Podle posledních dat Evropské komise v Česku kouří 26 procent lidí, a i když se jen málokde dnes setkáte s tím, že by zaměstnanci vykuřovali přímo na pracovišti, v mnoha firmách se pro tyto účely tvoří speciální kuřárny.
Firmy totiž musí ze zákona zajistit, aby kouření neobtěžovalo ostatní nekuřácky orientované zaměstnance. "Stačí tedy, aby se na pracovišti vyskytoval jen jeden nekuřák, a kouření je v takovém prostředí nepřípustné," říká k tomu advokát Jan Kozubek z advokátní kanceláře Backer & Poliakoff.
Firmy se neodvažují kouření úplně zakázat
Na druhé straně se podle odborníků jen málo firem odvažuje kouření zakázat úplně. Zapálená cigareta na pracovišti má v Česku totiž dlouhou a bohatou tradici. Před rokem 1989 v době plánovaného hospodářství se v mnoha továrnách kouřilo téměř všude.
Kdyby někdo dnes zakázal kouření úplně, mohl by podle odborníků přijít o kvalitní pracovníky. "Manažeři si na toto velmi často stěžují, že nemohou ze dne na den zakázat kouření. Lidé by jim začali odcházet," říká odborník na řízení Tomáš Gřešek.
Tvrdší je přístup některých zahraničních firem, přesto i ty připouští, že pro své kuřáky vyhrazují speciální prostory a jejich neřest nikterak neřeší. "V sídle firmy máme vyhrazené speciální kuřácké prostory, jedná se o dvě terasy, avšak uvnitř budovy je kouření zakázáno," říká Marcela Holková, personální manažerka americké IT společnosti Hewlett-Packard.
Mnoho oslovených zahraničních firem také říká, že přímo nepředepisuje dobu, po kterou nikotinu chtiví zaměstnanci mohou v pracovní době zajít na cigaretu. Vždy je to především na dohodě s přímým nadřízeným, jak moc kouření v pracovní době podporuje.
"Žádný předpis na to nemáme, vedoucí pracovníci případné příliš časté či dlouhé kuřácké pauzy řeší individuálně," popisuje poměry Martina Kemrová, mluvčí T-Mobile.
Do kuřárny jedině přes "píchačky"
Ale najdou se i takové společnosti, které "kuřpauzy" odečítají z pracovní doby a lidé si je tak musí napracovat. "Prostory pro kuřáky jsou často umístěny za turnikety, to znamená, že v tu dobu kuřák není v práci," popisuje Ladislav Kříž, mluvčí elektrárenského kolosu ČEZ.
Některé firmy cigarety v práci mají zapovězeny už z principu. Třeba takoví kuřáčtí horníci mají jednoduše smůlu. "Horníci pod zemí kouřit nemohou a vzhledem k bezpečnosti si to ani nedovolí. Někteří proto svou potřebu nikotinu řeší žvýkáním tabáku," Vladislav Sobol, mluvčí OKD.
I když to firmy většinou přímo nepřiznají, někteří odborníci na firemní řízení si všímají, že se společnosti začínají kuřákům vyhýbat, či se je pokoušejí alespoň "napravit". Důvodů je několik. Kuřáci prý mají často různé spory s nekuřáky, ať už kvůli zápachu, nebo kvůli delším a častějším přestávkám. "Kuřáci vykouří několik cigaret v pracovní době, a tak pracují většinou méně. Kuřáci jsou podle statistik více nemocní," říká Gřešek.
Kuřáci jsou samozřejmě proti. I když většinou nechtějí mluvit na jméno, nižší výkon odmítají. Cigarety si prý zapalují ve svých přestávkách, a navíc v rámci siest s cigaretou také vlastně pracují - přemýšlí, telefonují či komunikují s kolegy v kuřárně.
Lékařský pohled je ale neúprosný. Cigarety zdraví ničí, o tom není sporu, a o to horší je to v kombinaci s pracovním nasazením a stresem.
"Samozřejmě je to nebezpečná kombinace. Při samotném stresu i při samotném kouření tabáku se zvyšuje tepová frekvence," říká lékař a primář oddělení závislostí Psychiatrické léčebny v Bohnicích Karel Nešpor.
"Navíc stresující profese jsou náročné na bezpečnost, třeba řidiči, některá stavební zaměstnání, policie. Jestliže někdo ve složité situaci kouří, odvádí tak svoji pozornost od zvládnutí situace. To zvyšuje riziko," dodává Nešpor.
Některé firmy se tak snaží i své kuřácké zaměstnance převychovat. Používají k tomu různé motivační programy. Třeba speciální odměny či sportovní benefity v případě, že dotyčný se svou závislostí skoncuje.
