Ve vaší firmě pracujete společně s otcem. Jak jste se k této profesi jakýchsi hodinářů a zvoníků dostali?
Můj otec Jiří celý život pracoval v ostravské pobočce firmy Pragotron Praha. Zabývala se výrobou a servisem časoměrných zařízení, které se dodávaly do fabrik a firem a které známe jako takzvané píchačky. Firma se starala také o systém jednotného času, který známe z nemocnic nebo vlakových a autobusových nádraží, a dělala také hodiny do škol, které jsme tak neměli rádi, protože oznamovaly začátky a konce hodin.
Zajímavá povoláníV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Jeho prací je sloužit celebritám a bohatým lidem. A baví ho to Začínal ve třech lidech. Nyní má jeho e-shop obrat přes čtvrt miliardy |
A po sametové revoluci se váš otec osamostatnil?
Po revoluci se většinou velké firmy, které tento servis dřív dělaly, přetransformovaly na soukromé subjekty. A my si říkali, že věží je hodně a nějak se uživíme. I když nás mnoho lidí od tohoto byznysu zrazovalo, my to s tátou nevzdali. Už v roce 1989 si založil jako fyzická osoba firmu a začal podnikat. Vrhnul se na servis školních signálních hodin, a protože jeho inzeráty vycházely v novinách, začali se ozývat také zástupci farností, kteří chtěli, aby se jim podíval na věžní hodiny. Otec se jim snažil vyhovět, ale protože ve věžích musí pracovat většinou dva lidé, začal jsem mu pomáhat.
Co jste tehdy pro rozjezd vlastního podnikání potřebovali, do čeho jste museli investovat?
Otec měl nějaký malý kapitál, jestli se tomu dá vůbec tak říkat, a byl ochoten použít ho pro rozjezd. Zpočátku jsme prováděli servis a instalace signálních hodin pro školy, což děláme dodnes, a to ve zhruba patnácti stech školských zařízeních. Abychom to zvládli, přijali jsme bývalého kolegu táty a rozšířili činnost i na servis docházkových hodin a systém jednotného času pro výrobní závody na severní Moravě. V roce 1998 jsme společně založili rodinnou firmu s ručením omezeným Impuls-B. Myslím si, že právě zkušenost otce a moje nadšení technikou a novými technologiemi způsobilo, že jsme byli vždycky tak nějak o krok vepředu.
Martin Bachan (46 let)
|
Začali jste opravovat i hodiny na věžích kostelů a radnic. Měli jste k tomu vše potřebné?
Pro opravy a servis věžních hodin jsme oslovili výrobní firmy, které mechanické věžní stroje vyráběly. Potřebovali jsme totiž odebírat náhradní díly a různé komponenty. Tam jsme se ale s kladnou odezvou nesetkali, takže jsme byli nuceni začít je částečně vyrábět sami. Chtěli jsme být soběstační. Neměli jsme ale žádnou strojovou základnu, haly ani výrobní prostory, jen tři pronajaté místnosti.
Jak jste to tedy vyřešili? Na kolik vás vyšly vstupní investice?
Na papír jsme hodili nějaké nápady a představy a začali obcházet firmy kamarádů a známých. Postupně jsme si vytvořili síť dodavatelů jednotlivých dílů. Ve firmě jsme to pak poskládali, propojili a uvedli do finálního stavu. Tím, že jsme náklady rozložili mezi více subjektů, nebyla finanční zátěž tak velká. Byla to kusová výroba, ze zisku jsme pokaždé koupili další věci. Rozjezd firmy byl pomalý, ale poctivý, bez úvěrů a půjček.
Po nějaké době jste se začali věnovat i rozhoupávání zvonů. Jak jste se k tomu dostali?
Když jsme navštěvovali věže, abychom nastavili nebo opravili hodiny, míjeli jsme také zvony. Když už jsme byli tam nahoře, správci se nás ptali, jestli bychom se nepodívali i na zvon, který nezvonil. A tak jsme se začali zabývat i houpáním zvonů. V této oblasti jsme se pustili na hodně tenký led, protože jsme o ní téměř nic nevěděli. Literatury na toto téma bylo minimum a ti, co do toho dělali, si své know-how nechávali pro sebe.
Jak se tedy zvony rozhoupávají bez zvoníka?
Běžně se zvony rozeznívají s pomocí klasického rotačního elektromotoru, řetězu a velkého kola. Vše je řízeno za pomoci mechanického spínače, který zvon rozhoupe. Nám se ale tento systém zdál nešetrný, navíc se spoustou mechanických problémů. Tak jsme začali přemýšlet, jak by se to dalo vylepšit. Hledali jsme, pátrali, až jsme narazili na jednu polskou firmu, která k rozhoupání zvonů používá lineární motor, a to už od roku 1973. Potřebné zařízení pro tento způsob jsme tedy začali dovážet a instalovat, ale pořád se nám to nezdálo ideální. Pustili jsme se tedy do vývoje vlastní řídící elektroniky tak, aby dokázala zvon rozhoupat jemně a inteligentně, prostě jako by to rozhoupával sám zvoník.
