Se svým čtyřčlenným týmem vymyslel elektronickou recepční. Nazvali ji Evipa a mají s ní úspěch. Evipa totiž vnáší do čekáren jasný řád a šetří čas. Pacientům i lékařům.
Systém přitom funguje na jednoduchém principu. Stačí, aby do něj pacient při příchodu do čekárny vložil kartičku své zdravotní pojišťovny. Tím nahlásí lékaři svůj příchod, program ho zařadí do fronty a vyhledá jeho dokumentaci. Nic složitého. Vývoj ale tak snadný nebyl. Studenti biomedicínckého inženýrství v čele s Martinem Horským však dokázali, že se umí se zadáním poprat.
Martin Horský (26)
|
Nápad, který dotáhli do konce, jim navíc změnil život a odstartoval i jejich podnikání. Jejich elektronická recepční Evipa už vnáší řád do desítek zdravotnických zařízení a počty zájemců z řad lékařů narůstají. Projekt po zásluze uspěl i v soutěži Rozjezdy roku. Začínající mladí podnikatelé sklidili loni s Evipou prvenství v regionální kole.
Jak se zrodil nápad vymyslet jednoduchý systém, aby pacienti nemuseli prosedět hodiny čekáním?
Praktický lékař Vladimír Marek, u něhož pracuje moje mamka jako zdravotní sestra, chtěl mít větší přehled o pacientech v čekárně a uzpůsobit tomu i svoji práci. Když se o této myšlence zmínil i mně a prozradil mi své představy, zaujalo mě to.
Slíbil jste mu hned, že zkusíte něco vymyslet, nebo jste si vzal čas na rozmyšlenou?
Kývl jsem na to hned. Přišlo mi to jako zajímavé téma k řešení, a když jsme zjistili, že na trhu ideální přístroj není, byla to prostě výzva. V té době jsem také začal přemýšlet, že bych chtěl zkusit podnikat, že by to mohla být v mém životě cesta.
Jak uzrál nápad, aby elektronická recepční fungovala na kartičky zdravotních pojišťoven?
Kartička byl vlastně ten nejjednodušší a zároveň nejdůležitější nápad. Stačilo si uvědomit, že zdravotní kartu má každý, že je určená k identifikaci pacienta u lékaře a má jednotný vzhled.
Nápad využít kartičku vlastně vznikl v takové tvůrčí atmosféře po rodinné večeři. „A co karta zdravotního pojištění,“ přišel můj táta s nenápadným podnětem. V ten moment jsem si uvědomil tu jednoduchost a ve své podstatě i genialitu využití tohoto dokladu. Pak už stačilo vymyslet, jak z něj elegantním způsobem získat údaje a využít je.
Nápad je jedna věc, vymyslet funkční systém už tak snadné není. Nebo snad ano?
Problémů vyvstalo hned několik, když jsme některé zdárně vyřešili, vystřídaly je nové. Nejdůležitější pro nás byla vcelku konkrétní představa, jak by celé zařízení mělo vypadat. Dopracovat se k němu však znamenalo popasovat se s velkým množstvím problémů. Na začátku se řešil hardware, logika, software. Pak bylo třeba vše zabalit do jednotného kabátu a ve finále vše otestovat, abychom měli jistotu, že to bude fungovat, jak má.
Jak dlouho trvalo, než jste si řekli: „To je konečně ono.“
Od nápadu k funkčnímu systému vedla skutečně dlouhá cesta. V podstatě na projektu pracovali intenzivně čtyři lidé po dobu jednoho roku, než jsme se dostali k prvnímu funkčnímu prototypu. Pak ještě probíhal vývoj a teprve tak po dvou letech jsme se dostali k Evipě, která je odzkoušená a funguje spolehlivě.
Přihlásit se v čekárně prostřednictvím elektronické recepční zvládnou bez potíží i senioři. Zvládali to hned od začátku, nebo jste museli Evipu dolaďovat?
Když si něco vymyslíte, oproti předpokladu se pak lidé mohou chovat trochu jinak. Chodili jsme nenápadně pozorovat, jak se lidé u přístroje chovají a jak na něj reagují. Například jsme čekali, že budou chtít po vyjetí odebírat kartu ukazováčkem zespodu a oni to intuitivně dělají palcem z vrchu, takže jsme to museli napravit a doladit ergonomii naváděcího slotu.
