Když jsem začínal učit na VŠ 80-tá léta, tak mě vlastně už dlouho znali. Pak se v 90. letech ptali lidé z firem jestli jim nemohu některého ze studentů doporučit (te ́d už dlouho OSVČ, ale pořád tam mám 2h/týdně). Tak teď už je tak nepoznám

(28 h ve skupině je málo).

Myslím, že by se klidé měli vybírat tak, že jim dají nějaký úkol (třeba na měsíc) a podle toho jak si poradí-jde spíše o snahu, než o umění a znalosti (ovšem nezatratit, pak je třeba ho dlouho zaučovat a vychovávat, možná mu bude sedět něco jiného. Holt na vyzkoušení člověka je třeba cca rok (ne pár hodin)

Bohužel mnoho firem chce hotové lidi a dost na to doplácí.

Co mě dokáže u pohovoru nejvíc demotivovat, je nějaká "HR Specialist", která se s neupřímným šklebem (co má být úsměv) odříkává naučenou básničku. Naopak mám radši pohovory, které jsou spíš přátelským pokecem - a potenciální šéf ani jako šéf nevypadá.

Asi bych spíše dal přednost (z opačné pozice) si kandidáta vyzkoušet na nějakém jednoduchém úkolu z oboru a spíše pozorovat styl řešení. Ovšem pak je nutno se novému člověku několik let věnovat a snažit se ho zapojovat postupně do složitějších úkolů (beru, že "dobrý" v oboru bude třeba až za 10 let, ale musí být velká naděje, že tomu tak opravdu bude).

U nas na pohovoru dostane zajemce domaci ukol a za tyden prijde s resenim a musi to okomentovat. Proste se ho ptame co umí.

Mně, coby uchazeči, mi přijde tato metoda testování jako nejlepší - a ještě lepší, když to nemusím okecávat

Nejdůležitější jsou kontakty (třeba ze školy, stáží atp) a štěstí. Z mé zkušenosti CV stejně nikdo, kdo by rozuměl, nečte. HR hledá max buzzwords a zbytek se řeší na pohovoru. Pokud má člověk štěstí/kontakty a projde přes HR.

A já myslel, že stačí mít tah na branku, být týmový hráč, mít chuť vítězit, vášeň pro kvalitu, respekt k ostatním a ohled na životní prostředí. Případně se pochlubit i vysokou mírou integrity osobnosti.

Nebo být členem některé z menšin, jejichž neexistence ve firmě je hodnocená záporně.

By me zajimala ta lustrace fcb, jsem mela za to, ze existuje neco jako nastaveni soukromi...

Ano, taky to píšou i v tom článku nad touto diskuzi, že ne každý má veřejný profil, ktery může personalista lustrovat

Můj nejlepší pracovní pohovor, před asi patnácti +- lety. Nějaká pofidérní firma, kde zaměstnanci obvolávali nabídky čehokoliv a snažili se to vnutit komukoliv, kdo jim nepoložil telefon, celé to byla pračka peněz pro jednoho známého (v té době) ruského generála, prostě tehdejší Karlovy Vary...

Český snaživý manager se sugestivním pohledem: 'budíte se ráno s pocitem, že dnes můžete vykonat spoustu práce?'

Já: 'teď dělám už několik let noční, tak se budím většinou až večer.'

Nevzali mě;), generál se chvíli na to zabil v nějakém letadle a o firmě už jsem neslyšel...

po dlouhé době jsem se od srdce zasmál ...

Tak já bych pro uchazeče jednu radu měl - v životopisu si nedávejte záležet jen na obsahu, ale také na formě. Uvědomte si, že na první kolo pohovorů se bude vybírat třeba že stovky lidí a někdo to po vás musí číst. Stručně, strukturovaně, od posledních pracovních zkušeností po nejstarší, nejstarší jen stručně jednou větou, nikoho do detailu nezajímá, co jste dělali v roce 2004, a vše na jednu stranu A4. Zájmy rozepište více jen pokud se nějak týkají pozice, na kterou se hlásíte.

A co se týká motivačního dopisu, pokud není vyloženě vyžadován, tak úplně stačí pár vět v těle mailu. Pokud napíšete jen "posílám životopis", tak si ho patrně ani neotevřu.

Baví mě ta charakteristika firmy z Německa,kde se všichni budou oslovovat tituly. Zastupujeme firmu, která je jedničkou na trhu v oboru má cca 10 000 zaměstnanaců (vzhledem k povaze firmy má řada lidí 1-2 akademické tituly) a jediný komu ve firmě říkají i s titulem je CEO a toho asi potkáte tak 1x ročně a to máte jště kliku.

Tím chci říct, že je ten článek užitečný asi tak jako většina článků k tomuto tématu.

Asi nejsem dost vzdělaný, ale můžete mi sdělit co znamená zkratka CEO, ať neumřu úplně neinformovaný. Danke.