Venkovské školy dnes více než před lety bojují o svou existenci. Jsou závislé na finančních možnostech obcí a zároveň se snaží co nejvíce vyjít vstříc rodičům. Někteří se totiž domnívají, že malá škola nedokáže dostatečně odstartovat kariéru jejich potomků. Opak může být pravdou. Vše totiž záleží na tom, jak je škola vedená a jací pedagogové v ní učí.
"Psychologové se v názoru na malé školy rozcházejí. Jedni tvrdí, že větší škola může být přínosnější, zejména rozsahem svých aktivit. Jiní naopak vidí klady téměř rodinného prostředí školy vesnické," vysvětluje Milada Burianová, ředitelka Základní školy v Peci pod Sněžkou, která má ve dvou třídách s pěti ročníky celkem 23 dětí. "Velmi důležité je zaměření učitele. Měl by být všestrannější než na městské škole. Vzhledem k poloze obce je u nás základním předpokladem uplatnění kvalitní výuka němčiny a sport, především lyžování." Ředitelka tvrdí, že společná výuka dětí několika ročníků v jedné třídě rozvíjí schopnost žáků pracovat později bez větších problémů v jakémkoli kolektivu. Navíc je učí lépe se soustředit, nenechat se vyrušovat. Každé dítě může v malé škole postupovat svým vlastním tempem. T o se týká pomalejších i těch zdatnějších. Děti jsou mnohem tolerantnější a dokážou si vzájemně pomáhat. Dříve než na velké škole se učí sebehodnocení, mají více příležitosti o tom diskutovat.
Spojit školu se školkou
"Počátkem devadesátých let jsme stáli před rozhodnutím, zda zavřít či udržet školu," říká starosta obce Slapy u Tábora Jaroslav Vrba. "S nápadem zachránit ji a připojit k ní mateřskou školku přišla učitelka Dana Fialová." Nedala se odradit. Nejen že zachránila pro místní děti školu, ale navíc založila školku, která v obci chyběla. "Nemohla jsem dopustit, aby tu zanikla škola, o jejíž vznik se zasadil můj praděd," uvádí Dana Fialová, která je ve Slapech u Tábora už devátým rokem ředitelkou. "V roce 1994 jsem založení a připojení mateřské školy brala jako experiment. Osvědčil se, dnes máme ve škole 40 dětí, které navštěvují mateřskou školu, integrovaný l.-2. ročník a 3.-5. ročník." Malá venkovská škola má svá nezastupitelná specifika. Zpravidla funguje jako místní kulturní centrum, bývá zasazena v přírodě, vládne tu rodinné prostředí. Život tu neplyne tak hekticky a děti si více užijí dětství. "Tady mohu vychytat všechny chyby a napravit neúspěchy hned. Znám zázemí žáků, vím, kde jsou rodinné problémy," svěřuje Dana Fialová ze slapské školy. "Mám čas si s dítětem promluvit, mohu slevit nebo pomoci, když znám původ jeho starostí." Novou kolegyni si tady vybírali z dvaadvaceti uchazeček. Musela být schopná učit v nepravidelných intervalech pokaždé jinou třídu, často zaskočit za kolegyni, přizpůsobit se dětem s poruchami a ještě dojíždět z města. Rozhodlo mimo jiné i to, že společnou láskou učitelek i dětí této školy je divadlo."
Cestou k rodičům může být divadlo
Učitelka Alena Němcová považuje za dobré, že se v muzikálech, které s dětmi ve Slapech nacvičila, uplatní každý. Představení vychází z učiva a hodně záleží na tom, aby měl každý vhodně vybranou roli. Základem je společná práce na něčem, co děti baví a někam vede. Děti se více poznají, starají se jeden o druhého, vedle sebe hrají čtyřletí i jedenáctiletí. To přispívá k rozvoji jejich sociálního cítění. Škola se díky divadlu daleko víc sbližuje s rodiči, kteří se podílejí třeba na výrobě kostýmů. Naučit se spolupracovat, brát ohledy na spolužáky, kteří sice mnohdy neexcelují při vyučování, ale v muzikálu zvládají svou roli výtečně, dětem posiluje sebevědomí. Navíc tu ve vyučování vládne klidná, sváteční atmosféra, dodržují se tu svátky, tradice, z vyučování se nevytratila radost. Není tu o přestávkách slyšet ryk, neznají tu agresi, šikanu ani problémy s drogami. Dítě tu má větší prostor pro svůj osobní rozvoj. Pro učitele však výhody malé školy neplatí. Zvláště ředitelé dnes musí být dobří organizátoři, aby dokázali skloubit výuku v omezených prostorech s aprobací jednotlivých učitelů, často za pochodu, s nedostatečným vybavením a v integrovaných školách, kde je nutné se náležitě věnovat i handicapovaným dětem. Přitom by neměli dopustit, aby se snížila kvalita vzdělávání. Daleko víc musí spolupracovat s obecním zastupitelstvem. "Učila jsem šestnáct let v městské škole a na venkov jsem odcházela s pocitem, jako kdybych šla na periferii," tvrdí Jitka Kašová, ředitelka Fakultní základní školy v Obříství na Mělnicku, a dodává: "Dnes už bych neměnila. Tady máme možnost udělat ze školy víc než pouhou školu. Ve vsi není nic víc než dvě hospody. Naše škola je otevřená až do večera a má bezbariérový přístup." K dispozici je tělocvična, kde se cvičí i pod vedením odborných instruktorů. Využívá se hřiště mimo jiné na fotbal, basketbal a volejbal. Škola je místním centrem vzdělání, kultury, společenského i sportovního života.
