Znám mnoho lidí, kteří vlastní podílové listy pěti, deseti a více fondů. Mnozí z nich přitom zvyšují počet fondů ne za účelem snížení rizika, ale spíše ze sběratelské vášně. Čím více fondů mají tito lidé v portfoliu a čím jsou tyto fondy exotičtější, tím mají lepší pocit. Fenomén sběratelství přitom není jen výsadou Čechů, ale i zahraniční investoři podléhají sběratelské vášni. V Čechách k tomuto fenoménu přispívají nízké minimální investice, které u mnohých fondů činí méně než 1000 Kč. Méně je někdy více a v případě investování prostřednictvím podílových fondů toto rčení platí dvojnásob.
Zásadní výhrada proti vysokému počtu fondu spočívá v tom, že nabídka podílových fondů je dnes tak bohatá, že k dosažení investičního cíle běžného investora stačí vlastnit dva či tři fondy. Pokud máme v portfoliu více fondů, třeba deset, ztrácíme přehled o dění v těchto fondech. V případě takto velkého portfolia investor obtížněji přizpůsobuje portfolio vývoji trhu i blížícímu se horizontu své investice, neboť musí prodávat podílové listy několika fondů. Dalším důvodem proti příliš velkému počtu fondů je to, že riziko výrazně klesá při zvýšení počtu fondů z jednoho na dva, ale při zvýšení z devíti na deset se riziko již takřka nemění. Tuto skutečnost popisuje graf, ze kterého je patrné, že není velký rozdíl mezi rizikem portfolia skládajícího se z pěti fondů a portfolia složeného z dvaceti fondů.
Jaký je tedy optimální počet fondů? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Každopádně nemá smysl mít v portfoliu dva fondy, které jsou takřka totožné. Je nesmyslné například držet dva fondy peněžního trhu, které investují výhradně na korunových trzích nebo dva akciové fondy, které shodně investují do evropských technologií a které mají podobný investiční styl. Následující postup by Vám měl přinejmenším napovědět, kolik, a jaké fondů má smysl vlastnit.
Nejprve si ujasněte své investiční cíle. Může být jeden nebo jich může být hned několik. Investičním cílem je obvykle zabezpečení důchodu, pořízení vlastního bydlení, umožnění studia v zahraničí svým dětem nebo prostě zhodnocení finanční rezervy pro neočekávané potřeby. Nyní jde o to, sestavit portfolio ke každému z těchto investičních cílů tak, aby jeho naplnění bylo co nejvíce pravděpodobné. Pokud například investor šetří na důchod a je mu třicet let, bude se jeho portfolio skládat především z akciových fondů, které jsou sice rizikové, ale poskytují nejvyšší výnos. Jak se blíží doba realizace cíle, investor by měl přesunovat peníze do bezpečnějších dluhopisových fondů tak, aby dosažení cíle nebylo ohroženo krátkodobým výkyvem akciových trhů.
Při rozhodování do jakých a kolika akciových či dluhopisových fondů investovat by měl investor hledět na maximální eliminaci rizika při zachování rozumného výnosu. To znamená, že ve svém portfoliu by měl mít přinejmenším jeden globální fond (který je obvykle tzv. tvrdým jádrem portfolia), poté jeden lokální velmi rizikový fond (malé podniky, technologie, komunikace) a jeden lokální konzervativní fond investující do blue chip akcií. V případě českého investora je vhodné se zabezpečit proti výkyvům směnného kurzu koruny tím, že investuje do fondů vedených v různých měnách – jeden v korunách, druhý v amerických dolarech a třetí v euru. Pokud se chcete vyhnout riziku špatného (resp. nesprávného) managementu fondu, zvolte fondy s různým investičním stylem. Pokud se jeden ze stylů ukáže v daném časovém období chybný, zisk z ostatních fondů převáží ztrátu plynoucí z tohoto fondu. České akciové fondy bohužel obvykle nemají explicitně stanovený investiční styl, jak je obvyklé u zahraničních fondů. Pro drtivou většinu investorů nemá cenu sestavovat portfolio z více jak pěti fondů.
Alternativou k individuálnímu sestavování portfolia je nákup fondů fondů, které samy o sobě představují portfolio sestavené z desítek až stovek jiných fondů. Jen málokdy ale naleznete fond fondů, který přesně odpovídá Vašemu investičnímu cíli a Vašemu přesvědčení. Proto je vhodné doplnit fond fondů alespoň jedním akciovým fondem.
Vzhledem k tomu, že člověk má ve svém životě obvykle hned několik investičních cílů, a vzhledem k tomu, že ke každému cíli je vhodné sestavit samostatné portfolio, může investor se třemi cíli v konečném důsledku držet třeba i patnáct fondů. Je ale výhodné mít tyto fondy ve správě jedné, maximálně dvou investičních společností, neboť tak ušetříte na poplatcích za přestup (které jsou v rámci jedné společnosti obvykle nulové) a celkově správa Vašeho portfolia bude snadnější.
Kolik máte Vy v portfoliu fondů? Myslíte si, že má smysl mít v portfoliu dva stejné fondy? Domníváte se, že české fondy nabízejí možnost diverzifikace? Napište nám svůj názor!
 |
