My a „evropské“ ceny
Významný český deník otiskl začátkem roku 2002 rozhovor s předsedou České stomatologické komory pod zlověstným nadpisem „Po vstupu do unie bude zubní péče mnohem dražší". Realitní makléři přesvědčují klienty ke koupi pozemků a domů argumentem, že po vstupu do EU ceny nemovitostí prudce vylétnou. „Bojím se, že po vstupu do EU nikdy nebudu mít peníze na vlastní bydlení," píše jedna čtenářka. „Jestliže členství v EU bude znamenat růst cen, co se stane s hodnotou našich úspor?" ptá se jiný čtenář. Veřejnost je znepokojena.
Pravda je taková, že úroveň cen v ekonomicky vyspělých zemích bývá skutečně mnohem vyšší, než je obvyklé v chudších zemích. Proč? Vysoká produktivita průmyslu a služeb například v Německu, ve Švýcarsku (které není členem EU) nebo ve Švédsku
O kolik stoupnou ceny po vstupu do Evropské unie? Čtěte v aktuálním článku ZDE
znamená vysoké platy zaměstnanců a vysoké daňové příjmy státních rozpočtů. Švýcarský bankéř, německý strojař nebo švédský programátor si vydělají více než jejich kolegové v českých bankách, strojírnách nebo softwarových firmách. Proto si mohou dovolit vyšší výdaje na bydlení a na osobní služby. Proto jsou ceny nemovitostí v EU v průměru vyšší než v České republice, proto si evropští realitní makléři, zubaři, advokáti, kadeřníci, zahradníci, majitelé restaurací a podobné profese vydělají mnohem více, než je obvyklé v postkomunistických zemích.
Povšimněme si, co mají realitní makléři, zubaři a ostatní společného: jejich služby jsou vázány na určitou lokalitu, nelze je vyvážet. Těžko bude obyvatel Londýna, Kodaně nebo Stuttgartu jezdit k zubaři nebo k holiči třeba do Hradce Králové. Příjmy hradeckého zubaře, kadeřníka nebo realitního makléře jsou určeny kupní silou obyvatel jeho kraje. Nemůže si dovolit účtovat „evropské“ ceny, protože by zkrátka nesehnal klienty. Členství nebo nečlenství naší země v Evropské unii na tom nic nemění. Rozhodující je ekonomická výkonnost země a regionu a s ní související objem peněz v ekonomice.
| Co by se dělo, kdybychom již měli euro? |
|
Pokusme se na základě ekonomické fikce odhadnout, co by se dělo, kdyby Česká republika přijala euro již začátkem roku 2002 |
|
…korunové bankovky a mince patří minulosti. Místo nich používáme stejné evropské bankovky jako obyvatelé většiny zemí EU a euromince s různými národními motivy na rubové straně, včetně portrétu největšího českého génia – J. Cimrmana. …Čeští turisté mohou cestovat do většiny západních zemí, aniž by se museli obtěžovat s výměnou peněz a přepočítáváním cen. Exportéři se nemusejí starat o možné posilování koruny, importérům naopak nedělá vrásky možnost jejího poklesu. Výhody plynoucí z přijetí eura jsou natolik zřejmé, že není třeba je příliš zdůrazňovat. …Jsou tu ovšem i nevýhody. Především jde o nebývalý růst cen. ECB dodržuje konzervativní měnovou politiku v rámci celé eurozóny, avšak z podstaty věci nemůže brát ohled na jednotlivé regiony. Jestliže inflace například v Irsku, nebo v České republice překročí přijatelnou mez, ani ECB, ani Bank of Ireland, ani ČNB nemají naprosto žádné možnosti proti růstu cen cokoli podniknout. …Již před vstupem ČR do eurozóny upozorňovali ekonomové na nebezpečí inflace, která se po přijetí eura projevila v rychle rostoucí irské ekonomice. Přesně tentýž efekt nyní prožíváme na vlastní kůži. Na rozdíl od Irska je ekonomická úroveň České republiky zhruba na jedné pětině až čtvrtině výkonnosti EU vyjádřené v eurech. Budeme-li tedy chtít dohnat výkonnost EU, vysoké inflace se hned tak nezbavíme – můžeme čekat ještě dlouhá léta, možná desetiletí, než poklesne na úroveň běžnou v EU. …Obhájci eura tvrdí, že meziroční inflace ve výši 7 % je přijatelná cena za neexistenci rizika kolísání měny. Zmíněná hodnota 7 % ovšem vychází z oficiální metodiky výpočtu harmonizovaného indexu spotřebitelských cen podle ECB. Tento cenový index ovšem nebere v úvahu značný růst cen bydlení, který byl nevyhnutelným důsledkem přijetí společné evropské měny. V některých lokalitách vzrostly ceny bytů až o desítky procent ročně. Inflace přiměla vládu k zablokování deregulace nájemného, což jen dále zdražuje ceny v segmentu volném trhu.
