Kdo sází na jistotu, ať očekává průměr

  • 1
Jsou dva manažeři. Dělají stejnou práci, i když trochu jinak. Mají i odlišné výsledky. A to diametrálně! Jde o dva skutečné lidi, kterým jsem pouze změnil jméno, abych je nechal v anonymitě.

Ten první, říkejme mu Karel, hraje na jistotu. Jde mu o klid a o to, aby byl každý den nejpozději v pět večer se svou rodinou. Proto se snaží vyhnout nepředvídaným věcem, problémům. Sází na bezchybnost, dodržování předpisů, dochvilnost a poslušnost. Ve své kanceláři má šanon plný směrnic, který dostane každý nový zaměstnanec k podpisu. Tam se dozví, odkdy dokdy sedět za svým stolem, kdy je oběd, co kdo schvaluje, jak se používá počítač nebo e-mail, jaký je předpis na dovolenou nebo kde jsou toalety. Obecně se dá říct, že je všem jasné, co se smí a co ne. Karel je dobrý šéf. Vyžaduje dodržování pravidel a má výsledky. Jeho šéfové ho chválí, jaký je pašák.

Jindřich vede tým dvaceti lidí ve větší firmě. Chápe, že svět se zrychluje, konkurence přibývá. Ví, že ti nejlepší zaměstnanci nebývají poslušné ovce, které slepě následují svého šéfa za jistotou zaměstnání a měsíčním platem. Zjistil, že stejnost, normálnost a slepé dodržování pravidel vede maximálně k průměru. Spíše než hierarchii, která uctívá šéfa, staví hřiště s jasnými mantinely a ambiciózními výsledky, které od svých lidí očekává. Oceňuje vlastní iniciativu, ochotu riskovat a měnit status quo. Povzbuzuje otevřené oči, porušování předpisů, ignorování pravidel a pochybování o normách. Ostatní chválí za chyby, protože ví, že chybování je ta nejlepší škola a cesta dopředu. V každém ze svých lidí hledá to výjimečné, odlišné a snaží se to využít ve prospěch svůj a ostatních. Není divu, že se u Jindřicha dveře netrhnou a ostatní se ho vyptávají, jak to, že nemá problém sehnat ty správné lidi, má široko daleko ty nejlepší výsledky a atmosféru jako ve finále mistrovství světa v hokeji.

Karel má poslušné a spolehlivé podřízené, kteří plní úkoly a snaží se nechybovat. Nic víc. Jindřich vychovává spoluhráče, kteří jdou do nových věcí, nebojí se ztrapnit a dělají chyby. Karel plní cíle. Ze svých lidí však nedostane víc než pětinu toho, co v nich je. Jindřichovi lidé se snaží přetrhnout a v práci nechají ty nejlepší nápady.

Oba jsou úspěšní. Obě cesty jsou schůdné. Z toho, jak přistupujete k lidem, vyplývá, o co vám jde. Pokud vám stačí průměr a jistota bez riskování, řiďte jako Karel. Pokud se nechcete spokojit s průměrem a jde vám o něco výjimečného, zkuste Jindřichovu cestu.

Někteří manažeři vydělávají 300 tisíc korun měsíčně i více. A peníze investují mimo jiné do svého vzhledu, odpočinku, zálib a sportu. Utrácejí čeští šéfové statisíce za luxus? Více ZDE.