Zařízení zajišťuje EVIvidenci PAcientů, proto jste ho nazvali EVIPA. Zvažovali jste i jiné názvy?
Na vymýšlení názvu se podíleli všichni, kdo na projektu pracovali. Variant bylo samozřejmě více, stejně tak u názvu firmy, kterou jsme založili. Třeba ve hře byla jeden čas i varianta Mendigo, ale jak jsme zjistili, ve španělštině to znamená žebrák, takže jsme naši firmu nakonec pojmenovali Medingo, aby to evokovalo blízké spojení s medicínou.
Kolik vývoj systému vlastně stál? A kde jste na to vzali peníze?
Celý vývoj se nesl v duchu nízkonákladovosti, zaplatili jsme si ho sami. Komponenty se koupit musely, co jsme mohli, to jsme si udělali. Mnohdy jsme se museli naučit i úplně neznámým věcem, protože nechat si je vyřešit externě nebylo pro nás finančně dostupné. Celý vývoj nás přišel na několik desítek tisíc korun.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
A co výroba, museli jste si na rozjezd půjčit?
Naštěstí nemuseli. Můj táta nám po představení finální verze systému navrhl, že do projektu vstoupí a finančně nás podpoří. Poskytl nám základní kapitál na rozjezd firmy. Za to má ve firmě určitou část podílu. Hrozně nám to pomohlo, peníze od táty jsme použili na první výrobu a mohli tak skutečně začít naše podnikání.
Váš projekt loni uspěl v soutěži Rozjezdy roku, v regionu jste se umístili na prvním místě z 36 uchazečů. Co podle vás rozhodlo, že jste byli nejlepší?
Myslím, že to byla odměna za všechnu tu práci, kterou jsme do projektu investovali. Měli jsme funkční prototyp i výsledky zkušebních provozů. Systém fungoval. Zároveň si myslím, že porota ocenila náš přínos k řešení konkrétní potřeby, se kterou se v běžném životě každý může setkat.
Čekání u lékařů lidé hodně kritizují, jak elektronická recepční šetří čas, že nikdo nepředbíhá, že si lékař lépe ohlídá, jak má být svižný?
Evipa má primárně ulehčit a zpříjemnit práci lékařům a sestrám. Jsou to právě oni, kdo bývají často zahlceni náporem pacientů. Náš systém přináší jasný řád do čekárny. Sestřička přesně ví, kdo s čím a kdy do ordinace přišel a lékař má přehled, nakolik je jeho ordinace vytížená. Lépe si dovedou rozvrhnout činnost a harmonizovat ji s příchozími pacienty. Na samotnou čekárnu a v ní čekající pacienty má Evipa spíše psychologický efekt. Jsou ohlášeni ihned po příchodu. Odpadá klepání na dveře, hádky o pořadí a jiné běžné nešvary vyskytující se v čekárnách. Tím, že se usnadní a zefektivní práce, i pacient pocítí komfort rychlejšího odbavení, a když už si musí počkat, vědomé čekání je ze zkušenosti kratší než to nevědomé. Pocit pacienta, že už se o něm v ordinaci ví, je k nezaplacení.
Řekli si o některá vylepšení i samotní lékaři?
Ano, lékaři přišli s velmi praktickým podnětem. Zadání znělo: „Já chci vědět, s čím ten pacient přišel.“ Přivedlo nás to na nápad dát pacientům možnost upřesnit důvod návštěvy. Když si jdete vyzvednout recept nebo vyřídit nějaký administrativní úkon, který bezpodmínečně nevyžaduje konzultaci s lékařem, stačí se jednoduše pomocí tlačítkové volby nahlásit do ordinace a sestřička ve volné chvíli vše zařídí a předá pacientovi. Pokud jdete na vyšetření, samozřejmě čekáte, až si vás lékař zavolá.
Takže kolik času elektronická recepční ušetří?
Nejen času, ale i hodně energie. Záleží na tom, kolik pacientů přijde a jak jsou zvyklí se chovat. Mnohde to funguje tak, že každý příchozí pacient jde a zaťuká na dveře ordinace, aby sdělil sestřičce: „Jsem tady.“ Sestřička tak mnohokrát za den musí všeho nechat a jít ke dveřím, aby nakonec stejně pacienta vyzvala, aby se posadil. Co z toho plyne? No, zaprvé každý týden mažete dveře a hlavně vás to stojí velké množství času a energie. Když toto odbouráte, skutečně šetříte čas jak personálu, tak samotným pacientům.
