Když člověk přijde opráci, cítí to většinou jako potupu. Musí zvládnout situaci, na kterou ho v rodině nikdo nepřipravil, protože pro generaci jeho rodičů nebyla běžná. Naopak - ten, kdo dříve nebyl zaměstnaný (a přitom mohl), byl označován jako příživník a považován za někoho, kdo stojí mimo "slušnou" společnost. Tyto zažité postoje byly součástí života větší části současné, ekonomicky aktivní populace, a proto nelze očekávat, že se rychle změní. Jen velmi zvolna začínají lidé přijímat nezaměstnanost a častější změny zaměstnání jako jev, který k současné společnosti patří.
Šok, stres a krize
Pro většinu lidí znamená ztráta zaměstnání šok, zklamání a nejistotu. To, co se dosud stávalo jen v jejich okolí a vnímali zprostředkovaně se najednou stane i jim a začínají si uvědomovat, že to bude mít vliv na jejich dosavadní život. Ptají se sami sebe: Co bude dál? Jak to zvládnu? Jak na to budou reagovat známí a příbuzní? Jak budu řešit zhoršenou finanční situaci? Jaké jsou moje šance najít si nové zaměstnání? Každý na tuto skutečnost reaguje jinak.
Člověk není bezprostředně po ztrátě zaměstnání mnohdy schopen zhodnotit, co se vlastně stalo. Běžnými pocity v takové situaci mohou být vztek na sebe, na jiné, pocity osobního selhání, nepotřebnosti, ohrožení, izolovanosti od ostatních, strach z odmítnutí a podobné, vesměs negativní emoce. Zvládne je buď sám, nebo s pomocí svého okolí. Současně s tím nastává nutnost shánět si nové zaměstnání. Začíná s více či méně nadšeným přístupem, který vyústí buď tím, že v brzké době najde nové zaměstnání (dobrá varianta), mnohdy i lepší než to předchozí (velmi dobrá varianta) nebo se proces nadšeného hledání zaměstnání po několikerém odmítnutí změní ve ztrátu sebedůvěry, mnohdy v apatii, uzavírání se do sebe až po depresi.
Tyto problémy se převážně týkají lidí středního věku (není to však pravidlo), kteří byli dlouho zaměstnaní u jedné organizace, specializovali se na určitou práci, těžko se orientují na trhu práce, hůře nacházejí uplatnění a mnohdy ani nevědí, jak se k aktivnímu hledání nové práce postavit. Pomoci mohou na úřadech práce, kde organizují programy pro vybrané skupiny nezaměstnaných absolventů škol, maminek s malými dětmi a podobně, či různá občanská sdružení, například Kiosek. Toto občanské sdružení nenahrazuje činnost úřadů práce ani personálních agentur. Neshání lidem zaměstnání, ale pomáhá jim formou konzultací s psychologem, právníkem, personalistou, vizážistkou, případně s jiným odborníkem.
Jak se vypořádat se ztrátou práce
* Neberte ztrátu práce jako ohrožení, ale výzvu k získání lepšího uplatnění.
* Udělejte si analýzu svých dosavadních znalostí a schopností, silných i slabších stránek.
* Zorientujte se na trhu práce, stanovte si podle situace na něm a svých schopností reálné možnosti uplatnění(nezříkejte se možnosti přejít do zcela jiné oblasti práce nebo začít samostatně podnikat).
* Využijte co nejvíce možností, jak najít práci. Zpracujte si seznam, kde najdete informace o volných místech (například inzeráty v tisku, internet, komerční agentury, úřady práce).
* Sami kontaktujte organizace, ve kterých byste chtěli být zaměstnáni.
* Naučte se zvládat taktiky získávání zaměstnání. Jde například o první kontakt s budoucím zaměstnavatelem po telefonu, přípravu na první osobní setkání, psaní životopisu, průvodního dopisu k němu.
* Připravte se na přijímací pohovor ve firmě. Přípravu nepodceňujte, zjistěte si co nejvíce informací o zaměstnavateli i o tom, jak přijímací pohovory probíhají, jaké jsou možnosti je co nejlépe zvládnout, jak reagovat na předpokládané otázky, jak se koncentrovat a podobně. Při přijímacím pohovoru prezentujete své znalosti a schopnosti i sebe samého. Naučte se, jak se nejlépe "prodat". Nezapomínejte na vhodné oblečení, celkovou úpravu a pozitivní naladění.
* Rada na závěr: Hledání nového zaměstnání berte jako "zaměstnání na plný úvazek". Udělejte si důkladný plán a jednotlivé kroky si zorganizujte a dodržujte.
Kdo může pomoci
Úřady práce, kontakty na ně na www,mpsv.cz
Psychologické poradny
Občanská sdružení, například Kiosek os_kiosek@yahoo.com
