třeba přijímacím řízení. Ve zvláštní kapitole knihy se autor zabývá vhodným chováním při přijímacím řízení, které je v očích některých lidí doslova očistcem. K přijímacímu pohovoru by lidé neměli přistupovat jako ponižující zkoušce, ale k možnosti prezentovat sama sebe, ukázat co v nich je. Neměli by se nechat vmanipulovat do pozice člověka, který má rychle, bez rozmyslu, odpovídat na otázky vypálené personalistou. Cestou k úspěchu je přirozené chování i pohodlné slušné oblečení. Ten, kdo chce ohromit zbrusu novým oblečením, na které není zvyklý, se může dočkat nemilého překvapení. Poprvé proto, že mu nezvyklé oblečení nemusí být příjemné, podruhé proto, že ani na personalistu nemusí obzvlášť zapůsobit. Přijímací pohovor není slavnostní premierou v Národním divadle a například přemíra doplňků jako jsou šperky může výrazně rušit celkový dojem. I personalista je jenom člověk a podléha podobně jako ostatní lidé vlivům prvního dojmu. Dobré je se na přijímací pohovor připravit. Auto knihy konkrétně uvádí, jaké otázky mohou na adepta čekat a jak by na ně měl, pokud chce uspět, odpovídat. Například na dotaz na přednosti dotazovaného oproti jiným kandidátům by nemělo jako odpověď nikdy zaznít slovo nevím. Naopak by si předem měl adept promyslet, jaké jsou jeho přednosti a o těch pohovořit. Častá otázka směřuje také ke zjištění pracovních perspektiv budoucího zaměstnance. Velmi nešťastně působí neurčitá odpověď nebo formulace typu "o tom vůbec nepřemýšlím". Personalisté mají také obvykle nachystanou otázku na dosavadní pracovní úspěchy a naopak neúspěchy uchazeče. Takticky velmi nevhodné je vyčíslení všech i dílčích pracovních neúspěchů. O drobnějším neúspěchu je sice potřeba se také zmínit, ale zásadně jen v kontextu s většími úspěchy - pokud nějaké byly. Lež má krátké nohy, platí i v přijímacím řízení. Pokud se nějaké partie životopisu poupraví a přijde se na to, je to nejen ostuda, ale i konec kariéry v daném podniku.
152 stran, 138 Kč
- úterý 21. března 2000
