Nezanechávejte v těch, které kritizujete, pocit neschopnosti, který jim vydrží až do důchodu.
Raději se přiřaďte k lidem, kteří k oprávněné kritice svého okolí dodají radu, jak se s problémem vypořádat, a nezapomenou zmínit i to, co se kritizovanému povedlo.
Nezapomínejte zkrátka dodržovat respekt vůči kritizovanému.
Kdo chce kritizovat, měl by vědět, jak na to. Ono se totiž ukazuje, že to není vůbec tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Nevhodnou kritikou můžeme příslušného zaměstnance zdeptat natolik, že pak už není schopen odvádět ani danou práci, natož rozvíjet pracovní aktivity ve prospěch oddělení nebo celé firmy. A pokud se jedná o mladého člověka, který pracovní zkušenosti teprve sbírá, mohou mu nepřiměřené výtky pěkně pocuchat sebevědomí.
Když kritik neví, co vlastně chce
Mnoha lidem v současnosti ještě nabíhá při slovech investice, akcie, nebo fondy husí kůže. Zbytečně.
Obětovat sesvému zaměstnavateli? Proč? Tak se ptá většina ČESKÝCH ZAMĚSTNANCŮ. Jsou líní?
Je velký rozdíl, jestli pračku naplníte práškem za tři koruny, nebo za jedenáct. Mohou levné prášky zničit pračku?
"Nastoupila jsem hned po škole jako asistentka ředitelky do malého nakladatelství," vzpomíná žena, která si nepřála být jmenovaná. "Brzy se ukázalo, že musím fungovat jako asistentka a kurýr i pro další oddělení společnosti, byť nijak veliké. Občas se stalo, že jsem něco nestihla, protože to v tom ohromném návalu práce zkrátka nešlo." O nějaké koncepčnosti pracovních úkolů na jejich pracovišti nemohla být ani řeč. Paní ředitelka její práci čím dál častěji komentovala poznámkami typu - přidejte, dělejte. Když asistentka namítla, že to víc nejde, řekla jí, ať si stanoví priority. "Na mou konkrétní otázku, jaké by měly být, a prosby o radu vlastně nikdy neodpověděla. Dialog mezi námi se odehrával v duchu: Zjisti si, jak to chci já, ale mě se neptej." Po určité době na sobě mladá žena zpozorovala příznaky stresu. Začínaly v neděli večer a končily v pátek odpoledne. Probrečené dny i noci ani nepočítala. Celá anabáze pochopitelně skončila výpovědí. "Dnes pracuji v jiné firmě, kde jsem spokojená," říká mladá žena. "Taky občas něco zkazím. Ale nadřízení a kolegové mi zatím vždycky poradili, takže jsem se příště podobnému problému vyhnula."
Jak má kritika vypadat
"Pracovala jsem v jedné výrobní firmě jako asistentka účetní," vzpomíná na svoje profesní začátky Marie Hájková. "V životě jsem takovou práci nedělala, a tak jsem za sebou nechávala chyby. Po určité době si mě nadřízená pozvala ,na kobereček'. Vytkla mi všechny nedostatky a upozornila mě na problémy, které jsem způsobila," říká. V duchu se už s místem loučila. Ale obava se ukázala jako zbytečná. Vedoucí ji na závěr svého kárání požádala, aby se k celé věci vyjádřila. "Když jsem pípla, jestli by tedy nebylo lepší odejít, zeptala se mě, jestli by nebylo lepší se to naučit." Stalo se a ještě dnes, po letech, kdy Marie Hájková pracuje jako hlavní účetní, děkuje své šéfové za to, že ji svou kritikou nepřinutila k odchodu.
I kritizování má svá pravidla
Pokud jsme nuceni přijmout roli kritizujícího, měli bychom tak činit jenom v případech, kdy je to nezbytně nutné. Podle Ivany Hospodářové, externí lektorky manažerského vzdělávání ze společnosti SEMIS, je třeba se na kritiku dobře připravit.
"Při kritice se bohužel velmi často zapomínáme chovat ke kritizovanému s respektem," říká Ivana Hospodářová. "Kritika by měla být konkrétní a faktická. Rozhodně bychom neměli kritizovat daného člověka, ale jeho činnosti. Také je důležité dát mu prostor, aby sám řekl své vysvětlení k diskutované věci. U nás je bohužel hodně zakořeněné direktivní řízení. Kritizující šéfové podceňují vyladění vzájemné komunikace. A i když v poslední době zaznamenávám posun k lepšímu, model chování je stále spíše kriticky zaměřený." Rozhodně bychom se měli vyhnout kritice před "nastoupenou jednotkou". Tím, že výtku sdělíme mezi čtyřma očima, vyhneme se ponížení pracovníka před ostatními kolegy, a tím i prohloubení jeho nechuti k další práci.
Zkuste sendvičovou metodu
Musíte-li kárat, opravovat nebo jinak napomínat zaměstnance či kolegy, použijte takzvanou "sendvičovou metodu". Její podstata spočívá v tom, že rozhovor se zaměstnancem začnete pozitivní zmínkou o jeho výkonu, pracovních výsledcích apod. Teprve potom mu sdělíte obsah výtky nebo ho upozorníte na to, co je nutné změnit. Skončíte tím, že opět zmíníte, čeho si na jeho práci vážíte. Tato metoda podporuje v lidech přirozenou touhu dělat věci správně a pomáhá jim mít svou práci v oblibě. Druhým důvodem, proč používat tento postup, je skutečnost, že se lidé v podstatě chovají tak, jak vy sami očekáváte, aby se chovali. Jestliže jim jasně ukážete, že si jejich práce vážíte, budou si jí vážit i oni.
Zaměstnavatel si všímá jen chyb
Je rozhodně velkou chybou, že řada vedoucích pracovníků si všímá svých zaměstnanců pouze v případě, kdy se jim nelíbí jejich pracovní výkonnost nebo výsledky. Úspěchy podřízených jsou vnímány jako samozřejmost, o které není třeba mluvit.
Zaměstnavatelé by však měli pamatovat, že pochvala, která přijde ve správnou dobu a od správného člověka, může znamenat velmi mnoho. Firma tím dává najevo, že má o zaměstnance zájem, což on velmi pozitivně vnímá.
Jak kritizuje váš šéf své podřízené?
-
Přede všemi na dotyčného křičí 40 %
-
Označí je za úplně neschopné 16 %
-
Nejprve vytkne chyby, vzápětí ale pochválí 5 %
-
V klidu, věcně mezi čtyřma očima 39 %
Hlasovalo 258 lidí
Zdroj: jobs.cz
Pravidla chvály
1. Chvalte upřímně, ne proto, že od zaměstnance něco potřebujete nebo že se to má.
2. Slova uznání mají větší váhu, jsou-li pronesena před celým kolektivem.
3. Chvalte i drobnosti, což vyžaduje pravidelné sledování výkonů podřízených.
Pravidla kritiky
1. Kritizujte hned po zjištění nedostatku, ale až opadnou emoce, nejlépe mezi čtyřma očima.
2. Neschovávejte si prohřešky do zásoby, abyste je na dotyčného vychrlili najednou.
3. Buďte věcní, nezaměňujte kritiku s osobním útokem.
 |
Kdo má a kdo nemá nárok dělat tajnosti se svými příjmy? Jaké jsou možnosti, jak zjistit majetkové poměry druhých? Povíme vám, jak je to v Česku ve srovnání s jinými zeměmi. Čtetě ZDE. |
