Jak vypadaly služby bank před třiceti lety? „Banky, až na drobnou výjimku, kterou představovala Živnostenská banka n.p., nabízely své služby jen podnikům a státním organizacím. Běžnému občanovi poskytovala finanční služby pouze síť státních spořitelen, z nichž byla nejprve vytvořena Československá státní spořitelna, později Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna, které působily v jednotlivých částech federace,“ uvádí hlavní archivář České národní banky Jakub Kunert. Vedle příjmu vkladů zprostředkovávaly zpravidla jen půjčky na bydlení nebo bytové vybavení.
Právě v roce 1989 se rozhodlo o budoucí podobě československého bankovnictví. V průběhu třiceti let se jeho struktura změnila, proměnily se postupně i služby vzájemně si konkurujících bank poskytované podnikové sféře a občanům, a to nejen rozsahem jejich nabídky, šíří jejich dostupnosti, ale i vzrůstem kvality.
„Propojení s mezinárodními finančními trhy a institucemi napomohlo českým bankám implementovat řadu technologických inovací a dnes nabízejí služby, o nichž klienti v roce 1989 mohli jen snít,“ shrnuje Jakub Kunert.
Kvíz: Jak vypadaly naše finance před rokem 1989?
A pro zpestření malá anketa pamětníků:
Karel (42 let): „Pamatuji si desetníky a pětihaléře, jako děti jsme je sbíraly před hospodou. Nejvyšší hodnotu jsem registroval ve svých 12 letech – tisícovku.“
Kateřina (55 let): „Výplaty se dávaly ve dvou termínech, záloha a doplatek. V tyto dny se už podnikem vedla tichá pošta, jestli budou nebo ne. Potvrzením, že budou, byla sešlost několika účetních, případně dalších pomocníků, kdy se tzv. sáčkovalo – dávaly se přesné částky do sáčků jednotlivým zaměstnancům. A pak se šťastní zaměstnanci seřadili u okýnka do fronty a přebírali oproti podpisu své penízky.“
Renata (43 let): „Bankomaty nebyly, účet jsme neměli. Když rodiče přinesli výplatu, máma peníze rozdělila. Měla sofistikovaný obálkový systém – něco na byt, něco na jídlo, a taky měla obálku označenou ‚tajná rezerva‘. Musím se ale přiznat, že obálkový systém jsem i já používala hodně dlouho.“
Pavel (41 let): „Rodiče měli peníze ve spořitelně ‚na knížce‘. Jakýkoli vklad či výběr znamenal, že se muselo jít do spořitelny a vystát si frontu.“
Jana (38 let): „Vkladní knížky jsme měly všechny děti, byl to nějaký výhodný dětský program s vyšším úrokem.“
Eva (41 let): „Jednou mi brácha v Tuzexu koupil žvýkačku v tubě. Vypadala jako zubní pasta. Dlouho jsem si tu prázdnou tubu nechávala na památku. Také maminka dostala od taťky k narozeninám hedvábný šátek z Tuzexu a pečovala o něj jako já o tu žvýkačkovou tubu.“
Pavla (55 let): „Novomanželská půjčka byla bezva, spláceli jsme ji sice asi 15 let, ale tuším, že po třech stovkách. A tím, že byla jen jedna spořitelna a jen jedna půjčka, nemuseli jsme porovnávat RPSN u patnácti nebo kolika bank, kolik je na trhu nyní. A mimochodem, kožená křesla, která jsme v roce 1989 koupili, máme dodnes.“