V kolika ordinacích se vaše Evipa testovala a kde už funguje?
Evipa se testovala na začátku ve dvou ordinacích. Bylo to pro nás k nezaplacení, jelikož provoz opravdu odhalil místa, kde naše teorie „od stolu“ zcela neodpovídala praxi. Díky těmto poznatkům se nám podařilo vyladit Evipu do finální podoby. V současné době máme již více než 30 stálých instalací převážně na jižní Moravě. Je to přeci jen náš domácí region, ovšem poslední dobou se nám daří rozšiřovat naše zařízení i do dalších krajů. Největší radost však máme z toho, že lékaři se nám ozývají i sami. Když slyšíte, že dostali doporučení od kolegy a mají zájem zařízení instalovat i ve své ordinaci, opravdu to potěší. Doporučení je tou nejlepší reklamou, ale zároveň si ho musíte zasloužit.
Jaký další argument zabírá, že se lékaři začnou o elektronickou recepční zajímat?
Pomáhá příběh. Oni pochopí myšlenku, smysl, a když váhají, vždy mají možnost si zařízení nezávazně vyzkoušet ve své ordinaci. Sami se přesvědčí o tom, že zařízení smysl má a pomáhá.
A jak berete, když slyšíte: „Děkujeme to nechceme, pacienti si musejí počkat, to nejde zkrátit.“
Zatím to beru dobře, protože změnit myšlení a mentalitu lidí je těžké. A souhlasím s tím, že pacienti musí někdy čekat. Mohou nastat situace, kdy to urychlit nejde a jiný pacient musí čekat na úkor druhého. Lékař pro pacienta dělá důležitou práci a chce mu především pomoci. To je v pořádku. Ovšem časy jako klepání nebo dohadování se, to jsou přesně ty prodlevy, které pacienty v čekárně znervózňují a přitom se dají odstranit.
Na svůj vynález hodně sázíte, mění vám život, rozhodl jste se podnikat. Nemáte strach, že to nevyjde?
K podnikání potřebujete nadšení, potřebujete mít jasný sen, a když ho máte, tak víte, že to vyjde. V tomhle si musíte věřit. Libí se mi ta volnost něco naplánovat, zrealizovat, zhodnotit a ještě mít z toho dobrý pocit.
Ale podnikání je i o tom, že musí přinášet peníze. Už vás firma začíná živit?
Firma je zisková od samého počátku, ale vše vracíme zpátky do vývoje a do rozšiřování dalších služeb. Zatím si vyplácíme jen to, co nezbytně potřebujeme na pokrytí základních životních nákladů. Postupně se nám daří více investovat do skladových zásob a ne všechno dělat po velmi malých sériích, což je neefektivní. Také se tím u dodavatelů dostaneme na lepší ceny.
Nemáte obavu, že váš nápad někdo okopíruje a začne prodávat?
Snažíme se něčemu takovému předcházet. Doba je taková a nejsme natolik naivní, abychom tomu nepřikládali důležitost. Snažíme se využít možnosti, jak ochránit duševní vlastnictví. Zároveň víme, že vědomosti, které jsme během vývojem získali, jsou jen velmi obtížně kopírovatelné.
Vaším oborem je biomedicínské inženýrství, naznačíte, jaké další nápady nosíte v hlavě a jak se rodí?
Stačí vlastně lékaře poslouchat. Sami si řeknou, s čím mají problém a kde by bylo vhodné něco vyřešit. Každý takový podnět bereme jako výzvu a snažíme se najít ideální řešení, které bude fungovat a šetřit čas. Kupříkladu jenom tisk dokumentů v ordinaci lékaře je kapitolou samou o sobě. Mají spoustu formulářů, některé jsou propisovací, jiné nepropisovací a navíc mají různé velikosti. Vylepšit se to dá výběrem správné tiskárny a nastavením ambulantního programu. Takže teď rozjíždíme další projekt, který se věnuje výpočetní technice v ordinaci a jejímu fungování.
