K jejímu vzniku se váže zajímavá historka. V roce 1949 uspořádal pan Frank McNamara obchodní večeři pro své klienty v newyorské restauraci Major´s Cabin Grill. Před večeří si vyměnil sako. Když vrchní po večeři přinesl účet, McNamara začal hledat peněženku a zjistil, že ji nechal v druhém saku. Protože ho v restauraci znali (byl obchodním ředitelem firmy Ford a Hamilton Credit Corporation), nabídli mu, aby zaplatil příště, ale on zatelefonoval manželce, která potřebnou částku peněz donesla.
Nepříjemná situace ho vedla k otázce, proč by měli být lidé omezeni hotovostí, kterou mají zrovna u sebe? Nebylo by možné peníze nahradit nějakou legitimací? Spojení této náhody s vrozenou podnikavostí pak vedlo k myšlence založit klub nazvaný příznačně Diners Club.
Jeho úkolem se stalo vydávat svým členům úvěrové karty nazvané Charge Card pro bezhotovostní placení v restauracích a později u všech smluvních hotelů, restaurací a obchodů (Service Establishment), které s klubem uzavřou smlouvu. Vznikla tak první víceúčelová úvěrová karta pro nákupy dražšího zboží a služeb – Travel & Enterteinment Card (T&E Card).
Klub bude obchodním partnerům ručit za závazky svých členů a bude jim proplácet předložené účty. Svým členům pak ednou za měsíc zašle výpis provedených transakcí, které klubu uhradí najednou do data splatnosti. A protože karta je univerzálně použitelná a přinese obchodnímu partnerovi zvýšení tržby, aniž by nesl riziko případné insolventnosti člena Diners Club, musí se podílet na nákladech. Byl proto zaveden poplatek (provize) z částky nákupu hrazený příjemcem karty jejímu vydavateli (5-7 %) a také byl poprvé zaveden roční poplatek za vydání a správu karty (5 USD).
|
|
Myslíte si, že víte o platebních kartách všechno? Otestujte se! |
V únoru 1950 dostalo papírovou Credit Identication Card asi 200 vybraných klientů, kteří měli kanceláře v Empire State Building a ze kterých mnohé McNamara a Schneider znali osobně. Příjímalo ji k placení okolních 27 luxusních restaurací a 2 hotely na Manhattanu. Obrat za první měsíc činil pouhých 2000 USD a zisk 140 USD. Několik měsíců po startu nové karty založil v Los Angeles McNamarův přítel Alfred Bloomingdale podobný systém nazvaný Dine and Sign. Kartu přijímalo 25 restaurací a její obrat brzy dosáhl 150 000 USD. Po třech měsících provozu se McNamara a Bloomingdale dohodli na spojení obou firem, protože Bloomingdale neměl dostatečné zdroje na .financování projektu.
Toto spojení vedlo k vytvoření celostátní Charge Card ve Spojených státech amerických. Do roku 1952 vstupoval Diners Club se 330 restauracemi v New Yorku, Los Angeles, Bostonu a Miami. Koncem roku měl Diners Club již více než 1000 prvotřídních restaurací a obchodů, 30 hotelů, 200 autopůjčoven a 5 květinářství po celých Spojených státech. Obrat společnosti překročil 1 milion USD, počet klientů („Cardmember“) dosáhl 20 000.
Karta si získala oblibu zejména u těch zákazníků, kteří cestovali služebně nebo soukromě mimo domov, protože osobní šeky byly v restauracích přijímány k placení velmi zřídka a přenášení větších částek v hotovosti nebylo bezpečné. Počet držitelů karet Diners Club rostl nejen díky reklamě, ale také akvizicemi organizací a klubů. V roce 1956 Diners Club koupil jiného vydavatele kreditních karet Trip-Charge a získal tak jeho 22 000 klientů. O dva roky později koupil Sheraton Central Credit Corporation i s asi 800 000 stálých hostů této hotelové sítě.
V rámci svého marketingu oslovil Diners Club společnosti, které si pronajaly kanceláře v newyorském mrakodrapu Empire State Building (tehdy nejvyšší budově na světě). Pokud působily důvěryhodným dojmem, získaly Diners Club Credit Identi.cation Card a navíc zdarma. Cena karet Diners Club však začala postupně růst, tak jak se zvýšila její image a rozšířilo se její použití.
 |
Platby na internetu: jednoduché a pohodlné. Více čtete ZDE. |
Karta Diners Club se v roce 1952 stala první mezinárodní platební kartou, když ji začaly přijímat restaurace a hotely v Kanadě, na Kubě a ve Francii. Tento úspěch naznačil, že platební karty mohou sloužit nejen v regionech nebo jednotlivých státech, ale také mezinárodně, a že mohou konkurovat i cestovním šekům. V polovině 50. let Diners Club přehodnotil svou obchodní strategii a začal svou kartu propagovat jako univerzální platební nástroj. Od roku 1955 začaly karty Diners Club přijímat k placení také některé americké letecké společnosti (první byla Western Airlines). V roce 1956 překročil počet karet Diners Club čtvrt milionu a neměla sobě rovnou konkurenci, ačkoliv se o to pokoušelo několik jiných projektů.
Počet klientů a obchodníků společnosti Diners Club rostl v 50. letech téměř exponenciálně. Diners Club, jako průkopník,objevil a vyzkoušel řadu produktů a technologií, které se později staly v „Card Industry“ běžnými. V 60. letech se Diners Club Card stala kulturní ikonou, která se stala populární i mezi herci v Hollywoodu. Kartu vlastnila nejen řada umělců (např. Marylin Monroe), ale i politiků. Dodnes patří karty Diners Club mezi špičku kartových produktů, zaměřených na nejnáročnější privátní a firemní klientelu. Schopnost platebních karet nahradit hotovost ukázali manželé Bortz. eldovi z Lancasteru, kteří v roce 1957 odcestovali na 30 denní cestu kolem světa jen s letenkami a kartou Diners Club.
V 60. letech se Diners Club snažil o rozšíření svého trhu spoluprací s bankami. Např. v roce 1965 začala vydávat karty Diners Club britská Westminster Bank, podobný projekt ve Francii byl naopak neúspěšný. V roce 1965 se Československo stalo první zemí sovětského bloku, kde byly akceptovány platební karty – a byly to právě karty Diners Club. V roce 1967 bylo možné karty Diners Club použít ve 130 zemích, což bylo více než počet členů OSN.
Vynálezce univerzální kreditní karty a zakladatel společnosti Diners Club, Frank McNamara, prodal v roce 1952 svůj podíl ve firmě za 200 000 USD. V roce 1961 se vypracoval z obchodního zástupce u Forda na prezidenta Ford Motor Company a v roce 1962 se stal ministrem obrany ve vládě prezidenta Kennedyho. Svoji úspěšnou kariéru završil jako prezident Světové banky, IFC a IDA v letech 1968 až 1981.
|
Ukázky z knihy | |
reklama
Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
