V Česku jsou zatím žaloby na statutáře firem - manažery, jednatele či třeba členy dozorčích rad - raritou. Soudní procesy však možná začnou být aktuální i zde. Nejohroženější jsou podle advokáta kanceláře Ambruz & Dark Jana Spáčila nyní lidé, kteří pracují jako zodpovědné osoby ve vedení dceřiných společností, které mají mateřské společnosti na západ od nás. Za špatná rozhodnutí je totiž mohou popotahovat konkurzní správci ze zahraničí.
Trest za zkreslování finančních výsledků
Podle Jana Spáčila mohou například čelit obviněním kvůli zkreslování a nafukování ekonomických výsledků nebo stavu hospodaření. Příkladem může být několik let stará kauza společnosti Enron, kde na šéfy dopadaly vysoké tresty za to, že firmu poslali do zkázy účetními skandály - nadhodnocováním výsledků, zkreslováním účetních informací a machinací s majetkem. Navíc společnosti v době firem mají k vydávání nepravdivých zpráv sklony.
Specialitou českých podniků navíc bývá, že na sebe podávají insolvenční návrh až ve chvíli, kdy už nejsou žádné peníze. Statutáři by přitom měli tento návrh podávat v momentě, kdy souhrn majetku firmy nepokrývá všechny finanční závazky - tedy dluhy. Podle Jana Spáčila by se muselo prokázat, že vedení poškodilo firmu úmyslně. Například majetek v hodnotě 10 milionů nakoupilo za 100 milionů nebo o problémech věděl, ale akcionáře neinformoval o ekonomických problémech firmy. I když se záměr poškodit firmu a vědomá nedbalost ve finále neprokáže, vyšetřování a soud nejsou nic příjemného.
Častým problémem - a to je podle Jana Spáčila také české specifikum - se stává, že funkce statutáře je spojena s funkcí zaměstnance. Například generální ředitel je současně předsedou představenstva. Zatímco generální ředitel nemůže podávat insolvenční návrh, pokud má firma problémy, tak předseda představenstva tuto povinnost má. "Ne všichni v tom mají jasno, a tak může dojít i k tomu, že smlouvy se stanou neplatné," varuje Spáčil.
Jak se bránit?
Nechte udělat audit firmy. Pamatujte, že za špatné rozhodnutí si ponesete vinu sám, bez ohledu na to, že vám je schválila valná hromada. Za akcionáře se zkrátka neschováte. Statutář je totiž zodpovědný za to, že bude majetek firny spravovat se stejnou péčí, jako by byl jeho vlastní, a že nezpůsobí svým jednáním škodu na majetku nebo jej nezhodnotí.
Zní to možná snadně, ale rozpoznat v praxi, kdy má firma problémy, kdy začít jednat a jaká opatření zvolit, může být velmi těžké. I proto se tato funkce považuje za rizikovou a každý statutář chce být pojištěn. Advokát z kanceláře Ambruz & Dark varuje: "Na pojištění bych nespoléhal, je čím dál méně pojišťoven, které ho nabízejí, a navíc je velmi obtížné ho získat." Podle něj je už samo o sobě pojištění velmi sporné. "Nikdy nikdo nepojistí proti trestněprávní odpovědnosti. Existuje pojištění na hmotně právní odpovědnost, ale pokud své povinnosti nekonáte tak, jak máte, tak vám ani pojištění nepomůže," zdůrazňuje.
Jako jednu z možností, jak se vězení ubránit ve chvíli, kdy nedokážete situaci sami podle nejlepšího svědomí posoudit, vidí audit. Pokud způsob hospodaření auditoři schválí, jste chráněni. K obhajobě nepomůže ani jednání v zájmu společnosti. Největší riziko žalob podle Ambruz & Dark dnes hrozí šéfům dceřiných společností. Ti totiž mají ve zvyku jednat s mateřskou společností tak, jako by šlo o jeden subjekt. Peníze se často mezi těmito společnostmi přelévají, aniž by k tomu byly smlouvy. "Čeští statutáři mají často dojem, že když dostanou pokyny ze zahraniční mateřské firmy, nemůže se jim nic stát," varuje advokát Spáčil.
Často si mezi sebou tyto firmy posílají peníze, aby si vzájemně vypomohly při finančních problémech. A to je velké riziko, zvlášť když tyto přesuny peněz fungují jen na dobré slovo. Nikdy nevíte, zda se mateřská firma nedostane do konkurzu a ti, se kterými jste si "půjčku" domluvili, už ve vedení nebudou. Stejně tak, pokud budete mít dluhy u mateřské firmy a tady v Česku se vaše dceřiná firma ocitne v insolventním řízení, můžete mít problémy s konkurzním správcem ze zahraničí.
