Naše intelektové schopnosti většinou po dvacítce postupně klesají. Inteligentní způsob uvažování si však můžeme udržet a dokonce zvýšit tím, že dokážeme svůj vrozený intelektový potenciál využít lépe a plněji.
Závisí ale především na tom, jak se svými rozumovými schopnostmi pracujeme a jaké zvyklosti při tom používáme. Některé z těchto zvyklostí si přitom můžeme vytvářet i nově a tyto nové zvyky nám kritičnost uvažování posílí. Kromě toho mohou zvýšit i naši inteligenci jako celek.
Kritické uvažování je důležité. Brání tomu, abychom nepodléhali prvnímu dojmu, nepřebírali názory, které se nezakládají na pravdě, nebo odmítali odlišný úhel pohledu na věc. V praxi přispívá kritické uvažování i k tomu, abychom se nechali napálit. Lidé, kteří se živící snahou ošidit a napálit druhé, se totiž zaměřují hlavně na ty, u nichž je zřejmé, že příliš kriticky neuvažují. Nekritické uvažování je tak často drahé.
Jaké zvyklosti nám k rozvoji kritického uvažování pomohou? Ty hlavní jsou tři. Jejich východiskem je zdravá skepse vůči názorům či tvrzením druhých. K těm dalším patří zvyk věnovat pozornost logice a logickým chybám, kterých se druhá strana ve svém sdělení dopouští, včetně slovní či myšlenkové manipulace, které využívá.
Proč je důležitá zdravá skepse
Lidé jsou různí. Liší se nejen svými schopnostmi a povahovými vlastnostmi, ale i sklonem věřit tomu, co kolem sebe slyší. Lišíme se i tím, jak prosazujeme své zájmy a tím, jaký máme sklon při tom klamat.
Jan Urban
|
Nechci tím říci, že bychom vůči všem, se kterými se dobře neznáme, měli projevovat zvýšenou nedůvěru. Pokud nás však nepřesvědčili, že jim věřit můžeme, je na místě opatrnost.
Týká se to i firem a jejich nespočetných reklamních sdělení. Není to tak dávno, co jeden americký úřad zjistil, že populární sportovní boty, vychvalované svým „značkovým“ výrobcem z nejrůznějších jedinečných předností, se od těch „běžných“ naprosto vůbec neliší. Důvěřiví kupující za ně přesto vydávali o zhruba 200 dolarů více.
S podezřením je třeba nahlížet i na doplněk stravy, jehož výrobce na obalu uvádí, že jedna jeho dávka zapitá mlékem nahrazuje denní potřebu bílkovin. Kriticky uvažující spotřebitel si totiž položí otázku, zda by to platilo i tehdy, pokud by byla zapita něčím jiným.
Proč věnovat pozornost logice protistrany
K výuce logiky přistupují české školy včetně těch vysokých poměrně macešsky. Důsledkem je, že s logickým uvažováním jsou lidé někdy, obrazně řečeno, trochu na štíru. Nedostatky v jejich logickém uvažování mohou druzí využít. Někdy však druzí lidé klamou i v dobré víře, protože příliš logické není ani jejich vlastní uvažování.
Na odhalování logických chyb v tvrzeních druhých ale často stačí selský rozum. Kritické myšlení můžeme přitom uplatnit i tehdy, pokud se v tématech, o kterých druzí mluví, příliš nevyznáme.
Kdo umí číst myšlenky druhých a kdo „šestý smysl“ potlačuje |
Může jít například o situace, kdy jejich tvrzení jsou protichůdná nebo se vzájemně vylučují, nebo o případy, kdy z určitých předpokladů vyvozují závěry, které z nich ve skutečnosti neplynou.
Logickou chybou a častým trikem, je také uvažování v kruhu. Bývá typické pro ty, kterým scházejí důkazy pro jejich závěry, takže tvrzení, ke kterým chtějí dojít, zahrnují již do svých východisek. Jde o uvažování, které říká, že „A“ je pravdivé, protože je pravdivé „B“ a „B“ je pravdivé, protože je pravdivé „A“. V praxi může jít například o sdělení typu: „Jiří volí vždy tu správnou stranu“, „Jak to víš?“, „Protože volí stranu „CD“.
Ekonomie hlouposti: počet hlupáků „v oběhu“ je vyšší, než si myslíte |
Logickou chybou je i sklon chápat časovou následnost jevů jako vztah jejich příčiny a následku. Tedy chápat věci, které se udály po sobě, jako okolnosti, z nichž ta dřívější byla příčinou té druhé. K obdobným chybám patří také nadměrné zobecňování. Tedy dovozování, že když něco platí v určitých situacích, nebo k tomu došlo v několika případech, dojde k tomu i v případech dalších. Jde o uvažování, které může být záměrné. Příčinou však bývá občas i snaha dospět k určitým závěrům co nejrychleji.
