpěla firma vaší absencí?
Určitě ano. Ta změna byla však moc rychlá a já byl asi na cestách příliš dlouho, vedení firmy se mi trochu vymklo z rukou. Poznal jsem, že být vlastníkem nebo najatým manažerem je v přístupu k firmě a majetku velký rozdíl. Když jsem se do firmy vrátil, musel jsem řadu lidí propustit. Projekty a obchodní aktivity, se kterými začali, byly chimérické, utrpěl jsem velké finanční ztráty. Pobyt v zahraničí mi pomohl se podívat na celé podnikání trochu širším, evropským pohledem. Změny, které jsem po návratu z ciziny udělal, firmám, kde působím, velmi prospěly.
Začal jste firmu řídit jinak?
Hlavně jsem pochopil, že člověk nesmí nikdy ztratit na delší dobu vedení společnosti ze zřetele, byť stoprocentně věří manažerům. I když fyzicky nepobývám ve firmě zdaleka tak dlouho jako na začátku a nevěnuji se operativnímu řízení, v pravou chvíli tam musím být vždycky. A velmi dobře jsem pochopil, že dosáhnout úspěchu je o hodně snadnější než ho udržet.
Co vám osobně nejvíce pomohlo prosadit se?
V době sametové revoluce mi bylo třicet let, měl jsem již nějaké zkušenosti, ale nebyl jsem příliš zkažený minulou dobou. Mám silnou vůli, motivovaly mne i peníze z prvních obchodních úspěchů. Zvolil jsem správný směr podnikání a obchodní strategii, snažil jsem se dívat dopředu. Ale to platí stále. Jednotlivé redakce vedou specialisté na daný obor, například medicínskou lékař. Ti musí mít přehled, co se v jejich oboru děje nového.
Mají ve vaší firmě stejné pracovní příležitosti muži i ženy?
Snažím se o jejich rovnoměrné zastoupení, docela to vychází. Souhra obou pohlaví je v pracovních kolektivech velmi důležitá, muži mají často nereálné představy, ženy jsou pragmatické a bojovné. Mám ale pocit, že si zatím tolik nevěří. Co si mám myslet, když se uchazečky o práci zeptám, jaké má nevýhody, a ona řekne: Jsem žena. Na Slovensku je to podle mých zkušeností výrazně jiné. Ženy jsou dravé, víc si věří, chtějí udělat kariéru. Na konkurzy na vedoucí místa jich chodí tak 70 procent, v Česku tak mezi deseti a dvaceti procenty.
Jak ovlivní vstup do EU podnikání?
Doufám, že se zkvalitní legislativa, bude vyšší vymahatelnost práva. Změní se pracovní trh, přibude konkurence, nastane migrace lidí. Připravujeme se na to. Současná dlouhodobá marketingová a obchodní orientace nás doufám přenese úspěšně do Evropské unie.
Máte tři děti, přejete si, aby se podílely na pokračování firmy?
Nejsem příznivcem rodinných firem, nemají tady takovou tradici jako například v Německu a podle mého názoru ani budoucnost. Dětem rozhodně nebudu přikazovat, co mají dělat. Navíc já také nedovedu příliš odpočívat, první den si to ještě užívám, druhý den vyhlížím nějakou činnost a třetí den už jsem do ní ponořen až po uši.
