Legálně a při tom mimo zákon? No, neberte to

  • 10
Víte, že budou moci společnosti nadále sjednávat pojištění tzv. „mimo zákon“, tedy bez povinností, které číhají od Nového roku na většinu pojišťovacích zprostředkovatelů? Jak je to možné? Vyplatí vám se přistoupit na tyto smlouvy?

Od počátku příštího roku budou plně účinné dvě nové právní normy zpřísňující prodej pojištění, a to zákon o pojistné smlouvě a zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Pojišťovacími zprostředkovateli ve smyslu nové legislativy budou právnické i fyzické osoby vykonávající za úplatu činnost (i přípravnou) směřující k uzavření pojistných nebo zajišťovacích smluv.

Novým informačním povinnostem a zvýšeným nárokům na odbornost a vzdělanost tak budou muset čelit jak stávající výhradní i nevýhradní zástupci samotných pojišťoven, tak i spolupracovníci pojišťovacích agentů a makléřů. Lobystický tlak pojišťoven však zapříčinil, že se povinnostem vyplývajícím z výše zmíněného zákona vyhnou  jejich zaměstnanci.

Pojistnou smlouvou je smlouva o finančních službách, ve kterých se pojišťovna zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojišťovně pojistné. Představme si nyní ne neobvyklou situaci. Pojišťovna a finanční společnost (banka, leasingová společnost atd.) uzavřou společně skupinovou pojistnou smlouvu. Pojistníkem je finanční společnost a pojištěným je její zákazník.

Sázka do loterie?

Na českém trhu se můžeme setkat s několika definicemi pojmu bankopojištění. Prodej různých pojistných produktů klientům bank nebo jiných finančních institucí patřících do stejné finanční skupiny je první z nich. Od tohoto „cross-sellingového“ prodeje si pojišťovny především slibují snížení nákladů a využití sítě bankovních poboček, která bývá mnohonásobně hustší než u pojišťoven. Vedle toho se můžeme setkat s pojmem bankopojištění u finančních produktů, do kterých je v rámci zatraktivnění nabídky integrován pojistný produkt a přináší tak klientovi dodatečnou hodnotu. Nejčastěji to bývá spojení životního pojištění s různými typy úvěru. Podle této definice můžeme za bankopojištění považovat i různé typy cestovního pojištění s platební kartou nebo kupříkladu havarijní pojištění v případě leasingu vozidel.

Klient při sjednání pojistné ochrany s příslušnou finanční institucí vstupuje do skupinového pojištění uzavřeného mezi pojišťovnou a bankou či leasingovou společností. Pojistnou smlouvou ve smyslu nové legislativy je vztah pojišťovny a příslušné finanční instituce, nikoliv smlouva mezi klientem a pojišťovnou. Pojistnou smlouvu s příslušnou finanční institucí uzavírá za pojišťovnu její zaměstnanec, který nemá vůči klientovi téměř žádné právní povinnosti. Ve chvíli, kdy si spotřebitel koupí pojistnou ochranu, vstupuje do rámcové pojistné smlouvy mezi pojišťovnou a finanční institucí, kde je pouze třetí osobou, na jejíž rizika se pojistná ochrana vztahuje.

Pojišťovna tak vůči klientům nemá téměř žádné povinnosti, zatímco u pojistných smluv sjednaných individuálně (kdy je pojistníkem přímo konečný spotřebitel) musí pojišťovna i zprostředkovatel podléhat zvýšené otevřenosti a informačním povinnostem. Co se v takovém případě klient dozví o kvalitě pojištění? To záleží pouze na ochotě a přístupu obou zúčastněných institucí.

Tyto tzv. bankopojistné produkty nalezneme v nabídce většiny bankovních, úvěrových či leasingových institucí. Nejčastěji to bývá pojištění platební neschopnosti z důvodu smrti, invalidity, či pracovní neschopnosti dlužníka. U skupinového pojištění jsou kalkulovány nižší správní náklady, což umožňuje snížení pojistného oproti individuálně uzavřenému pojištění. Vzhledem k jinému přístupu k oceňování rizik („Free Cover Limit“) umožňuje skupinové pojištění například i pojišťovat se za jinak stejných podmínek na srovnatelné pojistné částky bez zkoumání zdravotního stavu.

Každá mince má dvě strany

Jak vydělat při odchodu z firmy maximum?
Více ZDE.

Zemře-li nebo zanikne-li pojistník bez právního nástupce, který sjednal pojištění cizího pojistného rizika, vstupuje pojištěný do soukromého pojištění namísto pojistníka, a to dnem, kdy pojistník zemřel nebo zanikl bez právního nástupce (nestanoví-li pojistná smlouva jinak). Podle paragrafu 13 zákona o pojistné smlouvě má pojišťovna nárok na pojistné za pojistnou dobu, nebylo-li dohodnuto v pojistné smlouvě jinak.

Nová zákonná úprava se tak nejeví pro pojistníka příliš příznivá, protože pojistná doba je v témže zákoně definována jako doba, na kterou bylo soukromé pojištění sjednáno (tedy nikoliv skutečná doba trvání pojištění, jako tomu bylo u předchozí právní úpravy). Při zániku banky či leasingové společnosti (pojistníka) bez právního nástupce tak přejímají klienti (pojištěný) všechny platby pojistného po celou dobu pojištění (opět pouze pokud ve smlouvě nebude dohodnuto jinak).

Zprávy ze zahraničí potvrzují, že se bankopojistné produkty těší zejména v Evropě stále větší oblibě, a to oprávněně. Výše popsané bankopojištění je totiž pro klienta za jinak stejných podmínek velmi přínosné (nižší cena, jednoduchost). V Čechách se však předepsané pojistné na bankopojistné produkty podílí na celkovém pojistném pouze jedním procentem. Jeho nárůst lze však do budoucna předpokládat. Přestože právě jednoduchost a nízká administrativní náročnost jsou hlavní výsadou bankopojištění, neměli by potenciální spotřebitelé při jeho sjednání zapomínat na důkladné prozkoumání pojistných podmínek. Jedině tak mohou předcházet případnému zklamání. A jak dlouho ještě budou stát „mimo zákon“ zaměstnanci pojišťoven? Na odpověď si budeme muset ještě počkat. Je neoddiskutovatelné, že podmínky pro podnikání by měly být pro všechny v daném oboru stejné.

Odmítnutí: výzva k další akci!
Jakým způsobem vás agent tlačí do kouta, aniž byste to na první pohled rozpoznal?
Více ZDE.

Jaký očekáváte vývoj bankopojištění v ČR? Myslíte si, že ze spolupráce bank a pojišťoven bude klient profitovat? Děkujeme za Vaše názory a komentáře.