li pracovat v Unii?
Vyučený kuchař Josef, který je měsíc bez práce, našel na síti EURESu poptávku po kuchaři v londýnské restauraci. Dohodl se na úřadu práce, kde je evidován jako uchazeč o zaměstnání, že zkusí štěstí.
Vzal našetřené úspory a vydal se na turistické vízum do Anglie.
Práci ve vybrané restauraci však Josef nedostal. Na inzerát v novinách si našel bydlení v nájmu. Práci sehnal v jiné restauraci, a to až za dva měsíce. Mezitím mu dávky v nezaměstnanosti zasílal český pracovní úřad přes britský úřad práce, kam se Josef nahlásil. Dávky dostával ve stejné výši jako doma a přímo v librách. Poté, co se Josef stal zaměstnancem restaurace, stáhl si z internetu registrační formulář takzvané Worker Registration Scheme. Tento doklad kromě osobních informací o Josefovi obsahuje údaje, kde a pro koho pracuje. Formulář zaslal na adresu uvedenou v jeho hlavičce.
Nalezení zaměstnání musel Josef oznámit příslušnému britskému úřadu práce. Ten pak zastavil výplatu dávek v nezaměstnanosti a informoval o tom i český úřad práce.
Daně z Josefových příjmů a srážky příspěvků na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění probíhají v rámci mzdové evidence zaměstnavatele. Pro Josefa platí stejné předpisy jako pro každého britského občana.
Podobně to probíhá ve všech zemích, které otevřely novým členským zemím Evropské unie svůj trh neomezeně. Jsou to: Británie, Irsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Švédsko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Kypr, Malta.
- úterý 19. dubna 2005
