Pokud rozdělíme život dospělého člověka do několika fází, můžeme mnohem lépe identifikovat jeho potřeby a finanční cíle přizpůsobit tak jednotlivé investiční nástroje na míru podle toho, v jaké fázi se zrovna nalézá. Zatímco ze začátku je pro člověka nejdůležitější základní zajištění, v dalších fázích se zaměřuje na budování a růst svého majetku. Následující tabulka přináší zjednodušený přehled jednotlivých období života a hlavních finančních cílů.
| Fáze | 1 | 2 | 3 | 4 |
| Věk | 20 - 30 let | 30 - 50 let | 50 - 60 let | od 65 let |
| Domácnost | jedna osoba | rodina s dětmi | manželský pár | manželský pár v důchodu |
| Nejdůležitější cíle | základní zajištění, začátek budování majetku | budování majetku, zajištění příjmu | růst majetku, zajištění příjmu | zajištění příjmu |
Na základě výše uvedeného rozdělení lze pro jednotlivé životní fáze navrhnout optimální investiční portfolio. Podíl akcií či akciových fondů v portfoliu by měl s věkem klesat. Pokud od sta procent odečtete svůj věk, zjistíte, jak velký by měl podíl akcií přibližně být. V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že není akcie jako akcie. Zatímco v mladším věku byste se neměli obávat toho, aby měly ve vašem portfoliu zastoupení agresivní růstové akcie od high-tech společností, v pozdějších letech by měla výrazně vzrůstat váha „blue chips“ (akcií od větších, zavedených společností).
S rostoucím věkem (a s tím, jak se investor stává konzervativnějším) by se v portfoliu měl zvyšovat podíl dluhopisů, vládních cenných papírů a také likvidních aktiv, mezi něž počítáme fondy peněžního trhu, běžné účty či hotovost.
Následující graf přináší pohled na optimální investiční portfolia pro jednotlivé fáze života. Zatímco do svých třiceti let byste ve svém portfoliu marně hledali vládní cenné papíry, v důchodovém věku se nedoporučuje přítomnost agresivních akcií. Spolu s postupujícím přechodem mezi jednotlivými životními fázemi je pak zcela patrný trend snižování podílu rizikovějších aktiv a preference „bezpečnějšího“ způsobu investování.
Pravidelné investice - cesta k zajímavým výnosům
Stokrát nic umořilo osla – to je známá pravda, která v souvislosti s pravidelným investováním platí dvojnásob. Pokud byste začali ve svých dvaceti letech pravidelně spořit měsíčně 1 000 korun a tuto částku zhodnotit průměrným výnosem 8% ročně, mohli byste ve svých 50 letech disponovat částkou přes 1,4 miliony korun. Pokud si uvědomíme, že vložené prostředky dosáhly během těch třiceti let 360 tisíc a zbytek pochází z výnosů, je zcela zřejmé, k čemu je pravidelnost dobrá. Nejlépe nám to bude demonstrovat následující graf.
Vývoj pravidelné měsíční investice ve výši od 1 000 Kč během 40 let Čtyři rady pro finanční plán
Na závěr si zkusme shrnout nejdůležitější poznatky při tvorbě a realizaci finančního plánu. V prvé řadě je to již mnohokrát omílaná diverzifikace investic. Mít své prostředky investované pouze v akciích sice může přinášet nadprůměrné výnosy, ale potenciální krachy na burze mohou celou investici dramaticky znehodnotit a místo zhodnocených prostředků tak zůstanou pouze oči pro pláč. Kde máte své prostředky zainvestovány vy? Jak vypadá podle vás optimální investiční portfolio? Podle čeho se při investování řídíte?
Zdroj: Zürich Invest
Vzhledem k podstatnému snížení příjmů při odchodu do důchodu byste již měli mít před tímto obdobím splacenu hypotéku. Znamená to, že v padesáti letech není příliš rozumné brát si hypotéku s dobou splatnosti 20 let, a to i přes to, že byste v té době neměli sebemenší problémy se splácením.
Pokud spoříte, dbejte na pravidelnost tohoto spoření.
A nakonec, zvolte si tím jistější způsob investování, čím méně finančních prostředků máte k dispozici. Do větších rizik by se měli pouštět opravdu pouze ti, kteří při případném nezdaru investice nepřijdou o všechny své úspory.
