Když řeknete A, nedělejte B

Většina dětí neposlouchá své rodiče. Zato jsou jejich nejlepšími imitátory. A v práci je to stejné. Pracovníci si to neuvědomují, ale často napodobují své šéfy. Ti většinou nemají o tomto vlivu ani ponětí, čímž škodí sobě i okolí.

Stěžují si, že ostatní chodí pozdě, v práci se flákají nebo si vyřizují své soukromé věci. Diví se a nadávají. Neuvědomují si, že oni byli první, kdo přišel pozdě, nebo že si v práci také řešili své soukromé věci. To, že je člověk šéf, ho neopravňuje k tomu, aby dělal něco extra. Tak to prostě nefunguje!

Počítejte s tím, že chcete-li, aby lidé chodili včas, a sami budete chodit pozdě, nepůjde to. Budete-li požadovat upřímnost, ale sami budete lhát, nepůjde to.

Budete-li chtít, aby vám ostatní naslouchali, ale vy jim naslouchat nebudete, zase to nepůjde. Manažeři, kteří vyhlásí nové pravidlo a jsou první, kdo ho poruší, jsou v Česku v naprosté přesile. Řeknou A a udělají B. Takovým lidem nikdo nevěří ani je nebere vážně. A protože zaměstnanci napodobují své šéfy, i oni považují za normální říkat A a dělat B.

Manažer, který nechápe svůj vliv (tedy, že si za to může sám), jim nevěří, lpí na dodržování směrnic a prohřešky tvrdě trestá. Odměnou mu je pasivita lidí, které takové chování a ani taková práce nebaví.

Velké změny v odškodňování pracovních úrazů.
Více ZDE.

Jen menšina šéfů se chová tak, že když požadují od ostatních, aby se zaměřili na zákazníka, jsou mezi prvními, kteří se za zákazníkem rozjedou a osobně s ním stráví nějaký čas. Takové jednání má na zaměstnance daleko větší vliv, než když jim řeknete: Ano, tohoto zákazníka musíme získat. Přičemž se zavřete do své kanceláře.
Až zase budete nadávat na své kolegy a podřízené, zastavte se na chvíli a zamyslete se, zda se náhodou nechovají přesně jako vy. Nebo jinak. Zamyslete se nad tím, jak chcete, aby se ostatní chovali, a začněte s tím jako první.