Složitější logickou pastí je sklon vyvozovat závěry z předpokladů, které jsou nepravdivé. Již starověcí logici totiž věděli, že každé tvrzení, jehož předpoklad je nepravdivý, je pravdivé. Z nepravdy lze totiž, vyjádřeno jinak, vyvozovat cokoli. Třeba když přijmeme předpoklad, že 2=3, a učiníme z něj závěr, že 4=5, pak tento závěr je v kontextu učiněného předpokladu pravdivý, byť sám o sobě pravdivý není.
Kriticky uvažující lidé si těchto logicky vadných či záměrně matoucích formulací všímají. A když se s nimi setkají, přistupují k nim a jejich autorům s patřičnou dávkou skepse.
Nejčastější manipulativní triky
Kritické myšlení je třeba uplatňovat i v případně nejrůznějších manipulativních triků. Oproti předchozím situacím jde zpravidla o triky řečnické. K těm nejčastějším patří především tyto:
1. „Vybírání rozinek“ (cherry-picking)
Trik spočívá v tendenci vybírat si z argumentů, které hovoří pro nebo proti určitému názoru, jen některé. Většinou ty, které nám vyhovují. Ostatní a zejména protichůdné názory, argumenty či fakta v tomto případě přehlížíme, zapíráme, bagatelizujeme nebo dokonce zesměšňujeme.
Typickým příkladem je, kdy si lidé a organizace vybírají na podporu svého tvrzení jen některé výzkumy. Zjištění, které dopadly odlišně, zamlčují. Kritické uvažování nám v takovém případě pomáhá zjistit, zda druhá strana nezamlčuje určité informace záměrně. Pokud ano, je takový protějšek nedůvěryhodný.
2. Odvolání na autority či domnělý konsensus
Ani tento klam by kriticky uvažující lidé neměli přehlédnout. Je jednoduchý, avšak o to častější. Spočívá ve sklonu odvolávat nebo citovat určité nepříliš věrohodné, často domnělé autority a mnohdy i „autority“, o kterých dosud nikdo neslyšel.
Podobně klamný je také zvyk podporovat svůj názor údajným míněním většiny. Nebo trik odvolávat se na všeobecný konsensus, který v dané věci údajně vládne. Pro oba tyto triky platí, že čím víc se k nim určitý člověk upíná, tím slabší bývá jeho schopnost uvést na podporu svého stanoviska skutečná fakta.
3. Myšlenková zaujatost
Známkou manipulace, kterou by naše kritické uvažování mělo snadno odhalit, je i snaha protistrany urputně lpět na určitém vysvětlení nějakého jevu či události. A to i přesto, že existují další způsoby, jak je objasnit, a to dokonce i jednodušší.
Jde o sklon nerespektovat jedno po staletí známé pravidlo správného uvažování, a sice tzv. Occamovu břitvu. Tak říká: „Nejjednodušší vysvětlení určité skutečnosti bývá to nejpravděpodobnější.“ Jinými slovy – když nám vlétne kámen do okna, je pravděpodobnější, že šlo o dílo dítěte ze sousedství než o důsledek průletu meteorologického roje.
4. Falešné analogie
I tuto zvyklost je namístě sledovat. Jde totiž o důvěryhodně vyhlížející „argument“, jehož cílem je klamat.
Analogie, příměry či metafory jsou důležitým řečnickým nástrojem, především proto, že zvyšují zajímavost a barvitost sdělení. Nelze je však chápat jako důkaz. Jejich trik spočívá v tvrzení (či v nepřímo naznačeném předpokladu), že dvě věci, které jsou v určitém ohledu obdobné, jsou podobné i v ohledech dalších.
To však často neplatí a obecně platit nemusí. Příkladem je názor, že lidé, kteří si musí každé ráno dát šálek kávy, aby mohli „začít fungovat“, mají stejný problém, jako ti, kteří musí každodenně vypít sklenici alkoholu.
5. Prezentování názorů jako faktů
Manipulativní trik, který jsme si nechali na konec, patří k nejzrádnějším. Názory a fakta jsou totiž dvě různé věci. V běžném životě jsou ale často zaměňovány. A to nejen v reklamě, ale občas i ve sděleních, která jsou na prvý pohled seriózní.
Fakta jsou realitou, tedy něčím, co skutečně existuje. Jsou prokázaná, pravdivá a nepodléhají interpretaci: ať se nám líbí nebo ne, jejich podstatu nezměníme.
Názory jsou naproti tomu určitými osobními pohledy, postoji nebo hodnoceními, a jejich povaha může být zcela subjektivní.
Stírání rozdílů mezi názory a fakty jde mnohdy ruku v ruce se stíráním rozdílů mezi odborníky a baviči. Časté je i to, že si lidé nejprve vyberou názory, kterým se rozhodnou věřit, a teprve poté hledají fakta, která je podporují. Kritické uvažování ale postupuje opačně.
