V kolika zemích jsi pracoval, tolikrát jsi kvalifikovaným člověkem! Ani nemladý člověk se nemusí bát, že přijde do zcela nového prostředí. Obchody, výrobky a služby jsou i za hraniční čárou čím dál podobnější, restaurace, diskotéky, další druhy zábavy jakbysmet. Internet je také dostupný odkudkoli.
A navíc ve vyspělém světě existuje větší mobilita lidí a menší protekcionizmus. V nejvyspělejších koutech světa by byl poskytovatel služby nadosmrti znemožněn, kdyby obrazně řečeno ve své hospodě přinesl dříve přišedšímu neznámému pivo později než po něm přibyvšímu sousedovi.
Určité kulturní rozdíly přetrvávají, a to i v rámci EU. Němci považují váš pozdní příchod na domluvenou schůzku či do práce za drzý osobní útok, za hnusnou krádež času. Čech v Německu neuspěje se svým "vždyť to nakonec vyšlo a funguje to, tak co se čílit", protože v říši Germánů musí být vše pečlivě proorganizováno a pojištěno vícenásobně proti selhání. A může-li tam být něco i při dobré funkci ještě perfektnější a ještě srovnanější než dosud, nelze polevit v horečném úsilí, dokud to tak není.
Angličan či Američan zase vyznávají zásadu, že každé pracovně vyslovené slovo je totéž, jako by bylo vtěleno do písemné smlouvy. Věta na konci pracovní schůzky "já se brzy ozvu" znamená smlouvu typu "když do tří dnů nezavolám, máš nárok do mne kopnout a chtít po mně nejméně tři moje měsíční platy". Francouzi to berou volněji, jihoevropské národy ještě volněji. Ale třeba ve Španělsku třikrát běda, když nemáte dokonale vyleštěné boty.
