Už v tramvaji se rozhlížím a zkouším tipovat, kdo se mnou vystoupí a zamíří stejným směrem. Hádám většinou správně a začínám pochybovat, jestli má vůbec cenu jít dál. Chci se ucházet o místo letušky, inzerátů byly v poslední době plné noviny.
Může se hoditČeká Vás konec studia? Máte starosti s hledáním práce? Vyberte si z nabídky volných pracovních pozic pro absolventy na jobDNES.cz. |
Hned na první pohled vidím, že konkurence bude silná. Na chodbách budovy FTVS UK, kde se konkurz koná, je už 20 minut před začátkem plno. Mám pocit, že jsem podcenila oblečení. V inzerátu stálo, že dnes bude pouze písemný test ze všeobecných znalostí a angličtiny, takže jsem se rozhodla netrápit se make-upem, vysokými podpatky a úzkými šaty jako většina přítomných slečen. Vyrazila jsem v kozačkách bez podpatku a džínové sukni. Uklidňuji sama sebe, že dnes o nic nejde. Je vidět, nebo spíš slyšet, že ne všichni jsou stejně nezkušení jako já.
Než se začne něco dít, vyslechnu několik historek z předchozích konkurzů: "Myslíte, že nás budou vážit?" "No, minule si tam lidi sundávali i pásky." "Ta angličtina je hrozně těžká." "Slyšela jsem, že budou brát 150 lidí."
Kolik kilo přiznat?
Houf lidí se konečně začne posouvat. Nejdříve mě čeká zastávka u usměvavé paní, která kontroluje, zda mám s sebou všechny potřebné věci (životopis, občanku, fotku), komu něco chybí, je bez milosti poslán domů. Ostatní pokračují dál do sálu. Když jsou všichni uvnitř usazení, představí se nám jednotliví členové týmu, vysvětlí nám, jak bude výběrové řízení probíhat a co máme čekat od zaměstnání letušky.
Pak přijde čas na vyplnění dotazníku. Obsahuje standardní věci jako jméno, adresu… a pak také kolonku "výška a váha". Raději ji zatím nechávám prázdnou - co kdyby opravdu došlo na vážení a ukázalo se, že jsem si omylem pár kilo ubrala.
Další řádek, který mě zarazí: "Odkdy můžete být naší společnosti plně k dispozici pro výcvik a zaměstnání?" Při kradmém pohledu kolem sebe vidím jen samá "okamžitě". Já ale studuji, a tak ihned čas nemám. Vědoma si toho, že to nejspíš výrazně sníží moje šance, vpisuji do kolonky červen.
Nemůžu přece vědět vše, někde tipuji
Testy nejsou moc těžké. Ve všeobecném přehledu mě sice pár otázek překvapí, ale nemůžu přece vědět všechno. Kdo první přeletěl kanál La Manche nebo jestli byl Hindenburg vzducholoď, nebo vrtulník, prostě tipuji.
Angličtina se skládá ze tří částí: gramatika, slovíčka a porozumění textu. Ačkoli jsme měli čas 60 minut, nejsem jediná, kdo má hotovo dřív.
To je pro dnešek všechno. Kdo v testech uspěje, bude do tří týdnů pozván do dalšího kola - na pohovor. Nakonec se moje oblečení ukázalo jako dobrá volba: cítila jsem se pohodlně, a co jsem měla na sobě, to si příště určitě nikdo pamatovat nebude.
Sundejte si, co uznáte za vhodné
E-mail s pozváním jsem ani nečekala. Předpokládala jsem, že nedostatek času mě automaticky vyřadí. Ale chtějí mě do dalšího kola, kterým je ústní pohovor a zkouška z angličtiny. S sebou mám mít i výpis z rejstříku trestů, vyděsím se, že budu někde na úřadě stát frontu, ale nakonec se ukáže, že stačí dojít na jakýkoli Czech Point. Jeden den si tedy přivstanu a obdržím výpis asi za 10 minut a 100 korun.
Doufám, že jsem na určitý čas pozvaná jen já a budu do hodinky hotová. Nikoli. Schází se nás odhadem 40 až 50. Nejdříve nám rozdají další dotazníky, ty vyplníme a pak musíme čekat. Dlouhou chvíli nám krátí obávané vážení, u kterého si opravdu můžeme sundat, "co uznáme za vhodné". Shazuji tedy mikinu a boty. Do spodního prádla nikdo nešel.
Kartářka tvrdila: Práci dostanete
Postupně se střídáme na ústních pohovorech v češtině a angličtině. Zprávy od lidí, kteří už je absolvovali, se různí. Pro někoho byla angličtina peklo, pro jiného pohoda. "Dost mě podusila na gramatice," dozvídáme se od sympatického mladíka. Začínám se potit, gramatika nikdy nebyla moje nejsilnější stránka. "Byla jsem u kartářky a ta mi řekla, že tu práci dostanu," chlubí se veselá slečna, díky níž se stísněná atmosféra trochu uvolní.
Nejprve jdu na angličtinu. Začínáme krátkým povídáním o mně, to jsem si samozřejmě předem promyslela. Následuje překlad několika vět, pár je z prostředí letiště. Gramatiku zkoušející hlídá, ale není těžká, takže jsem s překladem za chvíli hotová a už zbývá jen čtení a překlad do češtiny. Přečtu pár řádek o vhodném očkování pro cestovatele. Tím anglická část končí, mám pocit, že jsem to zvládla docela dobře, i lektorka se tváří spokojeně.
Při českém pohovoru se nejdříve ptají na mé plavecké schopnosti - další kolo výběrového řízení by se totiž odehrávalo v bazénu, kde je nutné v časovém limitu uplavat 100 metrů, skočit do vody z výšky a vylovit ze dna potopený předmět. Pak přichází na přetřes moje časové možnosti. Přiznávám, jak mě překvapilo, že mě vůbec pozvali do druhého kola, slečny jsou zaražené a ukazuje se, že to asi někdo přehlédl. Domluvíme se tedy, že si nechají moji žádost v záloze, a pokud by na začátku léta potřebovali doplnit stavy, ozvou se.
