Hypoteční zástavní listy patří do skupiny obligací s pevnou úrokovou sazbou. Emitent vydává tyto obligace v konkrétní nominální hodnotě a zavazuje se majiteli pravidelně vyplácet kupón, přičemž na konci doby splatnosti majitel obdrží nominální hodnotu obligace společně s poslední kupónovou platbou. Hypoteční zástavní listy podobně jako jiné obligace s pevnou úrokovou sazbou musí obsahovat nominální hodnotu, dobu splatnosti, úrokovou míru a frekvenci vyplácení kupónových výnosů. Majitel obligace tedy dostává od emitenta po celou dobu splatnosti pravidelné platby a na závěr obdrží nominální hodnotu.
Je tedy logické, že největším nepřítelem majitele obligací s pevnou úrokovou mírou je inflace. Růst cen nijak neovlivní výši kupónových výnosů plynoucích z držby obligací a tak v případě zvýšení míry inflace může investor do hypotečních zástavních listů potažmo obligací s pevnou úrokovou mírou prodělat. Nyní bychom mohli namítnout, že hypoteční zástavní listy můžeme prodat v případě nebezpečí inflace, neboť se jedná o volně obchodovatelné cenné papíry. To je samozřejmě pravda, avšak otázka je za kolik. Pojďme se tedy podívat na to, co ovlivňuje tržní cenu obligací nebo-li na utváření jejich kurzu.
HZL většinou neseženete za nominální hodnotu ani při emisi
Hypoteční zástavní listy se mohou již při emisi prodávat za cenu vyšší než činí jejich nominální hodnota. V takovém případě můžeme hovořit o takzvaném ážiu. Pokud tedy jsou nabízeny hypoteční zástavní listy již při emisi investorům za cenu vyšší, tak se používá pojem emisní kurz. Zpravidla platí, že čím větší je zájem investorů o dluhopisy, tím vyšší je emisní kurz. V případě, že nakupujeme na primárním trhu obligaci v nominální hodnotě deset tisíc korun za deset a půl tisíce, pak činí emisní kurz 105%. Jednoduše se jeho hodnota stanoví jako cena na primárním trhu/nominální hodnota obligace.
To pocítili na vlastní kůži kupříkladu zájemci o nedávnou emisi hypotečních zástavních listů od Raiffeisen Bank, jejíž HZL se neprodávaly majitelům za nominální cenu, nýbrž za příslušný emisní kurz (více klikni zde). Je logické, že čím dražší je cena obligace při jejím nákupu, tím menší výnos investorovi taková obligace přinese. To souvisí s tím, co jsem psal o několik odstavců výše, neboť po celou dobu splatnosti získává držitel obligace konstantní výnosy, které nijak nezohledňují situaci na trhu. To samozřejmě platí pro ty, kteří si podrží HZL či obligaci do konce doby splatnosti. Zdaleka ne všichni však tak učiní a mnozí z držitelů HZL využijí možnosti ji prodat dříve. Prodej se v takovém případě uskutečňuje na sekundárním trhu za aktuální tržní kurz.
Cena HZL na sekundárním trhu je výhradně v rukách trhu
Cena obligace na sekundárním trhu je ovlivňována nabídkou a poptávkou. V důsledku toho se tedy může stát, že cena obligace na sekundárním trhu se může naprosto lišit od ceny, za kterou ji dnešní prodávající koupil. Podívá-li se někdo na aktuální kurzy jednotlivých emisí HZL, tak zjistí poměrně velký rozptyl hodnot. Vysvětlení nám dává pohled na tři základní faktory ovlivňující ceny dluhopisů na sekundárním trhu, kterými jsou:
- blížící se výplata
- výše úrokové míry
- vývoj inflace
Jak jsem několikrát zdůraznil, tak u hypotečních zástavních listů získává majitel pravidelný, zpravidla každoroční kupónový výnos. Právě doba do výplaty tohoto výnosu působí velmi citlivě na aktuální tržní kurz daného hypotečního zástavního listu. Platí zásada, že s blížícím se okamžikem výplaty kupónu tržní cena dluhopisu roste. Je to logické, neboť koupí-li někdo HZL den po výplatě kupónu, tak by bylo nespravedlivé, aby za něj zaplatil stejnou cenu jako ten, kdo jej koupí den před výplatou kupónu. Platí tedy, že po výplatě kupónu kurz HZL rychle spadne, aby následně po celý rok pomalu stoupal. Právě z tohoto důvodu jsou nabízeny HZL za velmi rozmanité kurzy, které jsou z podstatné části utvářeny právě tímto faktorem.
Co se týče pravidla výše úrokové míry, tak v případě HZL platí, že klesají-li tržní úrokové míry, tak výnosnost obligací roste. V důsledku toho bude držitel obligace při poklesu tržních úrokových měr ochoten prodat HZL za vyšší cenu, a tudíž jejich kurz poroste. V opačném případě při nárůstu tržních úrokových měr bude obecně výnosnost obligací s pevným úročení klesat (může být i záporná) a potom půjde tržní kurz obligací dolů.
Podobný vliv jako úrokové míry má inflace. Rostoucí inflace samozřejmě zvýhodňuje dlužníky a znevýhodňuje majitele obligací. Naopak pokles inflace zvyšuje výnosnost obligací a tlačí kurz obligací nahoru.
Je výhodné v současné době nakupovat hypoteční zástavní listy? Neobáváte se, že obnovení hospodářského růstu a zvyšující se schodek veřejných financí zvýší míru inflace a výnosnost pevně úročených obligací půjde dolů? Těšíme se na vaše názory.
 |