…Růst cen v podmínkách rostoucích ekonomik, jejichž měny jsou pevně vázány na cizí měnu nebo které přímo používají cizí měnu, se týká hlavně položek, kde nepůsobí zahraniční konkurence: jde o služby a nemovitosti. Tento poznatek může být důležitý z investičního hlediska. Je pravděpodobné, že v případě brzkého přijetí eura by mohly ceny, zejména ceny služeb a nemovitostí růst rychleji než běžný index spotřebitelských cen …Na druhé straně zase nelze očekávat, že by ceny služeb a nemovitostí okamžitě po vstupu do EU (či do „eurozóny“) vyskočily na evropskou úroveň. |
V tomto směru existují znatelné rozdíly i v rámci samotné EU. Podle údajů CEI (Confédération Européenne de l'Immobilier) se cena standardní obytné plochy v Řecku pohybuje mezi 600 až 990 euro za jeden metr čtvereční (údaje za rok 2001). Ve Španělsku, které je ekonomicky výkonnější, lze pořídit byt za 1 040 až 1 580 euro za metr čtvereční. A konečně v Německu, jehož ekonomika je ještě silnější, stojí běžný byt 1 480 až 2 470 euro za metr. Může u nás nastat situace, kdy za metr čtvereční běžného - nikoli luxusního - bytu budeme platit přes 2 000 euro a za porcelánovou zubní korunku 300 euro? Ano, může, ale nejdříve bude muset výkonnost české ekonomiky dosáhnout německé úrovně, stejně jako mzdy českých zaměstnanců vyjádřené v euro. Čeští stomatologové a majitelé nemovitostí mají zřejmě přehnané naděje: tento proces potrvá ještě pěkných pár let po vstupu do EU.
Růst kupní síly českého obyvatelstva v souvislosti s růstem HDP nemusí mít nutně inflační charakter. Podobný proces zaznamenala během 60. a 70. let Německo. Kurs marky tehdy postupně posiloval, čímž kupní síla Němců v mezinárodním srovnání významně rostla. To vše při nízké inflaci pod přísným dohledem Bundesbanky. Úspory obyvatelstva nebyly nijak poškozeny. Ceny nemovitostí samozřejmě rostly, ale stejným tempem jako reálné příjmy a finanční majetek obyvatelstva. Pokud se podaří dosáhnout dlouhodobě rychlejšího hospodářského růstu ve srovnání s EU, lze si představit podobný scénář v českých podmínkách – v horizontu, řekněme, do roku 2020. Klíčovou otázkou ovšem zůstává dlouhodobý trend růstu české ekonomiky. Tato otázka je ještě důležitější než členství v Unii a nikdo ji za nás nevyřeší.
Závěr
O budoucí měnové strategii České ekonomiky zatím není rozhodnuto. Prozatím probíhají odborné i politické diskuse o výhodách a nevýhodách rychlého přijetí společné evropské měny. Vstupem do EU se oficiálně zavážeme k přijetí eura, avšak není stanoveno žádné datum ani rok. Proto jsou stále ve hře oba scénáře: nízká inflace a posilování koruny anebo stabilní kurs vůči euru a vyšší inflace. Pozorný investor musí věnovat měnovému vývoji velkou pozornost.
Speciální přílohu o Evropské unii nalaznete ZDE
Podle posledních zpráv je na straně České národní banky rozhodnuto. ČNB bude podporovat strategii rychlého přijetí eura, stejně jako centrální banky všech ostatních zemí, které jsou kandidáty vstupu do EU. Euro tedy patrně je nepříliš vzdálenou realitou. Jeho brzkému přijetí by mohly zabránit pouze trvale neřešené problémy v oblasti veřejných financí. Tato problematika však přesahuje rozsah knihy.
Úryvek je z knihy "Investiční strategie pro třetí tisíciletí (3. rozšířené vydání)" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Obchodní zákoník - ÚZ s úvodním komentářem k 1.4.2003
Mateřská a rodičovská dovolená - 2. vydání
Financování vlastního bydlení - 3. rozšířené vydání
