Takové otázky v těchto dnech nepochybně padají v rodině každého malého školáka. Otázky si kladou nejenom děti, ale také rodiče. Co čeká je? Úspěchy ratolestí v podobě jedniček, nebo smutné oči a "smutné" známky? Ve druhém případě bývají reakce rodičů dost rozporuplné. Buď je dítě hloupé a nezbývá než nad ním zlomit hůl, anebo je líné a hůl poslouží jako zastrašující prostředek k zintenzivnění studia.
Kam se obrátit?
Co se opravdu skrývá za problémy dětí, kvalifikovaně určí dětský psycholog nebo výchovný poradce. Je ovšem nutné, aby se rodiče už při prvním náznaku potíží obrátili na třídního učitele. Zkušený pedagog většinou upozorní rodiče sám, že může jít o specifickou poruchu učení (SPU), a dítě doporučí na vyšetření do příslušné pedagogickopsychologické poradny (PPP). Co všechno se rodič v poradně dozví? Odborníci na základě řady testů a pohovoru jak s dítětem, tak i s rodičem stanoví především přesnou diagnózu. Dále dle specifiky poruchy (dyslexie - porucha čtení, dysgrafie - porucha psaní či jiná porucha) stanoví vhodné cvičení, které by mělo žákovi pomoci lépe zvládat školní povinnosti. Hlavním předpokladem je dokonalá spolupráce rodičů, učitele a pracovníka pedagogicko-psychologické poradny. Co všechno by rodič měl a neměl? Je toho hodně. Ale především by neměl vyčítat dítěti, že je hloupé a líné. Jestliže potomek vykazuje známky dyslexie nebo třeba dysgrafie, neznamená to, že by měl sníženou inteligenci. Naopak, v řadě případů jsou tyto děti mimořádně inteligentní. Rodiče by měli dítě ujistit, že je mají rádi i s jeho obtížemi. Neměli by dítě trestat za neúspěchy, za které nemůže, protože jsou podmíněné jeho poruchou. Rozhodně by neměli šetřit chválou. Také by měli dbát na to, aby ve chvíli, kdy se dítě učí, kolem něj panoval klid. Měli by si zapamatovat, že dyslektické děti potřebují úspěch mnohem víc než ostatní. Měli by mu pomáhat s domácími úkoly, ale pouze radou, jak zvládnout ten či onen daný problém.
Zkušený pedagog ví, jak na to...
Škola si s dětmi se specifickými poruchami učení většinou dovede poradit. Na základě závěru vyšetření a doporučení pedagogicko-psychologické poradny může žáka zařadit do specializované třídy, kde se mu bude věnovat pedagog s příslušným odborným vzděláním. Podle názoru Marie Jungmannové z PPP v Praze 4 jsou tyto třídy vhodné pro děti s těžší poruchou učení a průměrným intelektem. Zatímco děti se slabší poruchou a vysokým intelektem by měly zůstat ve své "mateřské" třídě. Zde by měly být hodnoceny se zřetelem na diagnostikovanou poruchu. Rovněž bývají pro tyto děti na školách zřízeny každotýdenní hodinové terapie. "Ale ne vždy to je pravidlem," konstatuje matka dvanáctiletého školáka paní Marie Hájková. "Bývalá třídní učitelka mého syna prohlásila, že se mu nemůže dostatečně věnovat, protože má ve třídě hodně dětí. Poradila mi, lépe řečeno dala najevo, abych ho nechala přeřadit do "dyslektické" třídy. Nechala jsem ho přeřadit, ale na jinou školu, kde dochází do "normální" třídy a na doučování. Srovnal se po všech stránkách, a dokonce začal nosit lepší známky než na předcházející škole."
Speciální třídy?
Ředitelka zmíněné poradny Milada Fiedlerová k tomu doplňuje: "V současné době je tendence integrovat tyto děti zpět do kolektivu běžné třídy, kde je výsledky spolužáků motivují k větší snaze překonávat potíže. Díky tomu, a samozřejmě také díky svému intelektu, jsou většinou schopné studovat i na středních školách." (Vhodné jsou průmyslovky a též gymnázium v Josefské ulici v Praze 1, které nabízí dětem se specifickou poruchou učení "start" k budoucímu vysokoškolskému studiu.) "Speciální třídy by měly sloužit pouze přechodnou dobu. Měly by dítěti vytvořit takové podmínky, aby se po návratu do "své" třídy úspěšně zařadilo do kolektivu," dodává Milada Fiedlerová. Kromě školy se dítěti i nadále věnuje PPP, kam podle potřeby pravidelně dochází. Psycholog sleduje vývoj poruchy, případně ve spolupráci se speciálním pedagogem doporučuje další nápravné metody, např. počítačové programy, biofeedback, videotrénink interakcí, cvičení na koncentraci pozornosti, různé relaxační techniky a terapie - zaměřené na konkrétního jedince.
Základem je vždy rodina...
Rozhodně bude ku prospěchu věci, když rodina pomůže dítěti nejen zorganizovat si učení, ale také volný čas. Rodiče by se měli všemožně snažit pozvednout jeho sebevědomí, tedy mu pomoci s výběrem činnosti, v níž může dosáhnout úspěchu. A měli by brát všechno s humorem (samozřejmě v rozumné míře) a vštípit to i své ratolesti.
