„Nevážu květiny à la koště, tedy do výšky, ale kulaté květiny do šířky,...

„Nevážu květiny à la koště, tedy do výšky, ale kulaté květiny do šířky, takzvané pugéty,“ říká Šárka, která si splnila sen. | foto: Jiří Poláček

Šéfce půjčovala na nájem, tak se zařídila pro sebe. Je to ale boj

  • 24
Šárka Kettnerová si před třemi lety otevřela květinářství v centru Prahy. Riskla to, přestože jsou v blízkém okolí další krámky s květinami. Za nájem a další poplatky zaplatí měsíčně 43 tisíc korun. Aby vyšla, je v práci od rána do večera. Zaměstnance si zatím dovolit nemůže.

Jak jste se dostala k povolání květinářky?
Bylo to úplně náhodou. Vždycky mě zajímala příroda, a tak jsem šla studovat střední zemědělskou školu, obor agropodnikání. Jít na kurz floristiky mi po studiu přišlo jako fajn nápad. Protože mě to bavilo, začala jsem hledat práci v tomto oboru.

A našla jste ji?
Měla jsem štěstí, místo jsem našla hned. Prodávala jsem květiny, samozřejmě je i vázala. V prvním květinářství jsem ale vydržela jen rok, protože tam byla práce bez jakékoli invence, neměla jsem možnost se dál rozvíjet. Na druhé straně to byla pro mě jistým způsobem škola života, vlastně jsem se učila z chyb, jak tuto práci nedělat. Práce v dalším květinářství nebyla o nic lepší, dokonce si tam má šéfová ode mě půjčovala na nájem. Byla jsem neustále plná pochyb, nicméně jsem to zkusila potřetí a vyšlo to. Bylo to prestižní květinářství v centru Prahy, kde jsem pracovala s radostí a hodně se toho naučila.

Zajímavé profese

Co jste se naučila?
Vázat kytice jinak, než je běžné v květinářstvích po Čechách. Nevážu květiny à la koště, tedy do výšky, ale kulaté květiny do šířky, takzvané pugéty.

Kdy nastal ten zlom, že jste se rozhodla otevřít své vlastní květinářství?
Bylo to pět let od doby, kdy jsem nastoupila do prvního květinářství jako zaměstnanec. Zkušeností, a to jak těch špatných, tak těch dobrých, jsem měla za tu dobu dost, a tak jsem se rozhodla risknout to a otevřít si vlastní obchůdek s květinami a dělat tuto profesi tak, jak jsem si vysnila.

Jaké byly začátky?
Rozjezd trval půl roku. Zásadní bylo najít v Praze 1 adekvátní prostory za únosný nájem, což se mi povedlo. Byly to ale hrozné nervy. Žila jsem v neustálých obavách, jestli to zvládnu, hlavou mi nepřetržitě vířily myšlenky, co všechno musím ještě zařídit. Nervy to jsou pořád, ale už jsem si trochu zvykla, respektive už jsem se najela do jakéhosi režimu, který se mi osvědčil.

Šárka Kettnerová (33 let)

„Řezané květiny odebírám od začátku od jednoho dodavatele a jejich kvalitu mi...
  • Vystudovala agropodnikání na střední zemědělské škole.
  • Po studiu pracovala v zahradnické firmě, od svých 22 do 30 let byla zaměstnána postupně ve třech pražských květinářstvích.
  • Žije ve středočeských Líbeznicích.
  • Před třemi roky otevřela vlastní obchod Fleur Fatale v centru Prahy.

Na kolik vás vyšly vstupní investice?
Vstupní investice byly čtyři sta tisíc včetně kauce, kterou jsem musela zaplatit. Potřebovala jsem také nábytek a další vybavení. Můj dobrý kamarád mi půjčil polovinu s tím, že mu jí do dvou let splatím. Dalších sto tisíc byl dar od mé babičky a těch posledních sto tisíc byla půjčka z banky - kontokorent. Měla jsem štěstí, že prostory byly po rekonstrukci, takže jsem nemusela dělat žádné stavební úpravy.

Kdo vás nejvíce podporoval?
Maminka se svým přítelem a babička. A když jsem se do obchodu stěhovala, tak to byla skutečně velká a rychlá akce. Pomáhalo mi devět lidí, protože jsem se během dvou dnů musela nastěhovat, všechno zavěsit, přivrtat, ocenit a vystavit květiny. Tehdy jsem ještě připravovala ples v Líbeznících, ze kterých pocházím. Bylo toho na mě opravdu hodně, a když byly přípravy na otevření obchodu i ples za mnou, sesypala jsem se. Musela jsem se dát za pomocí prášků rychle dohromady, abych své vysněné květinářství konečně otevřela.

Po dvou letech jste se ale přestěhovala do jiných prostor na Petrskou ulici. Proč?
Před půl rokem jsem se musela, bohužel, přestěhovat o pár ulic jinam. Majitel domu mi totiž neprodloužil nájem. Proč to udělal, nevím. Vždycky jsem platila vzorně.

Nebála jste se, že ztratíte klientelu?
Obavy jsem samozřejmě měla, protože ulice, ve které momentálně podnikám, je trochu zastrčená. Pro začínající obchod je to nešikovné. Nepřestala jsem ale věřit, že si mě lidi najdou i tady, když to budu dělat dobře. Našli si mě i bývalí zákazníci.

V blízkosti vašeho krámku jsou nejméně tři další květinářství. Nebyl to risk přestěhovat se sem?
Risk je to asi vždycky, ale já jsem spoléhala na svoje pětileté zkušenosti z posledního obchodu, který byl naprosto jedinečný. Naučila jsem se tam, že s květinami se dá pracovat i jinak, než je běžné. Hodně mě ovlivnil můj poslední šéf - Belgičan, který se nebál vozit do Čech zcela neokoukané druhy květin, které ve výsledku vypadají úžasně. V českých květinářstvích zatím frčí názor, že květiny musí hlavně dlouho vydržet.

