Šéf si může zlepšit upodřízených tvář zejména u takového typu úkolů, které zadává, aby zkorigoval zjištěné nedostatky podřízeného. Ono to na první pohled vypadá docela logicky. V odborné teoretické mluvě věd o řízení je šéf označován pojmem "řídící subjekt" a jeho podřízený pak "řízený objekt". Úkolem řídícího subjektu je udržet řízený objekt v určitých mezích.
A když ten objekt z mezí vybočí lidově řečeno, když podřízený udělá něco špatně tak je ze strany subjektu žádoucí poskytnout mu korekci a uvést jej zpět na patřičnou cestu. Opět prostými slovy vyjádřeno: "Umýt podřízenému hlavu", vyčinit mu, že takhle už to dále nejde, že by prostě utrpěla celá firma, její pověst a prosperita a že od zítřka je třeba postupovat jinak, konkrétně tak a tak. Všimněme si, že zadání úkolu následuje vždy bezprostředně po kritice, po onom "umytí hlavy". Jak jinak času není přece nazbyt.
Nejdřív kritika, následuje trest v podobě úkolu
Z psychologického hlediska se zde však děje nedobrá věc: vytváří se negativní podmíněný reflex, negativní vazba "kritika úkol". Negativní atmosféra okamžiku nikdo při kritice vlastní osoby přece nejásá rozprostře svůj černý závoj i nad bezprostředně časově následující úkol. Neboť co se děje těsně po sobě, to se co do pocitů prolíná. A když se to v nějaké firmě či instituci stane pravidelně opakovanou rutinou, neštěstí je na světě.
Jakýkoliv úkol pak dostává v mysli podřízeného nádech negativní atmosféry, i když by si jej dle své povahy vůbec nezasloužil. A pak se tedy pravidelně brblá, neboť už samo slovo "úkol" se myšlenkově asociuje spíše s pocitem "co si zase ten můj šéf vymyslel za hloupost" než s pocitem "mám opět skvělou příležitost něco vykonat pro svou milovanou firmu, za niž bych vypustil i duši".
|
Kritika se může stát i motivací, pokud se s ní dobře naloží. Více již v tomto článku. |
Správný šéf na chybu nečeká
Správný šéf nečeká, až svého podřízeného nachytá při chybě, ale spíše se snaží nedivte se té formulaci přistihnut podřízeného při dobré práci. Ano, nachytat jej zrovna tehdy, když se mu daří. Atmosféra je v takovýchto dobách totiž prodchnuta optimismem, a optimismus je emoce plná energie a chuti do práce. Šéf tedy svého člověka nachytá a bez odkladu jej pochválí. A nejen to; zeptá se ho, zda má všechny podmínky k práci v pořádku, zda mu je nemůže nějak vylepšit, zda nemá už příliš dlouho stejný plat apod. Pozitivní atmosféra okamžiku navlékne svůj růžový šat i na to, co přijde v komunikaci vzápětí po pochvale ať je to cokoliv. A on to bude hádáte správně nový úkol. Je pravděpodobné, že i náročný úkol pak bude přijat s chutí a bez brblání.
Pozitivní motivace zabírá
Chcete příklad? Manažera mrzí, že jeho sekretářka nechává ve firemních mailech chyby, překlepy, nepřesnosti, protože jak známo, ani počítačové korigující programy nevychytají všechno. Manažer si počká, až jednou má jeho pravá ruka v písemném materiálu chyb poněkud méně než obvykle. Ihned si ji zavolá a takto k ní hovoří: "Milá Terezko, děkuji vám za zlepšování věcné i gramatické správnosti toho, co pro mne píšete. Jistě, bez chybičky to zatím není ale kdo je na světě dokonalý, že? I já sám dělám spoustu chyb. Nicméně pozoruji u vás vývoj dobrým směrem a jsem tomu rád. Děkuji vám.
Mohu pro vás něco udělat? Máte všechny podmínky k práci? Jsem totiž přesvědčen, že mám ve vás oporu a že tento pozitivní trend bude pokračovat, dokud všechny písemnosti nebudou zcela bez chybičky." Terezka nelení a jde opravovat své texty ihned. A udělá v této záležitosti maximum, čeho je schopna. Úkol totiž dostala zadaný vpravdě mistrně. Výše uvedené neznamená, že by se šéfové měli vzdát kritiky vůbec. Naopak. Někdy se musí kritizovat i tvrdě ale ta tvrdá kritika se snese překvapivě dobře, když celkově převládá právě pozitivní atmosféra a důvěra.
