Společnost, která vydá obligaci, platí jejímu držiteli pravidelný úrok a v době splatnosti mu proplatí i jistinu. S oběma druhy cenných papírů jsou spojena i rozdílná rizika. Hodnota akcie závisí především na schopnosti firmy dosahovat zisku a na jejím majetku. Hodnota obligace závisí především na schopnosti společnosti dostát závazkům, které jsou s obligací spojeny. Tedy platit úroky a splatit jistinu.
V případě výběru vhodných akcií lze postupovat pomocí tzv. bottom–up přístupu. To znamená, že se zabýváme především výběrem jednotlivých akciových titulů na základě investičních kritérií a z vybraných akcií se potom sestaví portfolio. Kromě bottom–up přístupu existuje ještě řada dalších přístupů k tvorbě portfolia. Tím logicky opačným a stojícím na druhé straně spektra možností je přístup top–down. V něm se nejdříve investoři zabývají alokací portfolia mezi třídy aktiv, tedy akcie, dluhopisy, peněžní trh, nemovitosti, dále pak mezi regiony, měny, sektory a až nakonec se zabývají jednotlivými tituly. Takový přístup k investování však s sebou nese příliš mnoho spekulativních prvků. I přesto však má alokace aktiv mezi dvě základní třídy - akcie a dluhopisy - svůj význam. Postup při ní však bude poněkud jiný.
Nejprve pár čísel z historie. Tab. č.1 ukazuje přehled historických výnosů amerického trhu za 200 let. Z tabulky si můžeme odnést několik poznatků. Za prvé, dlouhodobé reálné akciové výnosy jsou většinou výrazně kladné. Jedinou výjimku tvořilo období zahrnující ropný šok 70. let a s ním spojenou neobvykle vysokou inflaci. Za druhé, dlouhodobé reálné výnosy akcií jsou překvapivě relativně stabilní.
Nyní se podívejme na to, jak si za stejné období vedly americké vládní dluhopisy (viz Tab. č.2). Čísla ukazují tři zajímavé věci. První z nich se dala očekávat. Dlouhodobé reálné výnosy dluhopisů jsou výrazně nižší než výnosy akcií. Další dva závěry nás však překvapí. Za prvé, reálné výnosy dluhopisů mohou být dlouhou dobu záporné a tedy nepokrývat ani inflaci. Tím se boří jeden dost častý mýtus o dluhopisech jako cestě k zaručeným kladným reálným výnosům. A za druhé, volatilita výnosů dluhopisů si v ničem nezadá s volatilitou výnosů akcií. Tím se boří další mýtus spojený s výnosy dluhopisů.
Max. a min. reálné výnosy za různé doby držení, 1802–2001
Zdroj: Jeremy J. Siegel – Stocks for the Long Run, str. 27
Obrázek ukazuje maximální a minimální reálné výnosy tří základních tříd aktiv v USA (akcií, dluhopisů a pokladničních poukázek) za různé doby držení. Opět můžeme z obrázku vyvodit několik závěrů. Za prvé, akcie nesou v průměru větší výnos než dluhopisy a pokladniční poukázky. To samozřejmě nikoho nepřekvapí. Stejně tak nepřekvapí druhý závěr. Tím je ta skutečnost, že krátkodobé výnosy akcií jsou mnohem volatilnější než výnosy dluhopisů a ještě více volatilní než výnosy pokladničních poukázek. Třetí závěr je však poměrně překvapivý. Už pro dobu držení pět let, což ostatně pro dlouhodobého investora není nijak zvlášť dlouhý horizont, je záporná volatilita akcií téměř srovnatelná se zápornou volatilitou dluhopisů i pokladničních poukázek. Co to znamená? To znamená, že šance na reálnou ztrátu, měřeno historickými výsledky, je srovnatelná u akcií, dluhopisů a pokladničních poukázek. Při pětiletém investičním horizontu však akcie, opět měřeno historickými výsledky, mají mnohem větší pravděpodobnost vyššího reálného zisku, než ji mají dluhopisy a pokladniční poukázky. Při investičním horizontu delším než pět let, se výnosy akcií dostávají do ještě lepšího světla.