A není to tak?
Samozřejmě, že zásadní je, aby květiny byly čerstvé, důležitá je ale i vazba, sladění barev a podobně. Pokud nemá kytice šmrnc a přijatelnou cenu, je to cesta ke krachu.

V čem je tedy vaše květinářství jiné?
Tak třeba v tomto podzimním období najdete ve většině květinářství hlavně gerbery, chryzantémy nebo alstromerie. Lidi to ale trochu nudí. Já se zaměřuji hlavně na druhy, které sezóna nabízí, momentálně jsou to hortenzie, bodláky, šípky, barevné podzimní listí, borůvčí nebo eukalyptus barevný. Kytice se snažím ozvláštnit listy a větvičkami z louky, lesa, pole, zkrátka tím, co příroda v tom kterém období nabídne. Pocházím z vesnice, takže mám plno inspirace. Z jedné procházky si přinesu nejen plno dojmů, ale i materiálu.

Na kolik u vás vyjde kytice?
Je to různé, ale pěkná, střední dárková kytice vyjde kolem pěti set korun.

Kdo vám květiny dodává?
Řezané květiny odebírám od začátku od jednoho dodavatele a jejich kvalitu mi neustále potvrzují zákazníci. Když se náhodou stane, že jejich kvalita není dobrá, květiny u něj reklamuji. To už je ale risk podnikání.

Neohrožují vás také supermarkety, kde si lidé stále častěji kupují květiny?
V supermarketu si můžete koupit květiny pro sebe do vázy, ale jít přát s takto neuvázanou květinou se moc nehodí. Skutečně pěkně uvázaná kytice udělá někdy větší radost něž samotný dárek.

Proč kytka, kterou kupuji, je v obchodě krásná, a když ji donesu domů, začne vadnout. Čím to je?
Člověk se o ně musí dobře postarat. Když si přinesete květiny domů, musíte je seříznout a dát do čerstvé vody. Ale například hortenzie a šeřík musí mít vodu teplou, ostatní květinky mají rády studenou. Ale je také možné, že kupujete kytky, které jsou bohužel staré. Mně chodí kytky dvakrát týdně a mezi tím ještě nakupuji květiny od menších dodavatelů. A tak mají zákazníci vždy záruku, že jsou čerstvé a vydrží několik dnů. Když přidám zelené listí, tak celkově udrží kytku pěknou i více než týden.

Kupují u vás více ženy nebo muži?
Je to půl na půl, muži i ženy. Ke mně chodí stálí zákazníci, mezi nimiž jsou muži, kteří pravidelně kupují kytice svým ženám. A ženy zase kupují květiny pro své kamarádky, kolegyně nebo rodinné příslušníky. Tvořím i kytice určené přímo pro muže.

V čem se liší od těch pro ženy?
Liší se jen barevnou kombinací a třeba i složením květů, nepoužívají se něžné květy, ale například slunečnice, bodlák, lilie.

Kolik máte stálých klientů? Máte mezi nimi i nějaké větší odběratele?
Stálých firem, kam připravuji každé pondělí vazbu či aranžmá na recepci, mám deset. K tomu jednou týdně připravuji kytice jedné prestižní značce oblečení, která má obchody po celé Praze. Třetím rokem také připravuji kytice do kadeřnictví a advokátní kanceláře.

A co nájem?
V Soukenické ulici jsem platila za nájem dvacet pět tisíc, teď v Petrské ulici je to o deset tisíc víc. Když k tomu připočítám další povinné poplatky ve výši osmi tisíc, je to skoro likvidační. Když jsem tady začínala, opravdu jsem sotva vyšla. Naštěstí to začíná být lepší, i když jsem tady od rána do večera, i v sobotu. Volnou mám jen neděli. Řekla bych to asi tak – na nájem si vydělám, na svou režii také a to mi stačí k mé spokojenosti. Samozřejmě, že v těch lepších měsících, kdy se květiny kupují víc, musím myslet na zadní kolečka a spořit, abych měla nějaké peníze v měsících, kdy se květiny moc nekupují.

Proč se nepřestěhujete jinam, kde by byl nájem nižší?
Od začátku jsem chtěla být na Praze 1, kde jsem byla zvyklá z předešlého zaměstnání. Centrum Prahy má úplně jinou atmosféru než jiné části Prahy. Mám ho zkrátka moc ráda, i když Pražák nejsem.

Máte nějaké zaměstnance?
Jsem plátce DPH, proto si platím jen účetní a občas si mohu dovolit brigádníka. Nejdříve bych ráda svoje květinářství rozjela podle svých představ a určitě pak jednou budu ráda, když se občas beze mě obejde. Těším se na dobu, až budu mít zase trochu volného času pro sebe. Od pondělí do pátku otevírám v devět, zavírám v sedm večer. V sobotu zavírám odpoledne, ale den už je pryč. Každopádně bych neměnila, jsem opravdu šťastná, že dělám práci, která mě naplňuje a ještě navíc dělá radost mým zákazníkům.

Kdo nebo co je největší nepřítel květinářů?
Jednoznačně čas. Květiny se musí točit rychle, aby si je užil zákazník, a já je stačila prodat čerstvé.

Je něco, co si nemůžete kvůli svému podnikání dovolit?
Nemám skoro žádné volno, dovolenou, nemůžu si vzít nemocenskou, když onemocním.

, pro iDNES.cz