Tomáš Vašák.

Tomáš Vašák. | foto: Archiv Tomáše Vašáka.

Kolegy, kteří se nechtějí družit, nenuťte

  • 44
Dříve to byly podnikové rekreace, dnes je to firemní teambuilding. Cíl mají stejný - udělat ze skupiny pracovních kolegů tým, který se dokonale zná a dokáže spolupracovat za každých okolností.

"Ovšem zda bude akce úspěšná, záleží na její organizaci a také na předcházejícím nastavení kolektivu," říká psycholog Tomáš Vašák.

Takže teambuilding se nehodí pro každého zaměstnance?
Firmy by ho neměly využívat u hodně rozhádaných týmů ani během velkých změn v podniku. Jinak záleží na organizaci celé akce a na firemní kultuře. Čím formálnější a konzervativnější je prostředí firmy, tím pohodovější by měl být program. Účastníci by si ho měli užít.

Pokud se tým skládá například z mladých sportovců, je pravděpodobné, že si skotačení na vysokých lanech skutečně vychutnají. Jestliže však pracovníci viděli tepláky naposledy před třiceti lety a dvaceti kily, divoké eskapády je pochopitelně vyděsí.

Co má tohle "družení" zaměstnancům vlastně přinést? Mají se pobavit? Lépe se poznat?
Náplní bývají hlavně sportovní aktivity a hry, účastníci budou mít zážitek ze vzájemné spolupráce a společného úspěchu. Pokud se akce povede, bude mít skutečně pozitivní vliv na součinnost týmu i v práci. Navíc každá taková událost přináší příležitost k neformálnímu kontaktu a z
e-mailových adres, telefonních čísel a jmen se stávají lidé, se kterými si můžete popovídat.

Ne všichni jsou kolektivní hráči, má se takový člověk přemoci a teambuilding podstoupit, či je lepší "hodit se marod"? Nebo si to má jít vyřídit se šéfem z očí do očí?
Rozhodně je dobré promluvit si s nadřízeným. Nicméně si myslím, že je to ve většině případů škoda. Pokud je teambuilding dobře vedený, připraví se takový člověk o hezký zážitek. Mimochodem, většinou nejde o to, jestli je kolektivní hráč, nebo ne, ale děsí ho nucená zábava, při níž se bude ztrapňovat před ostatními. A právě to se na skutečně dobrém teambuildingu v žádném případě neděje.

Šéf podřízeného nepřesvědčí, ten prostě jet nechce. Jak by měl vedoucí postupovat?
Neměl by pracovníka nutit.

Má se člověk na teambuilding nějak připravovat?
To není potřeba. Jen doporučuji držet se instrukcí a skutečně si vzít něco sportovního na sebe. Je škoda, když vás aktivita začne bavit, ale vy si nechcete umazat kalhoty.

Může se zaměstnanec na teambuildingu dozvědět něco sám o sobě?
Většinou se dozví, že je šikovnější, sportovnější a soutěživější, než by čekal. A taky mnohdy zjistí, že jeho odhad lidí je zkreslený prostředím. V práci si kolegu někam zařadí a tady ho najednou vidí v novém, často lepším světle.

Co má udělat, když nechce před kolegy prozradit, že něco nedokáže?
Pokusit se o to, a když to opravdu nepůjde, vzdát to s noblesou. Dobře organizovaný teambuilding by to měl umožňovat. Pokud někdo například trpí strachem z výšek - akrofobií, je nesmyslné ho nutit do slaňování. Nemělo by se z toho dělat drama. Okamžitě by měl dostat třeba roli fotografa nebo pomáhat s rozděláváním výstroje.

Není lepší uspořádat pro své zaměstnance klidný víkend někde v lázních než dny plné adrenalinových akcí?
Vlastně i takový víkend může mít pozitivní vliv na tým. Chybí tam však silný společný zážitek. Toho rozdílu si všimnete večer. Na teambuildingu se na konci dne většinou přetřásají zážitky a živě se diskutuje o tom, co kdo dokázal. V lázních jsou lidé více za sebe, dělají si individuální program nebo se pohybují v malých skupinkách, stejných jako v práci. Tým se tolik nespojí.

Jak se pozná dobrý teambuilding? Neměl by za takovou akcí stát psycholog nebo nějaký jiný odborník?
Podle přípravy - všechno by mělo klapat. Psycholog není nutný, ale je důležité, aby organizátoři znali své hranice a dodržovali pravidla. Měla by fungovat osa: zážitek - uvolnění - zamyšlení. Po nějakém silném zážitku, například slanění skalní stěny, je třeba nechat proběhnout emoce: "Já to dokázal!" a pak se zamyslet nad tím, kdy se člověku něco povedlo, i když to zprvu vypadalo, že to vzdá.

Znáte nějaké příklady z praxe, kdy měli lidé z akcí pro budování týmu trauma?
Rozhodně převládají pozitivní zážitky. Viděl jsem však i nezvládnuté situace. Například jedna velmi distingovaná dáma mi vyprávěla, jak jí bylo nepříjemné, že se musela na takové akci držet s úplně cizím kolegou-mužem více než půl hodiny za ruku a plnit úkoly pro děti. Když jsem se zeptal, proč to neodmítla, odpověděla, že se bála, aby ji nevyhodili ze zaměstnání, protože se právě v té době propouštělo. To vnímám jako hrubou profesionální chybu pořadatelů akce.

Může mít teambuilding opačný efekt - kolektiv nestmelí, ale naopak, vyhrotí se kvůli němu problémy?
Paradoxně ano. Z teambuildingu se může stát teambreaking. Za to však nemůže ta akce sama, problém si totiž tým přinese s sebou. Konflikty a vzájemná nevraživost se projevují i v práci a na teambuildingu jen dostanou další prostor.

Existují jiné metody, díky kterým se dá pracovní kolektiv dohromady, ale přitom nejsou tak nákladné?
Jedna metoda stojí vysoko nade všemi - kvalitní šéf. Pokud manažer umí organizovat práci, komunikovat s lidmi a poradit si s problémovými kolegy, tým šlape jako hodinky. Nicméně je to často právě tenhle typ manažera, který se snaží pro ostatní dělat něco navíc, a tak pro ně organizuje různé akce - od neformálního setkávání v hospůdce až po sofistikované teambuildingy.