Ze všech těchto poznatků a z dalších argumentů uvedených v předchozích kapitolách, můžeme vyslovit tento závěr. Akcie jsou obzvlášť vhodnou třídou aktiv pro dlouhodobého investora, jehož cílem je růst hodnoty portfolia. Dluhové cenné papíry, tedy dluhopisy a pokladniční poukázky, jsou spíše vhodné pro udržení reálné hodnoty portfolia. Tímto závěrem by se potom měla řídit snaha o alokaci aktiv. Pokud je investor dlouhodobý a předpokládá investiční horizont pět a více let, pak by se jeho portfolio mělo skládat převážně až výhradně z akcií. Pokud je jeho investiční horizont kratší, měl by spíše uvažovat o pokladničních poukázkách jako o
|
|
|
Kdy budeme mít platy na úrovni Evropské unie? více ZDE |
V Moderní teorii portfolia se vůbec neuvažuje s dobou držení. Je to důsledkem víry v efektivitu akciového trhu. Moderní teorie portfolia doporučuje provádět alokaci aktiv podle očekávaného výnosu a rizika a s měnícími očekáváními doporučuje měnit i váhy jednotlivých aktiv v portfoliu. Takový postup ovšem předpokládá schopnost časování trhu. Empirická evidence však ukazuje, že časování trhu nejen že není jednoduché, ale většina investorů, slavné profesionály a akademické celebrity nevyjímaje, ho neumí. Moderní teorie portfolia tvrdí, že základním atributem výnosů je alokace aktiv. Ona ostatně nemůže ani tvrdit nic jiného, protože nepřipouští, že lze aktivně vybírat podhodnocené akcie. Pokud však do našich úvah zavedeme také dobu držení a pokud se přikloníme k odpůrcům Teorie efektivního trhu, pak bude mít alokace aktiv jiný význam a jinou podobu. Čím delší je investiční horizont, tím větší zastoupení by v portfoliu měly mít akcie. Čistě teoreticky vzato, při době držení 20 a více let by v portfoliu mělo být více než 100 % akcií. Toho lze dosáhnout pomocí tzv. leverage, neboli půjčením peněz, případně krátkým prodejem dluhopisů nebo pokladničních poukázek. Investování půjčených peněz ovšem může mít pro běžného investora příliš mnoho spekulativního nádechu a proto se budeme držet investic jen těch peněz, které vlastníme. Omezíme-li maximální investici na 100 % vlastních peněz, pak by na základě historických dat pocházejících z amerického trhu mohla doporučená alokace aktiv vypadat tak, jak je uvedena v tabulce.
| Podíl portfolia alokovaný do akcií, doporučeno na základě historických dat | ||||
| Tolerance k riziku | Doba držení | |||
| 1 rok | 5 let | 10 let | 30 let | |
| Ultrakonzervativní | 8,10% | 23,30% | 39,50% | 71,40% |
| Konzervativní | 25,00% | 40,60% | 60,10% | 89,70% |
| Střední | 50% | 63,10% | 87,20% | 114,90% |
| Riziková | 75% | 79,80% | 108,30% | 136,50% |
Zdroj: Jeremy J. Siegel – Stocks for the Long Run, str. 38
Pokud vás vaše investiční cíle a investiční horizonty zavedou i k dluhopisům či k pokladničním poukázkám, pak zřejmě nejvhodnější formou investice pro tuto část portfolia bude otevřený podílový fond zaměřující se na domácí dluhopisy případně na domácí peněžní trh. Samotný trh dluhopisů a pokladničních poukázek je díky velikosti jednotlivých transakcí a díky svým dalším charakteristikám pro běžného investora téměř nedostupný. Z tohoto důvodu jsou podílové fondy dobrou cestou, jak se těchto trhů může účastnit i běžný investor.
Úryvek je z knihy "Naučte se investovat" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
DPH po vstupu do EU - zákon s přehledy k 1. 5.
Daňové zákony 2004 - Úplné znění zákony k 1. 5. 2004
Penzijní připijištění - 2. aktualizované vydání
