Mějte rádi lidi a berte je, jací jsou

Vy se nechcete od druhých izolovat, ale oni se z nějakých nejasných příčin izolují od vás. Občas postřehnete koutkem oka významné pohledy mezi svými kolegy, které nemáte vidět. Občas vycítíte při příchodu do místnosti právě uťatý hovor o něčem, co byste neměli slyšet. Apak po určitém čase vás jako blesk z čistého nebe zasáhne organizační změna nebo jiná závažná novinka. Všichni kolem to vědí a jsou připraveni, jen vy stojíte jako opaření! Proč vám nikdo nic neřekl? Zkuste hledat příčinu nejdříve v sobě - hledáním příčiny v jiných byste se dostali do bludného kruhu obviňování druhých, jejich ještě většího odporu a vaší následné větší izolace.
Čím se lišíte od typického řadového člena svého pracovního kolektivu? Čím vybočujete z očekávaných vzorců chování? Extrovertní bohatě a výrazně komunikující člověk typu baviče Petra Novotného se do takových problémů pravděpodobně nedostane. Tomu přece všichni řeknou všechno, ten je středem neformálního dění. Nebezpečí spíše číhá na uzavřeného hloubavého introverta. Jste-li takovým introvertem a záleží-li vám hodně na kolektivu, zkuste být tak trochu Petrem Novotným. Vyzařujte jeho zásady typu "nic není problém", "změna počasí k horšímu není důvodem ke změně nálady k horšímu" a podobně. Mějte od srdce rádi lidi a berte je takové, jací jsou. Čtěte jim přání z očí, snažte se přátelsky vyhovět, avšak ve chvílích přátelského souznění nezapomeňte bodře a možná i trochu hřmotně deklarovat také svá práva a své zájmy. Třeba zájem o přiměřené informace, co se děje v zákulisí firmy. V situacích vzájemných úsměvů jej vaši kolegové uznají a respektují. V situacích chladných pohledů, strnulých tváří a sevřených rtů vám kolegové váš nárok nejspíše odmítnou, i kdybyste byli formálně zcela v právu. Možná však okolní kolektiv nesdílí vaše zásady, ale vám na nich záleží více než na okolních lidech. Chyba nemusí být ve vás. Z pokřivené minulosti našeho státu zbyly kolektivy, do nichž je vstupenkou určitá míra darebáctví nebo aspoň nepořádnosti, nepřesnosti, lehkomyslnosti a nekázně. Pokud takoví být nechcete, bude nejlepší si hledat jiný kolektiv nebo individuální práci.

Lubomír Janoušek, zástupce ředitele Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu

Jestliže mi nikdo nic neřekl, nemusí opačně platit že za nic nemohu nést následky, neboť i pak odpovědnost zpravidla zůstává. Na druhé straně považuji za dobré uplatnit vhodnou míru postihu tam, kde taková situace byla zaviněna.

Jak přijmout kritiku? Jak vyjít se spolupracovníky či jak se vyrovnat se stresem? Odpovědi na tyto otázky najdete v seriálu 100 rad, jak být úspěšnější v práci. Připravujeme ho s docentkou Evou Bedrnovou z pražské VŠE a Davidem Gruberem, autorem knih s touto tematikou.

Co jsme psali a co si přečtete

77. Jak dosahovat nejlepších výsledků
78. Nikdo mi nic neřekl...
79. Když šéf odmítá vaše náměty