Jak se stane z herečky výrobce bižuterie?
Do výroby ozdob na krk, ruce nebo uši jsem se pustila zhruba před půl rokem. Bižuterii jsem vždycky měla ráda, líbí se mi její pestrost a to, že ke každému oblečení nebo každé příležitosti se mohu ozdobit něčím jiným, originálním. Kousky, které se mi líbily, jsem si kupovala, až mě jednou motivovala moje kamarádka a přítelkyně mého syna Bára. Prý na tom nic není, ať jen to zkusím.
Učila jsem se, jak se dalo. Něco z knížky, od kamarádky, a také mi radila paní v obchodě s korálky. I když se to zpočátku tak nejevilo, výroba bižuterie je pro mě opravdovým relaxem, je to dobré na nervy, vždycky se u ní uklidním.
|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Podle vašich začátků to až vypadá, že vyrábět tak krásné ozdoby může opravdu každý...
Tak samozřejmě je potřeba určitá zručnost a výtvarná fantazie, bez ní těžko vymyslíte, jak by měl šperk vypadat. Já jsem třeba ještě nedávno malovala na keramiku, dodnes náš dům zdobí řada mnou ozdobených květináčů. Měla jsem i pár docela úspěšných výstav, ale musím přiznat, že jsem ke keramice měla blízko i díky svému dědečkovi, který se živil jako keramik, měl továrnu na keramiku. Svého času byl velice úspěšný. Pak ho zavřeli spolu s Maceškou na Bytíz a po propuštění emigroval do Kanady. Bohužel už zemřel. Byl to jeden z nejskvělejších lidí spolu s mojí babičkou. Dokonce mi byl za svědka na svatbě a Luděk prohlašoval, že si mě vzal jen kvůli dědečkovi.
Co všechno dokážete vyrobit?
Vyrábím různé náhrdelníky, náušnice a náramky. Potřebuji k tomu ketlovací kleště, ploché kleště, zapínání, korálky, rondelky, broušené kameny, návlekový materiál, kroužky na ukončení, háčky na náušnice a podobně. Používám také Swarovského kameny.
Mezi mou sbírkou doplňků chybí prsten, ten jsem zatím nezkoušela. Co se týče barev, mám nejraději modrou, tyrkys, zelenou a stříbrnou. V každém případě se snažím o to, aby moje výrobky měly šmrnc a nápad. Vždy je dobré mít něco originálního, co druhý nebude mít stejné, proto je každá moje věc trochu jiná. Nikdy nedělám tu věc stejnou, i když připouštím, že se třeba může v něčem trochu podobat.
Kde sháníte materiál?
Materiál kupuji přímo po Praze ve všech korálkárnách a přes internet. Také se chystám k nákupu v Jablonci. V několika vetešnictvích jsem koupila staré korále a musím říct, že to byly jedny z nejhezčích náhrdelníků.
Pro koho bižuterii nejraději vyrábíte?
Samozřejmě pro sebe, jsem taková straka, prostě typická ženská. Mám ráda i zlato a stříbro, ale teď dávám přednost pěkné bižuterii. Mám pocit, že to dá ženě šmrnc, někdy rozhodně větší než drobný řetízek. Miluji tu její barevnost a také to, že není určena jen pro nějakou věkovou skupinu nebo společenskou vrstvu. Může ji nosit skutečně každý, klidně i starší žena, pokud umí ozdoby nosit a přizpůsobí tomu oblečení. U nás jsou ženy trochu konzervativní, až bojácné, co se týče módních doplňků, to v Itálii se mi líbí, že i starší ženy se výrazných šperků nebojí.
Jinak vyrábím korálky známým na zakázku. Zkusím to podle jejich představ, ale musí tam být můj rukopis. Pokud se mi to zdá těžké nebo dokonce nemožné, nepouštím se do toho. Někdy ale dochází i k docela komickým situacím. To když si někdo vzpomene, že chce koupit bižuterii, která se mi hodně líbí a nechci se jí zbavit.
Jako například Martina Jandová, která už ode mě měla náhrdelník a náušnice, později ale chtěla ještě jeden. Mně se ho nechtělo prodat, protože se mi také líbí. To víte, ty šperky dělám podle svého vkusu, tak se mi vlastně každý náhrdelník hodí. Ale takhle by se asi podnikat nedalo, to si uvědomuji. Malíři to mají také tak. Něco namalují, a pak to nechtějí prodat. Já tyhle ozdoby zatím dělám pro radost a do každé té věci dám kromě svého nápadu také svou energii a pohodovou atmosféru.
Mezi mými dalšími známými, kteří se mohou pochlubit bižuterií ode mě, je Eva Štědrá, modelka Marta Richterová, Šárka Rezková, Petr Jablonský − ten to koupil své mamince a přítelkyni, Uršula Kluková, Libuna od Ivana Mládka... No, je jich už docela dost, možná bych si tím přeci jen mohla přivydělávat.
Čeho se na podnikání tolik obáváte?
Nechci, aby to vypadalo, že se vyloženě bojím začít s něčím novým nebo se vrhnout jiným směrem než dosud. Já bych vlastně mohla dělat obě věci − ať už divadlo nebo bižuterii současně, to se ničím nevylučuje. Spíš je to krátkodobá záležitost a přišla v době, kdy řeším úplně jiné věci.
Naše úspěšné divadlo bylo na čas (kvůli rekonstrukci) zavřené a my jsme tím přišli o domovskou scénu. Jenomže mezitím na povrch vyplavaly další záležitosti, jako jsou například spory Československých legií s nájemcem, který má od nich pronajatou celou budovu, v níž jsou i prostory divadla, kde jsme působili. Dala jsem si tedy pauzu, než se tato situace vyřeší. Pak budu klidnější a můžu plánovat budoucnost a třeba i to podnikání.
Co teď tedy děláte?
Natočili jsme s manželem skvělé cédéčko s písničkami a dialogy "Luděk Sobota ve Směšném divadle" (dá se sehnat pouze přes internet nebo moji agenturu). Jezdíme na zájezdy s představením "Ze Soboty znovu na Šimka“ a Luděk bude hrát v novém seriálu. Taky trochu cestujeme, strašně moc se nám líbilo ve Venezuele na ostrově Isla Margarita, kam bychom se moc rádi ještě někdy podívali.
Takže pořád se něco děje, určitě nesedím doma u okna a nečekám na zázrak. Kromě toho mám i řadu zájmů, jako je třeba tenis, mám ráda práci na zahradě a pořád bych něco přestavovala v domě. To se mi může hodit, až se skutečně vrhnu na výrobu bižuterie coby předmět podnikání.
