Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Kariéru mají rozjetou na plný plyn, přestože jsou ze školy jen pár let

  • 34
Zvládli to ostatní, zvládneš to taky, říkají rodiče dětem, aby je uklidnili a motivovali. Pokud to na vás platí, přečtěte si tři příběhy úspěšných mladých lidí. Třeba se vám je podaří napodobit a brzy budete mít vlastní firmu či se prosadíte v oboru.

Michal Morkes Začínal za minimální mzdu, trpělivost se vyplatila

Už v prváku na vysoké škole Michal Morkes věděl, že nestačí jen studovat, že k úspěchu jsou zapotřebí také praktické zkušenosti v oboru, zvláště je-li ekonomický nebo humanitní. 

Michal Morkes

„Takže zatímco moji spolužáci hledali dobře placené brigády, já jsem sháněl jakékoliv příležitosti v personálním řízení. Jednou mi kamarádka řekla o možnosti spolupracovat při studiu se společností Hochtief CZ, že tam zrovna hledají posilu na personální oddělení. Poslal jsem životopis a setkal se s personálním ředitelem. Navrhl jsem mu, že beru cokoliv personalistického a nemusí mi platit. Nabídl mi asistentskou pozici, HR specialista junior, a k tomu minimální mzdu,“ vypráví pětadvacetiletý Michal, jak se mu od základu změnil život. 

Nezbyl v něm čas na nic jiného než na práci nebo učení. „Ale nelituji toho. Mohl jsem ukázat, že jsem schopný a pracovitý, a to ve firmě ocenili. Ze začátku jsem pracoval hlavně s daty v Excelu, dělal administrativně-personální činnosti, přípravu vzdělávacích akcí. Postupem času se mi měnila náplň práce i finanční ohodnocení,“ říká mladý muž. 

Po ukončení bakalářského studia personálního řízení se stal HR specialistou pro výrobní divizi, práce byla najednou mnohem zajímavější a zodpovědnější. K tomu si přibral kombinovanou formu magisterského studia andragogiky. „Dnes jsem v Hochtiefu přes čtyři roky a stále pracuji jako HR specialista pro výrobní divizi. Zabývám se personálním řízením, počínaje získáváním pracovníků až po mzdovou politiku, tahle rozmanitost práce je skvělá,“ dodává.

Lukáš Kutílek Za oceánem ho škola naučila myslet jako právník

Podíl na jeho rozhodnutí studovat právo měla rodina, kamarádi a prestiž oboru. „Udělal jsem dobře. Lidé si často myslí, že se na právech učíme zákony nazpaměť. To je ale daleko od pravdy. Velmi důležité je analytické myšlení, schopnost pracovat s argumenty, efektivní psaní a chápání hlubšího smyslu celospolečenských norem,“ vysvětluje advokátní koncipient kanceláře Dentons Lukáš Kutílek, který se zaměřuje na daňové právo a daňové spory. 

Lukáš Kutílek

Svůj sen si šel Lukáš splnit nejprve na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studium ho bavilo, ale přišlo mu hodně akademické a odtržené od praxe. Už během něj začal pracovat, což mu pak usnadnilo přechod ze školy do zaměstnání. Před příchodem do Dentons pracoval ve společnosti PDF CZ, absolvoval stáže v EY a Clifford Chance v Praze a Moris & Associates v Miami, působil také v advokátní kanceláři Jansta, Kostka a na Městském soudu v Praze. 

Touha vzdělávat se ho neopouští. V současné době dokončuje Právnickou fakultu Michiganské univerzity v USA, která patří k nejlepším právnickým školám na světě. 

„Studium je tam úplně jiné. Škola zabere opravdu celý týden. Jsme vedeni k tomu, abychom pochopili podstatu práva, ekonomickou realitu obchodních transakcí, psychologii procesu rozhodování soudců a porot. Dá se říct, že v Americe nás neučí právo, ale jak myslet jako právník,“ popisuje Lukáš. O své budoucnosti má jasno. Až dokončí americkou univerzitu, chce dělat advokacii.

Robert Rulla Kdyby věděl, že v oboru zůstane, dával by pozor

Původně měl Robert Rulla namířeno na rybářskou školu ve Vodňanech, ale nějak z toho sešlo. Přihlásil se spontánně na oděvní průmyslovku a neměl tušení, jaké povolání s ní bude dělat. 

„Kdybych tušil, že se tomu oboru jednou opravdu budu věnovat, asi bych ve škole dával větší pozor,“ usmívá se mladý muž a dodává: „Naštěstí mi toho v hlavě zůstalo dost, takže když jsem před půl rokem nastoupil do rodinné oděvní firmy Koutný jako koordinátor výroby se zaměřením na zahraniční kooperace, věděl jsem aspoň, kde jsem, a rozuměl jsem většině odborných termínů.“ 

Robert Rulla

Ještě předtím, než se Robert vrhl do budování kariéry, vyjel na rok na zkušenou do zahraničí. Asi čtyři měsíce po maturitě vyrazil se svou sestrou a dvěma kamarády na Nový Zéland. 

„Měli jsme jednu tašku, roční vízum a pár tisíc na účtu. Na začátku to bylo dost těžké, nejvíc pro mě, protože jsem měl problémy s angličtinou. Ale asi za dva měsíce jsem se do toho dostal a našel si práci. Umýval jsem nádobí v jedné španělské restauraci a pracoval na stavbě. Je to úžasná země, uměl bych tam trvale žít, jenže je to tak strašně daleko,“ přemítá dnes Robert. 

Vrátil se a začal hledat zaměstnání nastálo. Byl už ze střední školy zvyklý pracovat, a tak žádný velký šok z přechodu nepocítil. Dva roky po skončení studia získal místo u zmíněné prostějovské oděvní společnosti a docela se mu tam daří. „Jsem tu spokojený a o dalších profesních plánech nepřemýšlím. Uvidíme, co přijde,“ nechává budoucnost otevřenou.

Příští týden představíme na iDNES.cz/Finance další tři příběhy úspěšných absolventů.