"Psychologové se v názoru na malé školy rozcházejí. Jedni tvrdí, že větší škola může být přínosnější, zejména rozsahem svých aktivit. Jiní naopak vidí klady téměř rodinného prostředí školy vesnické," vysvětluje Milada Burianová, ředitelka Základní školy v Peci pod Sněžkou, která má ve dvou třídách s pěti ročníky celkem 23 dětí. "Velmi důležité je zaměření učitele. Měl by být všestrannější než na městské škole. Vzhledem k poloze obce je u nás základním předpokladem uplatnění kvalitní výuka němčiny a sport, především lyžování." Ředitelka tvrdí, že společná výuka dětí několika ročníků v jedné třídě rozvíjí schopnost žáků pracovat později bez větších problémů v jakémkoli kolektivu. Navíc je učí lépe se soustředit, nenechat se vyrušovat. Každé dítě může v malé škole postupovat svým vlastním tempem. T o se týká pomalejších i těch zdatnějších. Děti jsou mnohem tolerantnější a dokážou si vzájemně pomáhat. Dříve než na velké škole se učí sebehodnocení, mají více příležitosti o tom diskutovat.
Spojit školu se školkou
"Počátkem devadesátých let jsme stáli před rozhodnutím, zda zavřít či udržet školu," říká starosta obce Slapy u Tábora Jaroslav Vrba. "S nápadem zachránit ji a připojit k ní mateřskou školku přišla učitelka Dana Fialová." Nedala se odradit. Nejen že zachránila pro místní děti školu, ale navíc založila školku, která v obci chyběla. "Nemohla jsem dopustit, aby tu zanikla škola, o jejíž vznik se zasadil můj praděd," uvádí Dana Fialová, která je ve Slapech u Tábora už devátým rokem ředitelkou. "V roce 1994 jsem založení a připojení mateřské školy brala jako experiment. Osvědčil se, dnes máme ve škole 40 dětí, které navštěvují mateřskou školu, integrovaný l.-2. ročník a 3.-5. ročník." Malá venkovská škola má svá nezastupitelná specifika. Zpravidla funguje jako místní kulturní centrum, bývá zasazena v přírodě, vládne tu rodinné prostředí. Život tu neplyne tak hekticky a děti si více užijí dětství. "Tady mohu vychytat všechny chyby a napravit neúspěchy hned. Znám zázemí žáků, vím, kde jsou rodinné problémy," svěřuje Dana Fialová ze slapské školy. "Mám čas si s dítětem promluvit, mohu slevit nebo pomoci, když znám původ jeho starostí." Novou kolegyni si tady vybírali z dvaadvaceti uchazeček. Musela být schopná učit v nepravidelných intervalech pokaždé jinou třídu, často zaskočit za kolegyni, přizpůsobit se dětem s poruchami a ještě dojíždět z města. Rozhodlo mimo jiné i to, že společnou láskou učitelek i dětí této školy je divadlo."
Cestou k rodičům může být divadlo
Učitelka Alena Němcová považuje za dobré, že se v muzikálech, které s dětmi ve Slapech nacvičila, uplatní každý. Představení vychází z učiva a hodně záleží na tom, aby měl každý vhodně vybranou roli. Základem je společná práce na něčem, co děti baví a někam vede. Děti se více poznají, starají se jeden o druhého, vedle sebe hrají čtyřletí i jedenáctiletí. To přispívá k rozvoji jejich sociálního cítění. Škola se díky divadlu daleko víc sbližuje s rodiči, kteří se podílejí třeba na výrobě kostýmů. Naučit se spolupracovat, brát ohledy na spolužáky, kteří sice mnohdy neexcelují při vyučování, ale v muzikálu zvládají svou roli výtečně, dětem posiluje sebevědomí. Navíc tu ve vyučování vládne klidná, sváteční atmosféra, dodržují se tu svátky, tradice, z vyučování se nevytratila radost. Není tu o přestávkách slyšet ryk, neznají tu agresi, šikanu ani problémy s drogami. Dítě tu má větší prostor pro svůj osobní rozvoj. Pro učitele však výhody malé školy neplatí. Zvláště ředitelé dnes musí být dobří organizátoři, aby dokázali skloubit výuku v omezených prostorech s aprobací jednotlivých učitelů, často za pochodu, s nedostatečným vybavením a v integrovaných školách, kde je nutné se náležitě věnovat i handicapovaným dětem. Přitom by neměli dopustit, aby se snížila kvalita vzdělávání. Daleko víc musí spolupracovat s obecním zastupitelstvem. "Učila jsem šestnáct let v městské škole a na venkov jsem odcházela s pocitem, jako kdybych šla na periferii," tvrdí Jitka Kašová, ředitelka Fakultní základní školy v Obříství na Mělnicku, a dodává: "Dnes už bych neměnila. Tady máme možnost udělat ze školy víc než pouhou školu. Ve vsi není nic víc než dvě hospody. Naše škola je otevřená až do večera a má bezbariérový přístup." K dispozici je tělocvična, kde se cvičí i pod vedením odborných instruktorů. Využívá se hřiště mimo jiné na fotbal, basketbal a volejbal. Škola je místním centrem vzdělání, kultury, společenského i sportovního života.
