Co předcházelo vašemu nalodění?
Ozvala se nám společnost Carnival Cruise Lines, že to s námi chtějí zkusit. Kromě telefonického pohovoru, kde zkoumali naši úroveň angličtiny, jsme nedělali žádné zkoušky ani testy. Po vyřízení formalit nám sdělili termín, kdy se máme dostavit do Miami. Protože jsme žádali s partnerkou společně, byli jsme přiděleni na stejnou loď a sdíleli jsme i stejnou kajutu.
Jak probíhal zácvik do práce?
Odjeli jsme na týdenní plavbu, kde nás zkušení kolegové seznamovali s prostředím lodního kasina a druhy her – ruleta, poker, black jack. Hry se částečně lišily od těch, které jsme znali z domova. Také jsme se museli naučit záchranné postupy při případné nehodě a pravidelně je procvičovat. Po týdnu nás rozdělili do lodí, které jezdí okolo východního i západního pobřeží USA, do Karibiku, na Havaj nebo třeba na Aljašku. Naším domovským přístavem se stala floridská Tampa.
Překvapilo vás něco při vstupu na loď?
Počítal jsem se vším. Zarazilo mě jen to, že nám hned po příchodu odebrali pasy, které byly až do skončení kontraktu uložené na lodi. Když jsme v přístavech loď opouštěli, dostávali jsme speciální kartičky, podle kterých nás úřady měly identifikovat.
Jaký byl váš denní režim?
Protože kasino smělo být otevřené, jen když se loď nacházela v mezinárodních vodách, v ostatní dobu jsme měli volno. Mohli jsme se proto toulat po přístavech, všude se podívat a vykoupat se na každé pláži, která se nám líbila. Práce začínala zhruba hodinu po vyplutí. Kdo nastoupil na první směnu, pracoval do desíti večer, druhá směna zavírala kasino ve tři hodiny v noci. V kasinu nás bylo asi patnáct a pracovali jsme sedm dní v týdnu.
Neustále na nohou. Projevilo se to na výplatní pásce?
Lišilo se to plavbu od plavby. Někdy bylo kasino narvané k prasknutí a pasažéři dávali spropitné jen za to, že jsme jim dělali dobrou společnost. Jindy jsme neměli do čeho píchnout. Měsíčně se dalo vydělat v průměru 2000 až 3000 dolarů, což v době, kdy kurz amerického dolaru byl mnohem vyšší než dnes, bylo hodně zajímavé.
Na lodi moc příležitostí k utrácení nebylo, takže se dalo i ušetřit?
Kdo chtěl, ušetřil. My jsme raději v přístavu vyskočili z lodě, sedli do taxíku a objeli místní zajímavosti. Pak jsme zapadli do hospůdky, dali si pořádně do nosu, půjčili si třeba na odpoledne kajak a večer se taxíkem vrátili opět na loď. Bankovky jen lítaly. Byl to takový nevázaný divoký život, spousta dobrého pití, spousta legrace…
 |
HERNÍ A ZÁBAVNÍ PRŮMYSL: můžete na něm vydělat i vy? |
Na výletních lodích pracují lidé různých národností. Jak spolu všichni vycházejí?
Kupodivu bez větších problémů. Protože ale každý musí po vypršení smlouvy (šesti- či osmiměsíční) nastoupit povinné volno, posádka se neustále obměňuje. Každých čtrnáct dní se s někým loučí a někoho nového vítá.
Bylo něco, co jste na lodi nenáviděl?
Nepříjemná byla určitě pravidelná poplachová cvičení. Ve tři ráno jsem zavřel kasino, ve čtyři jsem uléhal do postele a těšil se, jak se vyspím. V osm ráno začaly houkat sirény, musel jsem se obléknout, najít záchrannou vestu a doběhnout na stanovené místo. Kolem chodili italští důstojníci a kontrolovali, zda jsou všichni na správných místech.
Na co naopak rád vzpomínáte?
Měl jsem radost, když jsem viděl, že mě návštěvník kasina nebere jako robota, který mu rozdává karty, ale jako člověka, se kterým si chce popovídat. Když jste takovému pasažérovi nerozuměl, zpomalil řeč, řekl vám to ještě jednou a ještě se při tom usmíval. Nejlepší v tomhle ohledu byly milé páry amerických důchodců. Ty jsem obsluhoval rád…
