Snižuje se přesnost a pestrost vyjadřování i schopnost používat cíleně různých variant jazyka - spisovnou a obecnou češtinu, popřípadě nářečí. Většina lidí sice ví, že existuje "nějaká" spisovná čeština, ale neumí ji aktivně používat. V mluveném projevu je jistě obtížnější vyjadřovat se o složitějším tématu s přihlédnutím k dodržování žádoucí jazykové formy. Mluvčí je tlačen časem. Schopnost rychle a přesně reagovat například v rozhovoru či nepřipraveném projevu nebývá na této úrovni spontánní, ale je třeba ji trénovat. Určitě každý zná pocit, kdy ho správná odpověď či výraz napadne, až když je po všem.
Průprava tohoto typu je stále ještě většinou mluvčích podceňována. Má se za to, že mluvený projev má být takzvaně přirozený - za formální správnost jazyka a používání spisovné češtiny se tak lidé stále stydí. Přitom se formálně správný, navíc i obsahově nosný projev příjemně poslouchá a snadno vnímá. Dokonce si z něho posluchač něco zapamatuje. Na jisté společenské a profesní úrovni je však přílišná řečová žoviálnost a přirozenost naopak na škodu. Klesá tím úroveň osobnosti mluvčího v očích inteligentního posluchače. V současnosti je třeba mít na zřeteli i to, že vstupem do Evropské unie se i pro Čechy změní řada věcí.
Mezi jinými i kritéria hodnocení jazykového vyjadřování v mluvené a psané formě. V evropských zemích se totiž hodnotí nejen kvalita obleku ušitého na míru, ale i kvalita jazykového vyjadřování jeho nositele. Je zde nepřípustné, aby manažer, obchodník a kdokoli další, kdo v profesi potřebuje komunikovat s klienty a veřejností živým mluveným jazykem, prakticky neovládal jeho normy a standardní formu užívání. Podobná měřítka by měla být dříve či později uplatňována i na úrovni češtiny. Představte si v této souvislosti obrázek člověka na vysoké profesní pozici, oblečeného ve značkových šatech a vyjednávajícího důležitý obchodní kontrakt, který řekne:
"Jo, vo tom se eště furt mluví." Hrozná představa! Stojí za to se tedy zamyslet nad kvalitou vlastního mluveného projevu a nad mírou omezení, které nám možná přináší skutečnost, že neumíme používat standardní formu jazyka při úředních jednáních a ve veřejných projevech.
