To je případ České spořitelny, Komerční banky, ČSOB, Živnostenské banky nebo Union banky. Vzhledem k velikosti mateřské společnosti lze do této skupiny přiřadit i fondy České pojišťovny. Podílové listy tak lze nakoupit na všech pobočkách peněžních ústavů.
Kromě těchto společností samozřejmě existují i jiné, za kterými nestojí mateřská banka. Tyto společnosti mají z pochopitelných důvodů větší potíže s distribucí i marketingem. Proto hledají i netradiční cesty, jak oslovit zákazníky. Jednou z forem může být prodej podílových listů po internetu. Tuto možnost nabízejí např. společnosti Newton Investment a J&T Asset Management.
|
Další informace o podílových fondech: |
|
Jaká rizika tyto investice skýtají, jaké výnosy slibují a kdo je u nás nabízí? Navštivte speciální přílohu PODÍLOVÉ FONDY 2002. |
|
Hledáte detailní informace o podílových fondech? Navštivte sekci věnovanou podílovým fondům. |
|
Zpět na hlavní téma Podílové fondy od A do Z se dostanete tudy. |
Drtivá většina zahraničních investičních společnosti, ať už s bankou v pozadí či bez ní, využívá k distribuci v České republice především externích partnerů. Těmi mohou být buď české bankovní domy s rozsáhlou sítí poboček, nebo různé investiční a finanční instituce. Tak např., společnost Julius Bär využívá služeb České spořitelny, Živnostenské banky, Raiffeisenbank a společností BBG Finance, Conseq Finance, Moneco a Wood&Co. Mnohé ze zde uvedených společností nabízejí podílové fondy i jiných zahraničních správců.
V poslední době dochází mezi externími distributory a investičními společnostmi k rozporům. Jde v nich především o způsob výpočtu provize, kterou si distributoři účtují. Zatím je stanovena pouze jako procentní přirážka k vstupnímu poplatku. Distributoři ale chtějí participovat i na správcovském poplatku, který si společnosti účtují ročně za správu aktiv fondu. Konečné řešení tohoto problému je zatím v nedohlednu, neboť proti sobě stojí silní soupeři, kteří jen tak nebudou chtít slevit ze svých požadavků.