Vy jste věděli, jak zvoníci rozhoupávají zvony?
Několik jsme jich oslovili a oni nám o tom nejen popovídali, ale také nám ukázali, jak to dělají a co si hlídají, aby zvon pěkně zvonil. Ukázali nám, jak ho dobržďují, aby se pěkně plynule zastavil. Všechny tyto poznatky pak musel náš vývojář navrhnout, naprogramovat a my to dolaďovali na věžích za provozu. Pak už jsme jen dumali, jak to dát ve známost.
A co jste vydumali?
Okruh potencionálních zákazníků není zase tak velký. Jsou to duchovní správci farností, techničtí administrátoři církve a podobně. Štěstí je, že jsou po celé republice. Inzerce ale moc nepůsobila, protože to byla neznámá technická záležitost. Tak nás napadla sice zdlouhavá, ale o to zajímavější cesta. Nechali jsme si odlít malý, asi dvacetikilový zvon, nainstalovali k němu pohon a postavili ho na předváděli stolici. Zájemcům jsme ho pak předváděli online.
Můžete tento způsob zvonění k něčemu přirovnat?
Je to vlastně založeno na způsobu dnešních moderních rychlovlaků, co se pohybují na magnetickém polštáři. My jsme chtěli tento způsob magnetického pohonu prosadit i u zvonění, ale zpočátku tomu moc lidí nevěřilo. Až po roce 2000 jsme přece jen začali toto zařízení instalovat. Dnes se v Evropě houpe na našich řídících jednotkách přes pět tisíc zvonů - v Německu, Itálii, Francii, Chorvatsku, Španělsku, Portugalsku a Slovensku. A samozřejmě také u nás.
Staráte se o stovky zvonů a věžních hodin, jak to všechno stíháte?
Máme už firmy, které s námi spolupracují. Zaškolili jsme je, vysvětlili jim princip fungování našeho zařízení a předali jim zkušenosti s instalací. Odebírají od nás hotové sady pro jednotlivé zvony. Protože je na každé věži jiný zvon, jinak zavěšený, vše se musí připravit pro ten konkrétní zvon.
U hodin je to trošku jednodušší, protože základ je v podstatě vždy stejný. Řídicí jednotka hodin vyšle impuls do servomotoru, ten pohne ručičkami na hodinách a to je pak to, co vidí návštěvník venku na věžích. Takže naše práce je o tom, aby hodiny ukazovaly přesný čas, aby zvon zvonil a hodiny odbíjely čas podle toho, kolik je právě hodin.
Vy ale nabízíte i další služby. Které to jsou?
Už od začátku, kdy jsme firmu založili, jsme se s otcem snažili minimalizovat riziko možného krachu. Táta nechtěl, abychom byli závislí jen na jednom typu zákazníků. Přece jenom nejsme prodejci zboží, ale živíme se vlastně službami a tam to není jednoduché. Zákazníky jsme si tedy rozdělili a dnes se staráme jak o veřejné a radniční hodiny, tak zvonkohry pro města nebo zvonění pro školy.
Martin Bachan postavil před svou firmou zvoničku. Zvonění je naprogramováno a potencionálním zájemcům ukazuje, jak to vypadá v praxi.
Další oblastí je církev, které dodáváme lité zvony, zařízení pro rozhoupávání zvonů, staráme se také o věžní hodiny a ozvučení kostelů. Firmám zase dodáváme systém jednotného času, docházkové hodiny, PC sítě, telefonní ústředny nebo rozhlasové ústředny. V neposlední řadě jsme také dovozci pružných signálních sloupků na dopravní komunikace z Japonska.
Vím, že nahráváte pro různé kostely i různé písně, které pak zvony hrají. Můžete tento systém přiblížit?
Máte na mysli zvonkohry. Existují v podstatě dva základní systémy, které se používají a veřejnost to sluchem ani moc nerozezná. Jeden je elektronický, kdy jsou nahrány do paměti zvuky zvonků v digitální kvalitě, a potom přes zesilovač a speciálně upravené reproduktory prezentovány z věže. Je to levnější a účel to splní. Tento způsob zvonkohry je třeba na slezskoostravské radnici, takže jim tady vyhrávají v určitou dobu písně jako třeba Vstávaj, Jano, hore. Druhá varianta je dražší, ale to už je samo o sobě umělecké dílo, které ještě nejen krásně vypadá, ale i hraje. Myslím tím přímo zvonkohru vyrobenou litými laděnými zvony, které jsou sestaveny podle tónin.
K čemu tyto zvonkohry slouží?
