Kdy zaměstnanci své vedoucí štvou? Když nechtějí za nic odpovídat a máloco udělají pořádně. Když nedodržují termíny ani vlastní slovo. Když se po nich něco chce, a oni s kyselým obličejem odvětí: To nejde.
Nedochvilnost, nedodržení slibů, zkrátka lajdáctví všeho druhu - to nemají šéfové rádi. A také okamžité zavržení jakéhokoli jejich požadavku či návrhu na změnu. „Nemám ráda, když se zaměstnanci na všechny nové podněty tváří otráveně, aniž by o nich přemýšleli,“ říká Jana Rohelová, ředitelka pro lidské zdroje společnosti Mediatel. „Pokud vyjde najevo, že se změny obávali a odmítnutí zvolili jako druh obrany, snažím se jim pomoci strach překonat.“
Zaměstnanci ve všem najdou problém
„Neexistují problémy, ale náměty na jejich řešení,“ tvrdí Pavel Chmelík, náměstek ředitele Raiffeisen stavební spořitelny. Proto ho mrzí, že zaměstnanci hledají spíše protivenství než možnosti rozuzlení. Vysvětlování, proč v něčem problém není, je pro něj ztrátou času. Proto se snaží soustředit pozornost lidí právě na řešení. „Není to ale jednoznačný recept. Jsou chvíle, kdy se to daří více, jindy méně,“ přiznává Chmelík.
 |
Zlobím - co ty na to?
Některého šéfa rozzlobíte, aniž jste se o to nějak snažili. Zvláště je to snadné v případě nejistých, vztahovačných nadřízených. Střet s nimi se podobá chůzi v močálu - šlápnete vedle a je s vámi konec. Někteří zaměstnanci se však chovají, jako by se rozhodli šéfovu trpělivost testovat. Na čem on nejvíc lpí, to sabotují. Proč to dělají? „Pokud člověk není v práci spokojený, a to i bez šéfova zavinění, může si takhle nepřímo vylévat vztek,“ říká psycholog Jan Gruber. Jde často o lidi, kteří nechápou, že si za spokojenost v zaměstnání odpovídají také sami. Ale obviňovat okolí je samozřejmě snazší.
„To, že se zaměstnanec vzpouzí, odmítá plnit své povinnosti, může pramenit i z pocitu, že šéf je slabý, nejistý a úkoly, které zadává, nesmyslné. Na vině bývá také fakt, že šéf prostě neumí lidem vysvětlit, co po nich chce a proč,“ dodává psycholog.
Férově a na rovinu
Ne každý šéf je vstřícný k upřímným lidem. Ale nic jiného než otevřený dialog o příčinách nespokojenosti nepomůže. Myslí si to například Soňa Křítková, jedna z vedoucích v ČEZ. „Mám ráda upřímné lidi. Mají odvahu stát za svým názorem, dovedou o něm otevřeně hovořit,“ říká. Na druhé straně od nich očekává ochotu vyslechnout si názor druhého a schopnost uznat vlastní omyl. Má-li dojít na férovou diskusi mezi šéfem a zaměstnancem, není třeba dlouze zvažovat, kdo má trumfy v ruce. Znelíbit se vedení riskuje málokdo. Pokud však nadřízený nedá upřímnosti prostor, nebo se za ni dokonce mstí, dočká se nepřímé odvety. V podobě lajdáctví, sabotáží, nedochvilnosti...
Čím štvete svého šéfa?
Ničím ho neštvu 59 %
Tím, že ho nerespektuji 29 %
Nepracuji dobře 7 %
Chci od něj vše vysvětlit 5 %
Zdroj: prace.cz
(Hlasovalo 1321 lidí)
Anketa mezi šéfy - Co vás na zaměstnancích nejvíce mrzí?
Řada z nich si neuvědomuje, jak vysokou hodnotu představují zaměstnanecké výhody, které od nás dostávají podle délky odpracovaných let. Skutečná odměna za práci je pak mnohem vyšší než částka uvedená v pracovní smlouvě. Přitom benefity na českém pracovním trhu nejsou samozřejmostí.
Eva Hejlová, ředitelka pro lidské zdroje, Eurotel Praha
Štve mne lhostejnost k ambicím firmy, nezájem uvažovat o svém výkonu v jejich kontextu. Mrzí mne degradace loajality na poslušnost nebo falešné spojenectví se šéfem. Také mě štve krátkozraká vypočítavost, snaha především obchodovat - „dám jen to, co se mi hned vrátí“.
Luděk Pfeifer, šéf agentury M. C. Triton
Zaměstnanci by mě naštvali, kdyby si nedokázali v diskusi se mnou prosadit svůj názor. Každý je něčím výjimečný a je jasné, že občas dojde ke konfliktu. Výměnu názorů beru jako sport. Člověk se seznámí se spoustou zajímavých pohledů na věc, o nichž by jinak neměl tušení.
Jiří Laciga, předseda představenstva CCA Group