Pokud rodiče nevědí, kam se obrátit, mohou si vybrat ze seznamu pedagogicko-psychologických poraden. Ten by jim měla poskytnout škola nebo mohou zalistovat telefonním seznamem. V současné době také existují soukromé pedagogicko-psychologické poradny, které nabízejí stejně profesionální služby, i když placené.
Kam se obrátit?
Co se opravdu skrývá za problémy dětí, kvalifikovaně určí dětský psycholog nebo výchovný poradce. Je ovšem nutné, aby se rodiče už při prvním náznaku potíží obrátili na třídního učitele. Zkušený pedagog většinou upozorní rodiče sám, že může jít o specifickou poruchu učení (SPU), a dítě doporučí na vyšetření do příslušné pedagogickopsychologické poradny (PPP). Co všechno se rodič v poradně dozví? Odborníci na základě řady testů a pohovoru jak s dítětem, tak i s rodičem stanoví především přesnou diagnózu. Dále dle specifiky poruchy (dyslexie - porucha čtení, dysgrafie - porucha psaní či jiná porucha) stanoví vhodné cvičení, které by mělo žákovi pomoci lépe zvládat školní povinnosti. Hlavním předpokladem je dokonalá spolupráce rodičů, učitele a pracovníka pedagogicko-psychologické poradny. Co všechno by rodič měl a neměl? Je toho hodně. Ale především by neměl vyčítat dítěti, že je hloupé a líné. Jestliže potomek vykazuje známky dyslexie nebo třeba dysgrafie, neznamená to, že by měl sníženou inteligenci. Naopak, v řadě případů jsou tyto děti mimořádně inteligentní. Rodiče by měli dítě ujistit, že je mají rádi i s jeho obtížemi. Neměli by dítě trestat za neúspěchy, za které nemůže, protože jsou podmíněné jeho poruchou. Rozhodně by neměli šetřit chválou. Také by měli dbát na to, aby ve chvíli, kdy se dítě učí, kolem něj panoval klid. Měli by si zapamatovat, že dyslektické děti potřebují úspěch mnohem víc než ostatní. Měli by mu pomáhat s domácími úkoly, ale pouze radou, jak zvládnout ten či onen daný problém.
Zkušený pedagog ví, jak na to...
Škola si s dětmi se specifickými poruchami učení většinou dovede poradit. Na základě závěru vyšetření a doporučení pedagogicko-psychologické poradny může žáka zařadit do specializované třídy, kde se mu bude věnovat pedagog s příslušným odborným vzděláním. Podle názoru Marie Jungmannové z PPP v Praze 4 jsou tyto třídy vhodné pro děti s těžší poruchou učení a průměrným intelektem. Zatímco děti se slabší poruchou a vysokým intelektem by měly zůstat ve své "mateřské" třídě. Zde by měly být hodnoceny se zřetelem na diagnostikovanou poruchu. Rovněž bývají pro tyto děti na školách zřízeny každotýdenní hodinové terapie. "Ale ne vždy to je pravidlem," konstatuje matka dvanáctiletého školáka paní Marie Hájková. "Bývalá třídní učitelka mého syna prohlásila, že se mu nemůže dostatečně věnovat, protože má ve třídě hodně dětí. Poradila mi, lépe řečeno dala najevo, abych ho nechala přeřadit do "dyslektické" třídy. Nechala jsem ho přeřadit, ale na jinou školu, kde dochází do "normální" třídy a na doučování. Srovnal se po všech stránkách, a dokonce začal nosit lepší známky než na předcházející škole."
Speciální třídy?
Ředitelka zmíněné poradny Milada Fiedlerová k tomu doplňuje: "V současné době je tendence integrovat tyto děti zpět do kolektivu běžné třídy, kde je výsledky spolužáků motivují k větší snaze překonávat potíže. Díky tomu, a samozřejmě také díky svému intelektu, jsou většinou schopné studovat i na středních školách." (Vhodné jsou průmyslovky a též gymnázium v Josefské ulici v Praze 1, které nabízí dětem se specifickou poruchou učení "start" k budoucímu vysokoškolskému studiu.) "Speciální třídy by měly sloužit pouze přechodnou dobu. Měly by dítěti vytvořit takové podmínky, aby se po návratu do "své" třídy úspěšně zařadilo do kolektivu," dodává Milada Fiedlerová. Kromě školy se dítěti i nadále věnuje PPP, kam podle potřeby pravidelně dochází. Psycholog sleduje vývoj poruchy, případně ve spolupráci se speciálním pedagogem doporučuje další nápravné metody, např. počítačové programy, biofeedback, videotrénink interakcí, cvičení na koncentraci pozornosti, různé relaxační techniky a terapie - zaměřené na konkrétního jedince.
Základem je vždy rodina...
Rozhodně bude ku prospěchu věci, když rodina pomůže dítěti nejen zorganizovat si učení, ale také volný čas. Rodiče by se měli všemožně snažit pozvednout jeho sebevědomí, tedy mu pomoci s výběrem činnosti, v níž může dosáhnout úspěchu. A měli by brát všechno s humorem (samozřejmě v rozumné míře) a vštípit to i své ratolesti.
Pokud rodiče nevědí, kam se obrátit, mohou si vybrat ze seznamu pedagogicko-psychologických poraden. Ten by jim měla poskytnout škola nebo mohou zalistovat telefonním seznamem. V současné době také existují soukromé pedagogicko-psychologické poradny, které nabízejí stejně profesionální služby, i když placené.