Tyto zvonky se většinou instalují na místech, aby přilákaly lidi. Přes klávesy se do řídicí jednotky nahrají jednotlivé písně, které potom v určitém čase a pořadí hrají. Samozřejmě naše zvonkohry umožňují i hraní on-line a je možno uskutečnit koncert přímo pro diváky. U nás jsou ale tyto zvonkohry zatím v plenkách a protože nejsou levné, obce a města zatím s jejich nákupem váhají.
My takovou zvonkohru s devíti zvonky vlastníme. Je mobilní a váží kolem tří set kilogramů. Chceme ji dále vylepšovat a na požádání ji přivézt a ukázat. Před dvěma roky ji viděli lidé v Novém Jičíně a sami pak v anketě rozhodli, jestli ji chtějí, nebo ne. Teď jim hraje z věže jejich radnice.
Kolik zaměstnáváte lidí a v jakých profesích?
V současné době má naše firma sedm kmenových zaměstnanců, kteří provádějí všechny práce spojené s výrobou a instalací na věžích. Vlastní instalace na věžích neřešíme subdodavateli, vždy jsou tam naši lidé, na které se můžeme spolehnout. Víme, že se snaží odvézt kvalitní práci, i když je to v některých podmínkách a čistotě věží mnohdy nadlidský úkon.
Co všechno ve věži dělají?
Tam je potřeba poradit si se vším. Od vynesení nářadí a materiálu, zvedání zvonu, tesařských prací, někdy i zednických, elektrikářských, hlavně ale zámečnických. Nejlepší je mít v partě dva dobré zámečníky a jednoho elektrikáře. To je ideální parta pro většinu věží, víc lidí se tam stejně nevejde.
Můžete prozradit váš roční obrat?
Roční obrat je snad jen číslo pro ekonomy, pro nás je důležité, že stíháme platit svým dodavatelům ve lhůtě splatnosti, pokryjeme veškeré režijní náklady a jsme schopni ještě ufinancovat vývoj nových výrobků. Takže si myslím že jsme zdravá firma, i když stále to může být lepší.
Jak vás tato práce živí?
Práce nás uživí, na zbohatnutí to ale není. Je to řemeslo, navíc hodně specifické. Někdy je práce hodně a my bychom potřebovali třeba deset lidí navíc, jindy je to slabší. Pracovně jsou ale každoročně nejhorší poslední tři měsíce v roce.
Může se hoditOdstartujte kariéru s portálem jobDNES.cz |
Na kolik přijdou zákazníka vaše služby?
Jak už jsem řekl, každé zařízení je jiné. Zvony jsou od malých, které váží dvacet kilogramů, až po pětitunové a každý potřebuje něco jiného. Promazání a vizuální a sluchová kontrola zařízení je otázkou dvou až tří hodin a pohybuje se v řádu tisícikorun. U celkového převěšení zvonu můžeme mluvit o desetitisících.
Máte nějaké zajímavé historky z práce ve věžích kostelů či jinde?
Těch historek by bylo na celou knížku, ale to, čeho si u své práce nemůžeme nevšimnout, je pohostinnost, která se liší podle lokalit. Vzpomínám, jak jsme předělávali hodiny a zvonění ve vesnici na Slovensku poblíž maďarských hranic. To byla taková sláva, že než jsme začali, pozvali nás na oběd, který připomínal spíš svatbu. Po pěti chodech a sladké tečce jsme měli co dělat, abychom pak do té věže vystoupali. Museli jsme hostitelům důrazně vysvětlit, že práci ve věži musíme ještě dodělat.
Co je z vašeho pohledu v současné době největší zátěž pro podnikatele?
Jednoznačně množství byrokracie. Jako malá firma si nemůžeme dovolit mít nastálo ekonoma a účetního, který by hlídal účetní podklady, fakturace, kontrolní hlášení, odvody daní, výplaty a další povinnosti. Proto sedíme po celodenní práci do pozdních nočních hodin v kanceláři a vyplňujeme faktury a všechny ty papírové povinnosti. Pak se děsíme toho, aby nám z úřadu nepřišla obsílka, že jsme to nebo ono neodevzdali nebo to vyplnili špatně.
Jsou vaši zaměstnanci spokojeni? Máte pokaždé na výplaty?
Člověk by chtěl zaměstnancům zvednout výplatu, ale my si nemůžeme dovolit jít do mínusu, nebo se zadlužit. Určitě by se nám podnikalo lépe, kdyby se zjednodušila administrativa a byla i možnost nějakých úlev na daních. Jako firma se snažíme myslet i ekologicky, používat ekologické barvy, jezdíme v ekologických autech na CNG, vytápíme firmu tepelným čerpadlem. Jedinou výhodou, kterou máme, je odpuštěná silniční daň. Podpora malých a středních firem by mohla být rozhodně větší, vždyť v těchto firmách je zaměstnáno nejvíce lidí.
